JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 126/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

25 Cdo 128/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce JUDr. P. M., a správce konkurzní podstaty úpadce V. k. z., veřejná obchodní společnost, zastoupeného advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce K. P., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu kultury ČR, se sídlem v Praze 6, M. Horákové 220/139, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 98/97, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. října 2004, č. j. 21 Co 513/2004-439, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. dubna 2005, č. j. 21 Co 197/2005-476, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 10. 2004, č. j. 21 Co 513/2004-439, k odvolání žalobce a vedlejšího účastníka potvrdil usnesení ze dne 17. 9. 2004, č. j. 13 C 98/97-430, jímž Okresní soud v Hradci Králové zamítl návrh žalobce na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce, a to K. P., nar. 15. 12. 1944, s odůvodněním, že je vyloučeno, aby tatáž osoba v jednom řízení vystupovala zároveň jako žalobce a jako vedlejší účastník.

Proti usnesení odvolacího soudu podal vedlejší účastník na straně žalobce dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věcí. Namítá, že odvolací soud mu odejmul právo bránit se proti rozhodnutí řádnými opravnými prostředky, neboť potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, avšak na základě odlišných právních závěrů. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudu odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K odvolání vedlejšího účastníka na straně žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 4. 2005, č. j. 21 Co 197/2005-476, potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2005, č. j. 13 C 98/97-448, jímž byl zamítnut návrh vedlejšího účastníka na straně žalobce na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce, a to V. k. z., veřejné obchodní společnosti.

Rovněž proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal vedlejší účastník na straně žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdí, že návrh na přistoupení účastníka do řízení učinila společnost V. k. z., veřejná obchodní společnost, nikoli dovolatel. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že obě dovolání byla proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 93 odst. 3 o.s.ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení § 203 odst. 1 a § 231 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává. Tento výklad (pomocí argumentu e silentio legis) je zastáván i v právnické literatuře (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání, Praha C. H. Beck, 2001, s. 995, bod 2.) a odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).

V posuzovaném případě podal obě dovolání vedlejší účastník na straně žalobce, tedy někdo, kdo k tomu není oprávněn. Nejvyšší soud ČR proto taková dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř., když žalobce ani vedlejší účastník nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2006

JUDr. Petr Vojtek, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 28. March 2006