JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1580/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobců a) M. J., a b) Š. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Finančnímu úřadu ve Ž. n. S., o 39.975,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 85/2000, o dovolání žalobce b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2005, č. j. 17 Co 280/2003-36, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně a) se původně domáhala vyloučení sloupového zvedáku z výkonu rozhodnutí, vedeného k vymožení daňového nedoplatku, a vydání tohoto zvedáku. Poté, co byl zvedák v dražbě prodán, rozšířila žalobní návrh na určení, že dražba zvedáku uskutečněná dne 10. 2. 2000 je neplatná. Řízení o vydání věci bylo vyloučeno k samostatnému projednání a žalobkyně a) v něm navrhla vstup žalobce b) do řízení a změnu žalobního návrhu tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 39.975,- Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný při provádění dražby porušil řadu právních ustanovení, proto by měl žalobcům zaplatit částku, kterou na koupi zvedáku vynaložili. Vlastníkem zvedáku byla totiž žalobkyně a), nikoli daňový dlužník (syn žalobců), na jehož majetek byla dražba k vymožení daňové pohledávky vedena.

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou připustil změnu návrhu a přistoupení žalobce b) do řízení a rozsudkem ze dne 10. 6. 2003, č. j. 8 C 85/2000-27, žalobu na zaplacení částky 39.975,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že pokud se žalobci domáhají zaplacení částky 39.975,- Kč jako škody, která jim byla způsobena nezákonně provedenou dražbou jejich zvedáku, je věc třeba posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb. , avšak žalobci v řízení neprokázali, že by byli vlastníky zvedáku.

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 1. 2005, č. j. 17 Co 280/2003-36, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že žalovaný v tomto řízení nemá způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, neboť po změně žaloby na žalobu o zaplacení částky 39.975,- Kč s příslušenstvím se již nejedná o žalobu na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí a její vydání, kde je způsobilost finančního úřadu být účastníkem řízení založena ust. § 1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., ale jde o žalobu na náhradu škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., a v takovém případě za škodu odpovídá stát, nikoli příslušný správní orgán, jemuž zákon nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení. Není tak splněna podmínka řízení spočívající ve způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce b) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení, a namítá, že pokud pochybení nastalo již při vlastním provádění exekučního řízení, má jednání a odpovědnost žalovaného svůj původ v samotném způsobu vymáhání pohledávky a ve skutečnosti, že v dražbě byla prodána věc náležející vlastnicky jiné osobě, než daňovému dlužníkovi. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2489/2003 uvádí, že ve věci se nejedná o žalobu na náhradu škody, nýbrž o ochranu tzv. lepšího práva, když v exekuci byla prodána věc, která náleží první žalobkyni a nikoli povinnému v exekučním řízení. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o nedostatku procesní způsobilosti žalovaného, který vystupoval nejen jako exekutor, ale i jako příjemce výtěžku z dražby. Namítá, že věc bylo nutno posoudit komplexně i z hlediska, zda nedošlo u žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobců. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalobci nikdy neprokázali, že by sporná vydražená věc byla jejich vlastnictvím, což vyplývá i z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 15 Co 508/2000. Ve věci se nejedná o žalobu na ochranu lepšího práva, žalobci neprokázali k prodané movité věci vlastnické ani jiné právo a nemají ani právo na uspokojení z výtěžku exekuce. Z tohoto důvodu nemůže žaloba sloužit k ochraně žalobců. Navrhl, aby dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.

Žalobce b) odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení procesní způsobilosti žalovaného finančního úřadu, neboť v řízení se jednalo o žalobu z tzv. lepšího práva, v němž je dána procesní subjektivita žalovaného.

Sporné řízení (s výjimkou věcí vyjmenovaných v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř.) je ovládáno dispoziční zásadou, podle níž platí, že soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení; nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem (petitem). Rozhodujícími skutečnostmi (ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř.) jsou údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. V žalobě musí být uvedeny takové skutečnosti, kterými je vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě je uplatněn nárok. Právní kvalifikace nároku, i když je v žalobě uvedena, není pro soud závazná.

V dané věci byl uplatněný nárok na zaplacení částky 39.975,- Kč s příslušenstvím odůvodněn tvrzením, že žalovaný při provádění dražby porušil řadu právních ustanovení, nevyčkal rozhodnutí soudu o žalobě na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí a v dražbě prodal zvedák ve vlastnictví žalobkyně a), a proto by měl žalobcům zaplatit částku představující kupní cenu zvedáku.

Dovolateli lze přisvědčit, že s exekučním řízením souvisí tzv. žaloba z lepšího práva. Rozumí se jí žaloba věřitele povinného proti tomu, komu byl v exekuci vyplacen výtěžek (event. jeho část), čímž žalobcovo právo na uspokojení z výtěžku exekuce bylo porušeno, neboť s ohledem na pravost, výši, skupinu či pořadí pohledávek měl lepší právo, než žalovaný, jenž výtěžek zpeněžení majetku povinného získal. Jestliže by žaloba byla skutkově odůvodněna tvrzením, že se dostalo finančnímu úřadu při vymáhání daňového nedoplatku více z výtěžku exekuce na úkor žalobce, jehož právo na uspokojení pohledávky proti jeho dlužníkovi (povinnému v exekuci) bylo porušeno tím, že na jeho úkor výtěžek (jeho část) neprávem získal žalovaný, jde o tzv. žalobou z lepšího práva, v němž má finanční úřad ve smyslu ustanovení § 19, části věty za středníkem, o. s. ř. způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2489/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74, roč. 2005).

V dané věci se však o žalobu z tzv. lepšího práva, která souvisí s exekučním řízením, nejedná. Jak je patrno z vylíčení rozhodujících skutkových okolností, jimiž žalobci svůj nárok na plnění odůvodnili (žalovaný při provádění dražby porušil řadu právních ustanovení a v dražbě prodal zvedák ve vlastnictví žalobkyně, nikoli ve vlastnictví daňového dlužníka), žalobci se na žalovaném nedomáhají vydání části výtěžku exekuce, který měl žalovaný neprávem získat na úkor žalobců jakožto věřitelů povinného, nýbrž jednoznačně se domáhají finanční náhrady za věc, o níž následkem jednání žalovaného finančního úřadu přišli, tedy se domáhají náhrady škody, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem finančního úřadu.

Je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, že žalovaný v tomto řízení nemá procesní subjektivitu, a k námitce v dovolání lze pouze dodat, že ani v příp. řízení o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.) není dána procesní způsobilost žalovaného.

Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud proto dovolání žalobce b) podle ust. § 243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce b) nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 27. September 2006