JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1534/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáš, Ph.D., v právní věci žalobce R. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. M., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 686/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. března 2005, č. j. 22 Co 78/2005-106, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal na žalovaném náhrady za ztrátu výdělku za období od roku 2000 do 30. 6. 2003 ve výši rozdílu mezi možným výdělkem žalobce u uvedeného zaměstnavatele a výší jeho invalidního důchodu, a to na základě tvrzení, že škoda mu vznikla tím, že pomluvami a ústním napadáním ze strany žalovaného přišel žalobce o své pracovní místo signalisty u Č. d. a byl mu přiznán invalidní důchod.

Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 15. 12. 2004, č. j. 5 C 686/2004-76, žalobu na zaplacení částky 169.842,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by v důsledku jednání žalovaného přišel o zaměstnání, neboť v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a odchodem žalobce do invalidního důchodu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 3. 2005, č. j. 22 Co 78/2005-106, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že předpoklady odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu podle § 420 obč. zák. nejsou dány, neboť z provedených důkazů nevyplývá protiprávnost jednání žalovaného ani příčinná souvislost mezi jeho jednáním a přiznáním invalidního důchodu žalobci. Protože zde chybí základní zákonný předpoklad odpovědnosti za škodu, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, aniž vyhověl návrhu žalobce na další dokazování, jež by bylo pro rozhodnutí nadbytečné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje od § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Za otázku zásadního právního významu považuje určení, zda soud může posoudit odbornou otázku příčiny vzniku invalidity s odkazem na jiné provedené důkazy, když posouzení takové otázky náleží pouze znalci. Uvádí, že navrhoval vyžádání znaleckého posudku, který by osvětlil, zda jeho nemoc byla vyvolána pomluvami žalovaného, popř. jeho chováním.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu zamítavému výroku mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém základě, že nebylo prokázáno jednání žalovaného, jež by bylo možno shledat protiprávním, a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi chováním žalovaného a vznikem újmy na straně žalobce.

Právním posouzením se rozumí aplikace práva na zjištěný skutkový stav. Dovolatel odvolacímu nevytýká pochybení při aplikaci a výkladu ust. § 420 odst. 1 obč. zák., nýbrž mu vytýká, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem za účelem objasnění, zda nemoc žalobce mohla být a byla vyvolána pomluvami žalovaného, resp. zda chování žalovaného bylo podstatnou příčinou vzniku či rozvinutí nemoci žalobce. Tím ovšem uplatňuje dovolací důvod podle ust. § 214a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť jde o námitku proti postupu při zjišťování skutkového stavu. Nehledě k tomu, že protiprávní jednání žalovaného, jakožto jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, nebylo v řízení prokázáno, uplatnění dovolacího důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. S ohledem na ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. se dovolací soud může tímto dovolacím důvodem zabývat jen, je-li dovolání přípustné.

Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2006

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 28. November 2006