JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1503/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému F. F., zastoupenému advokátem, o 436.681,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 5 C 88/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. března 2005, č. j. 15 Co 120/2005-182, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně jakožto právní nástupkyně a jediná dědička M. Š., zemřelé, se domáhala náhrady škody ve výši 436.681,- Kč, kterou jí měl způsobit žalovaný jako soudní znalec nesprávným stanovením ceny nemovitosti ve znaleckém posudku ze dne 26. 5. 2001, který si M. Š. vyžádala za účelem převodu své nemovitosti. Škoda jí vznikla ve výši rozdílu mezi nižší cenou nesprávně stanovenou znaleckým posudkem žalovaného a cenou následně správně určenou posudkem znalce J. K., a to proto, že prodávající M. Š. (zastoupená žalobkyní) a kupující Ing. P. K. se dohodli na kupní ceně za převáděné nemovitosti ve výši podle posudku soudního znalce, a teprve později se ukázalo, že žalovaný jakožto znalec při vypracování posudku pochybil.

Okresní soud Plzeň - jih rozsudkem ze dne 13. 3. 2003, č. j. 5 C 88/2002 - 79, žalobu na zaplacení částky 436.681,- Kč s příslušenstvím zamítl, když dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil právní povinnost zaviněně a že by žalobkyni způsobil škodu, která by byla v příčinné souvislosti s jeho jednáním. Matka žalobkyně „o své vůli“ realizovala prodej nemovitosti za cenu dohodnutou s kupujícím a žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl informován o tom, že znalecký posudek bude východiskem pro stanovení kupní ceny. Účastníci kupní smlouvy nejsou totiž vázáni cenou nemovitosti uvedenou ve znaleckém posudku, výše kupní ceny se stanoví dohodou a chybný výpočet ceny ve znaleckém posudku není podle názoru soudu pro účastníky kupní smlouvy rozhodující, významný je pro stanovení daňové povinnosti vůči státu při výpočtu daně z převodu nemovitostí. Předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu (§ 420 obč. zák.) tedy nebyly splněny.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 1. 2004, č. j. 15 Co 628/2003 - 148, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 obč. zák. jsou splněny. Dovodil, že majetek žalobkyně, která zdědila pohledávku za žalovaným z titulu náhrady škody, se v důsledku sjednané kupní ceny odvislé od znaleckého posudku o ceně nemovitosti nezvětšil právě o částku 436.681,- Kč, jež vyplývá z porovnání ceny nemovitostí určené znaleckým posudkem žalovaného a následně posudkem znalce J. K. Porušení právní povinnosti se žalovaný dopustil tím, že zpracoval nesprávný znalecký posudek, když z nedbalosti nerespektoval při oceňování nemovitosti obecně závazné právní předpisy (zák. č. 151/1997 Sb. a vyhl. č. 279/1997 Sb.). Odvolací soud nepřisvědčil obraně žalovaného, že nebyl seznámen s účelem, pro který posudek zpracovával. Odvolací soud uvedl, že povinností znalce bylo v každém případě vypracovat posudek řádně, kvalitně a bezchybně v souladu s platnými právními předpisy, a žalovaný jako soudní znalec mohl a měl vědět, že jeho posudek může být vodítkem či východiskem pro stanovení kupní ceny při převodu nemovitostí. S ohledem na to, že účastníci kupní smlouvy se při sjednávání kupní ceny „zcela spolehli“ na cenu stanovenou znaleckým posudkem a respektovali ji, odvolací soud shledal hlavní a rozhodující příčinu, jež vedla účastníky kupní smlouvy ke stanovení kupní ceny, neodpovídající ceně úřední ani jejich vůli, v nesprávném znaleckém posudku, který jejich vůli zásadně ovlivnil.

