JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1166/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce ČR-Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, s adresou pro doručování: Policie ČR Správa JmK, Brno, Kounicova 24, 611 32, proti žalovanému L. P., o 2.288,- Kč, ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně, pod sp. zn. 1 Ro 2327/2003, k dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2004, č. j. 44 Co 200/2004-23, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2004, č. j. 44 Co 200/2004-23, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 11. 2003, č. j. 1 Ro 2327/2003-9, se zrušují a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 20. 11. 2003, č. j. 1 Ro 2327/2003-9, Okresní soud v Hodoníně zastavil řízení o zaplacení shora uvedené částky a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což odůvodnil ustanovením §159 odst. 3 o. s. ř., které brání opětovnému projednání věci pravomocně rozhodnuté.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 8. 2004, č. j. 44 Co 200/2004-23, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvého stupně uzavřel, že projednání dané věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) ve smyslu ust. § 159a odst. 5 o. s. ř. s tím, že na podkladě stejných skutkových tvrzení bylo již o shodném nároku mezi týmiž účastníky rozhodnuto výrokem trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 3 T 165/2003, z něhož vyplývá, že jako oprávněný subjekt (účastník) byla označena Policie ČR, Správa J. kraje v B., jež je součástí Ministerstva vnitra (ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti - § 3 odst. 1 zák. č. 283/1991 Sb.), tedy organizační jednotkou státu bez právní subjektivity (§ 3 odst. 1, 2 zák. č. 219/2000 Sb.). Účastníkem řízení o náhradu škody v rámci trestního řízení může být pouze ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti (§ 19 o. s. ř.), z čehož vyplývá, že za řádné přihlášení se s nárokem na náhradu škody do trestního řízení lze považovat pouze takové oznámení, které učinil subjekt způsobilý mít práva a povinnosti, jako se tomu stalo ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 165/2003. S ohledem na to, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 165/2003 se jako poškozený s nárokem na náhradu škody přihlásil subjekt „Česká republika – Ministerstvo vnitra“ (tedy subjekt totožný s žalobcem v dané věci), odvolací soud usnesení soudu prvého stupně potvrdil při aplikaci ust. § 104 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě dovolání. Nesouhlasí s právním závěrem soudů obou stupňů a připomíná, že výrok trestního rozhodnutí o náhradě škody, kde je žalobce (poškozený) označen jako neexistující subjekt, nemůže být exekučním titulem a nemůže jít tedy ani o překážku věci pravomocně rozhodnuté. Navrhl zrušení obou usnesení soudů v této věci a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1.dubnem 2005, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 - dále jen „o.s.ř“ (viz článek II. bodu 3. zák. č. 59/2005 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně, které je přípustné podle ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je důvodné.

Žalobce nesouhlasí s právním posouzením při řešení procesní otázky splnění podmínek řízení, konkrétně překážky věci rozsouzené (§ 103, § 104 odst. 1 a § 159a odst. 5 obč. soudního řádu). Uplatňuje tedy dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].

Překážka rei iudicatae (věci rozsouzené) patří mezi tzv. negativní procesní podmínky, pro něž soud musí usnesením řízení zastavit (§ 104 odst. 1, § 159a odst. 5 o. s. ř.). Tato překážka brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednána. O stejnou věc se jedná, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže totožný nárok nebo stav vymezený tzv. žalobním petitem

vyplývá se stejných skutkových tvrzení, jimiž byl odůvodněn (ze stejného skutku). Co do totožnosti osob, není samo o sobě významné, mají-li účastníci v různých řízeních rozdílně procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci osob, které byly účastníky dřívějšího řízení. Překážka věci rozhodnuté je dána nejen tehdy, jestliže o téže věci rozhodl soud v občanském soudním řízení, ale i pravomocným přiznáním nároku na náhradu škody v trestním řízení (v tzv. adhézním řízení) nebo v řízení o přestupku a pravomocným rozhodnutím (rozhodčím nálezem) vydaným v rozhodčím řízení.

V posuzované věci není sporu o tom, že v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 165/2003 žalobce jako poškozený řádně uplatnil nárok na náhradu škody proti žalovanému ve výši 2.288,- Kč na základě stejných skutkových tvrzení, jaké uvedl v žalobě podané v této věci dne 16. 10. 2003. Trestním příkazem ze dne 24. března 2003, č. j. 3 T 165/2003-53, jenž nabyl právní moci dne 5. 8. 2003, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit shora uvedenou částku, avšak nikoli poškozenému (tj. žalobci), ale organizační jednotce státu bez právní subjektivity (§ 3 odst. 1, 2 zák. č. 219/2000 Sb.), a tato zjevná nesprávnost nebyla v trestním řízení odstraněna.

Je sice třeba souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že řádné uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení vytváří překážku věci zahájené (litispendence) a bylo-li již o nároku rozhodnuto, i překážku věci rozsouzené (rei iudicatae), avšak odvolací soud zcela pominul, že trestní příkaz poškozenému žalobci žádné právo nepřiznal a v písemném vyhotovení rozhodnutí jej ani neoznačil, takže zde chybí jakýkoli relevantní vztah mezi tímto pravomocným rozhodnutím a žalobcem. Jestliže v pravomocně skončeném trestním řízení nebylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, jenž byl poškozeným řádně uplatněn, není zde překážka věci rozhodnuté, která by bránila projednání nároku na náhradu škody a rozhodnutí o něm v občanskoprávním řízení, což platí i v případě, že v trestním rozhodnutí poškozený nebyl se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních odkázán (§ 229 tr.ř.).

S ohledem na výše uvedené tak nemůže obstát závěr soudů obou stupňů o existenci překážky věci rozhodnuté a dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl důvodně uplatněn. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nezařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soud prvého stupně, zrušil dovolací soud; je a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvého stupně) závazný a (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta 2 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2006

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 30. May 2006