JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1320/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka, v právní věci žalobce S. s. k. R., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra České republiky, o 6.060.005,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 153/2002, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2005, č. j. 57 Co 50/2005-133, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se na žalované domáhal náhrady škody ve shora uvedené výši s odůvodněním, že mu vznikla nesprávným úředním postupem Městského úřadu v R. p. R., jenž vydal stavební povolení na stavbu rodinného domu a nerespektoval provoz střelnice, a nesprávným úředním postupem Okresního ředitelství Policie ČR ve V., které svým rozhodnutím přerušilo provoz střelnice žalobce v R. p. R. Požadoval ušlý zisk za dobu přerušení provozu a náklady potřebné k vybudování nové kryté střelnice.

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 6. 10. 2004, č. j. 12 C 153/2002-110, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení s tím, že nebyly splněny zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť v posuzované věci by přicházela v úvahu pouze odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (nikoliv nesprávným úředním postupem), avšak žádné ze žalobcem zmíněných rozhodnutí nebylo jako nezákonné zrušeno či změněno (§ 8 zák. č. 82/1998 Sb.).

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 12. 2005, č. j. 57 Co 50/2005-133, z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu I. stupně a přisvědčil i jeho závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. V této souvislosti uvedl, že žalobce nesprávný úřední postup orgánů policie spatřuje v tom, že nerespektovaly znalecké posudky o bezpečném provozu střelnice a neměly vůbec rozhodnout o přerušení provozu střelnice žalobce, avšak dle konstantní judikatury lze považovat za nesprávný úřední postup porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. To znamená, že pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k rozhodnutí nevedou, a jestliže orgán státu shromažďuje podklady – důkazy pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Proto za nesprávný úřední postup nelze považovat to, že si orgán státu neopatřil dostatek důkazů či že důkazy nesprávně hodnotil a v důsledku toho je jeho rozhodnutí nesprávné. V posuzované věci dle názoru žalobce odbor výstavby a územního plánování Městského úřadu v R. p. R. vydal stavební povolení na stavbu rodinného domu, aniž by respektoval provoz stálé střelnice provozované žalobcem, a policejní orgány rozhodly o přerušení provozu této střelnice bez náležitého zhodnocení zjištěných skutečností a provedených důkazů, avšak v těchto okolnostech nelze s ohledem na výše uvedené nesprávný úřední postup spatřovat; tyto mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. U této odpovědnosti ovšem není splněna nezbytná podmínka, kterou je existence rozhodnutí státního orgánu v konkrétní věci, jež bylo ve smyslu ustanovení § 8 zák. č. 82/1998 Sb. jako nezákonné změněno nebo zrušeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tedy dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a namítá, že při právním posouzení věci soudy nebraly v úvahu skutečnost, že otevřená střelnice žalobce byla nepřetržitě a bezproblémově provozována od roku 1955 do 9. 6. 1999, kdy žalobce obdržel dočasný zákaz provozu střelnice, a policie měla dokonce smlouvu o jejím užívání do 31.12. 1999. Dále uvádí, že v jeho neprospěch byla upřednostňována výstavba rodinných domů v dané lokalitě a policie nerespektovala znalecké posudky soudních znalců z let 1974, 1989 i 1996 svědčící o bezpečnosti střelnice. Rovněž tak zmiňuje i nesprávný výklad znaleckého posudku Mgr. V. B. soudem I. stupně, jenž z kontextu vytrhl některé pasáže, i vliv tohoto posudku na přerušení provozu střelnice a nepředvolání svědka Mgr. V. B. za účelem osvětlení obsahu jeho znaleckého posudku. Žalobce je přesvědčen o nedůvodnosti zastavení provozu jeho střelnice a navrhl zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 věta prvá o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 věta prvá o. s. ř.) a z jeho obsahu je nepochybné (§ 243c , § 41 odst. 2 o. s. ř.), že žalobce uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud ČR se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu či proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně, kterým soud I. stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dle odst. 3 téhož ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolání může být podle posledně citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2005, č. j. 57 Co 50/2005-133, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - s ohledem na to, že v dovolání byl uplatněn, jak vyplývá z jeho obsahu, dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (žalobce podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu i soudu I. stupně, z nichž napadený rozsudek vychází, nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, a předkládá vlastní skutkový závěr, na kterém pak buduje i své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci) - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004). Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud tento zákonný předpoklad přípustnosti dovolání v posuzované věci neshledal.

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 věty prvé o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2006

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 31. July 2006