JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1774/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. A., proti žalovanému A. Š., o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 89/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. září 2001, č. j. 14 Co 124/97-151, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 5. 1996, č. j. 30 C 89/94-98, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 38.290,- Kč, ohledně částky 5.500,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 9. 2001, č. j. 14 Co 124/97-151, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně částky 38.290,- Kč potvrdil, zrušil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř., a to z důvodu nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření navrhl, aby dovolání žalovaného bylo odmítnuto.

Podle ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o.s.ř.“).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud správně postupoval v řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 30. 5. 1996, tj. před účinností novely zákona), postupoval podle tohoto předpisu i Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§ 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].

Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, aniž by šlo o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno, a aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu § 239 odst. 1 o.s.ř. Nepřipustí-li odvolací soud dovolání přímo ve výroku rozhodnutí, je podmínkou toho, aby se dovolací soud zabýval přípustností dovolání podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř., že žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání navrhl písemně či ústně do protokolu nejpozději před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu. Dovolatel tak však neučinil, a proto je nedostatek návrhu na připuštění dovolání překážkou přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o.s.ř.

Z hlediska ustanovení § 238 a § 239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle § 243b odst. 4 věty první, a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle výsledku dovolacího řízení žalovaný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá. Žalobce sice vynaložil náklady na sepis vyjádření k dovolání advokátem, avšak nejedná se o náklady vynaložené účelně ve smyslu uvedeného ustanovení. Písemné vyjádření totiž obsahuje jeho stanovisko převážně ke skutkovým a právním otázkám rozsudku odvolacího soudu, které v dovolacím řízení nebyly řešeny z důvodu, že dovolání je ze zákona nepřípustné. Pak takový úkon nemůže být účelným bráněním práva a dovolací soud podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 věty první o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2006

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 26. July 2006