Tento rozsudek odvolacího soudu byl rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 1. 2005, č.j. 25 Cdo 1231/2004-171, zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že výše kupní ceny se stanoví dohodou kupujícího s prodávajícím, dovolací soud dovodil, že nesprávný znalecký posudek vypracovaný žalovaným nebyl příčinou toho, že matka žalobkyně neobdržela od kupce částku vyšší. Jestliže se účastníci kupní smlouvy dohodli, že hodnota nemovitosti uvedená ve znaleckém posudku žalovaného je cenou kupní, ačkoliv výší ceny určené znalcem nebyli vázáni, pak příčinou, která vedla k tomu, že za takto stanovenou částku byla nemovitost matkou žalobkyně prodána, byla ta okolnost, že se na výši této kupní ceny kupující s prodávajícím v rámci své smluvní volnosti dohodli. Skutečnost, že tato dohodnutá kupní cena neodpovídala ceně stanovené podle předpisů o oceňování majetku, na tom nic nemění, neboť účastníci kupní smlouvy si mohou výši kupní ceny stanovit odlišně od ceny určené znaleckým posudkem, a to jak cenu vyšší, tak i nižší, a úkolem žalovaného jako znalce nebylo určit kupní cenu, jež je odvislá od shodné vůle účastníků kupní smlouvy. Není proto v dané věci splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a vznikem tvrzené majetkové újmy, a odpovědnost za škodu podle § 420 obč. zák. nenastává.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 3. 2005, č.j. 15 Co 120/2005-182, vázán závazným právním názorem vysloveným dovolacím soudem, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a dále tím, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Nesouhlasí s názorem vysloveným v rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 27. 1. 2005, který nepovažuje za správný, neboť je přesvědčena, že protiprávní jednání žalovaného je příčinou její majetkové újmy. Uvádí, že dovolací soud při svém původním rozhodování náležitě neposoudil skutečnost, že smluvní vůle obou účastníků kupní smlouvy směřovala k převedení nemovitosti za kupní cenu stanovenou správným a bezvadným znaleckým posudkem, sami neměli žádnou reálnou představu o skutečné ceně nemovitosti a domluvili se, že podkladem pro stanovení kupní ceny bude znalecký posudek soudního znalce, který bude tvořit obsah a náplň jejich dohody o výši kupní ceny. I přes právní názor Nejvyššího soudu ČR, vyslovený v předchozím rozhodnutí, je dovolatelka přesvědčena, že žalovaný jí za vzniklou škodu odpovídá v plném rozsahu, a poukazuje na to, že jednání žalovaného je v rozporu nejen s právem, ale i s morálkou a pravidly slušnosti. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že v daném případě jsou všechny předpoklady odpovědnosti za škodu, a tedy i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou, splněny.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu vyhovujícímu výroku se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Dovolatelkou vymezená otázka, zda v daném případě existuje příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a skutečností, že její matka za prodej nemovitosti obdržela od kupce částku nižší, než kolik činí cena určená podle právního předpisu, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1231/2004, na který ostatně dovolatelka odkazuje, v této věci, a to v podstatě na shodném skutkovém základě, byla tato otázka již dovolacím soudem jednoznačně vyřešena, a odvolací soud, vázán tímto právním názorem, věc v souladu s ním posoudil.

Namítá-li dovolatelka, že soudy nevzaly za prokázanou skutečnost, že smluvní vůle obou účastníků kupní smlouvy směřovala k převedení nemovitostí za kupní cenu stanovenou správným a bezvadným znaleckým posudkem a že této skutečnosti si byl žalovaný vědom, nejde o námitku proti právnímu posouzení, nýbrž proti skutkovému zjištění. Námitky proti skutkovým závěrům, z nichž soudy vycházely, a proti hodnocení provedených důkazů nelze v dovolání, jehož přípustnost se posuzuje podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., úspěšně uplatnit. Nesprávné skutkové zjištění zakládá totiž dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) a uplatnění tohoto dovolacího důvodu přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994); nelze proto tento dovolací důvod uplatnit.

K námitce o nemorálním jednání žalovaného zbývá dodat, že v dané věci nepřichází v úvahu aplikace ust. § 424 obč. zák. o odpovědnosti za škodu způsobenou jednáním proti dobrým mravům, neboť toto ustanovení předpokládá úmyslné způsobení škody, což v daném případě není splněno.

Jak vyplývá z výše uvedeného, otázky předložené dovolacímu soudu nedávají důvod pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolací soud proto dovolání žalobkyně podle ust. § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2007

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 29. May 2007