JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 145/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad štolou 3, o 127.753,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 373/2001, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2004, č. j. 25 Co 151/2004-258, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2004, č. j. 25 Co 151/2004-258 rozhodl podle § 107a o. s. ř. o procesním nástupnictví na straně žalobce tak, že na místo dosavadního žalobce vstupuje do řízení v části, týkající se částky 125.390,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 20. 8. 2001 do zaplacení, M. Z. Vyhověl tak návrhu žalobce podanému v průběhu odvolacího řízení vedeného o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 10. 2003, č. j. 7 C 373/2001-227, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. 2. 2004, č. j. 7 C 373/2001-248, odůvodněnému postoupením pohledávky, jejíž zaplacení je předmětem sporu.

Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná má zato, že proti usnesení procesní povahy, vydanému podle § 107a o. s. ř., měla mít možnost podat odvolání, i když si je vědoma, že její souhlas se změnou žalobce není potřebný. Uvádí, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena účelově a předkládá exekuční příkaz Finančního úřadu pro P., sp. zn. 86516/04/005942/6910 ze dne 26. 2. 2004 na přikázání pohledávky ve výši 127.753,- Kč, resp. 125.390,- Kč, ve kterém je jako dlužník uveden žalobce a jako poddlužník Česká republika – Ministerstvo vnitra. Podle tohoto usnesení je žalovaný – poddlužník povinen vyplatit přikázanou pohledávku (v případě úspěšnosti žalobce v tomto sporu) na účet Finančního úřadu pro P. Žalovaná vyjadřuje přesvědčení, že postoupení pohledávky je obcházením zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a to s ohledem na skutečnost, že ačkoliv exekuční příkaz zakazuje žalobci jakkoliv nakládat s pohledávkou ve výši 127.753,- Kč a žalobce o této skutečnosti věděl (exekuční příkaz je ze dne 26. 2. 2004), podal dne 10. 3. 2004 návrh podle § 107a o. s. ř., aby na jeho místo v rozsahu postoupené pohledávky vstoupila M. Z. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že vzhledem k tomu, že odvolací soud o procesním nástupnictví rozhodoval za odvolacího řízení, je nepřípadné tvrzení žalované, že by měla mít možnost podat proti tomuto usnesení odvolání. Možnost opravného prostředku poskytuje dovolání podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a této možnosti žalovaná také využila. Dále uvádí, že usnesením o procesním nástupnictví nebylo zasaženo do práv a povinností žalované, její povinnosti k náhradě škody se tímto úkonem nezměnily ani kvantitativně ani kvalitativně, a poukazuje na to, že dohoda o postoupení pohledávky byla uzavřena a podepsána dne 23. 10. 2003 a podpisy na této dohodě byly úředně ověřeny dne 4. 11. 2003, tzn. v době, kdy žádné exekuční řízení neprobíhalo. Žalobce navrhl, aby dovolání žalované bylo zamítnuto a byla jí uložena povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že v daném případě je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, neboť takové posouzení se již týká věci samé, o níž se při zkoumání procesního nástupnictví nerozhoduje, nýbrž k tomuto se soud vyjadřuje až v rozhodnutí o věci samé. Obdobný závěr je uveden rovněž v rozhodnutí, uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky podle ustanovení § 524 a následujících občanského zákoníku.

Jak je zřejmé z obsahu spisu, návrh, aby do řízení v části týkající se částky 125.390,- Kč s příslušenstvím vstoupila na jeho místo M. Z. (§ 107a o. s. ř.), učinil žalobce v podání datovaném 10. 3. 2004, doručeném soudu prvního stupně 17. 3. 2004, v němž uvedl, že dne 23. 10. 2003 uzavřel s M. Z., jakožto nabyvatelkou práva, smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou. Součástí návrhu byl i souhlas nabyvatelky práva – M. Z. V příloze doložil dohodu o postoupení pohledávky ve výši 125.390,- Kč ze dne 23. 10. 2003. K postoupení pohledávky, jejíž úhrada je předmětem řízení, tak došlo během odvolacího řízení, a to při splnění podmínek dle § 107a o. s. ř.

Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, proto dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 2 věty před středníkem a odst. 6 o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2006

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 21. February 2006