JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 146/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců A) M. Š. a B) M. Z., obou zastoupených advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad štolou 3, o 127.753,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 373/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004, č. j. 25 Co 151/2004-288, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. 10. 2003, č. j. 7 C 373/2001-227, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. 2. 2004, č.j. 7 C 373/200-248, uložil žalované zaplatit žalobci částku 127.753,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 6. 9. 2001 do zaplacení, dále zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení 8,5% úroku z prodlení z částky 127.753,- Kč za dobu od 20. 8. 2001 do 5. 9. 2001, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze poté, co podle § 107a o. s. ř. rozhodl o vstupu druhé žalobkyně do řízení v části, týkající se částky 125.390,- Kč s příslušenstvím, na místo prvého žalobce, usnesením ze dne 31. 8. 2004, č. j. 25 Co 151/2004-288, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 24. 2. 2004, zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalobkyně dovolání. Předně se neztotožňuje s poučením o nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, neboť má zato, že jde o rozhodnutí, kterým odvolací soud rozhodl o právech a povinnostech účastníků ve vztahu k meritu věci jinak než soud prvního stupně, takže po obsahové stránce jde o měnící rozhodnutí, vydané v odvolacím řízení, které trpí závažnými procesními vadami a kterým bylo (zčásti) rozhodnuto o odvolání a o zrušení takových výroků rozsudku soudu prvního stupně, které žalovaná nebyla oprávněna napadnout odvoláním, a proto její odvolání mělo být v této části odmítnuto. Dále namítá, že Mgr. N., člen odvolacího senátu, který vydal napadené usnesení, je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro podjatost, a to přesto, že návrhu na jeho vyloučení nebylo Vrchním soudem v Praze vyhověno. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudu odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s nařízením, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti rozsudku odvolacího soudu podáno osobou oprávněnou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě druhá žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Přípustnost dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebyl potvrzen nebo změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Nejedná se zde o tzv. diformitu - rozdílnost (nesouhlasnost) rozhodnutí odvolacího soudu s rozhodnutím soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jak dovozuje dovolatelka, neboť nejde o výrok měnící; odvolací soud tím, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil, vzájemná práva a povinnosti účastníků nevymezil, proto je diformita obou rozhodnutí pojmově vyloučena. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány, a přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Je tedy zřejmé, že dovolání druhé žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Přípustnost dovolání podle § 237 a násl. o. s. ř. nezakládá ani námitka podjatosti. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť rozhodnutím o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým byla zrušena část rozsudku soudu prvního stupně, se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2006

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 21. February 2006