JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Odo 1777/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně M. a. s., , zastoupené JUDr. P. M., advokátem,proti žalované E. I. s. r. o., , zastoupené JUDr. P. P., advokátem, , o zaplacení částky 3 004 351 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 77/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2006, č. j. 1 Cmo 329/2005-95, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2006, č. j. 1 Cmo 329/2005-95, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, č. j. 37 Cm 77/2004-53, ve výrocích pod body I a III se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. dubna 2005, č. j. 37 Cm 77/2004-53, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 934 503,20 Kč se 4% úrokem z prodlení od 4. 8. 2003 do zaplacení (výrok pod bodem I), do částky 1 069 847,80 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).

Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou celkem tři smlouvy o dílo týkající se stavebních prací ve Sportovně administrativním centru, (dále jen „areál“), z toho jedna byla uzavřena ústně podle objednávky žalované ze dne 18. 9. 2002 vystavené Ing. Č. na provedení instalace topení v objektu B a D areálu. Za žalovanou dílo bez vad a nedodělků převzal Ing. Č.. Cenu díla ve výši 244 404 Kč žalovaná neuhradila. Další dvě smlouvy o dílo uzavřely účastnice písemně dne 3. 2. 2002, předmětem smlouvy uzavřené pod označením byla kompletní dodávka instalace ÚT, vody, rozvodů topné vody v rozsahu projektové dokumentace pro 5., 6. a 7. podlaží objektu E areálu. Cena díla byla stanovena ve výši 3 076 803 Kč a dílo za žalovanou převzal Ing. Č. zápisem o předání a převzetí díla bez vad a nedodělků včetně dokumentace. Nezaplacena zůstala cena díla ve výši 2 255 247 Kč. Předmětem třetí smlouvy uzavřené pod označením byla dodávka a montáž vzduchotechnických rozvodů, větrání WC a kuchyňky, dodávka tří digestoří pro 5., 6. a 7. podlaží a dodávka klimatizační jednotky pro S., její montáž a uvedení do provozu v objektu E areálu, s cenou ve výši 614 000 Kč bez daně z přidané hodnoty, z níž zůstala neuhrazena část ve výši 504 700 Kč. Na základě všech tří smluv žalovaná neuhradila celkem 3 004 351 Kč.

Soud prvního stupně posoudil předmětné smlouvy o dílo podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) a dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svůj závazek provést dílo, neboť ve smyslu § 554 ObchZ provedla dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla žalované jako objednateli. Soud prvního stupně nepřijal námitku žalované, že nenastala splatnost ceny díla, která byla vázána podle smluv na převzetí díla statutárním orgánem žalované, což se nestalo, neboť Ing. Č., který dílo převzal, není jednatelem žalované. Ing. Č. byl uveden v záhlaví smluv jako osoba zmocněná k technickému a smluvnímu jednání a podle názoru soudu prvního stupně takové postavení pro Ing. Č. vyplývalo i z § 15 ObchZ. Nedůvodnou shledal soud prvního stupně také další námitku žalované, že nebyly předány všechny záruční listy, revize a měřící protokoly, neboť je vyvrácena protokoly o předání a převzetí díla, podle nichž byly uvedené dokumenty předány a jiné listiny nebyly požadovány ani smluvně. Soud prvního stupně však uznal obranu žalované, která navrhla v rámci obrany započtení vzájemných pohledávek za žalobkyní, a to první pohledávky, kterou nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2003 uzavřené se společnosti C. B. E. s. r. o., která byla vůči žalobkyni v pozici věřitele pohledávky ve výši 1 069 847,80 Kč s příslušenstvím. Neuznal však k započtení druhou pohledávku žalované ve výši 2 500 000 Kč, představující škodu, která měla žalované vzniknout tím, že tuto částku zaplatila jako smluvní pokutu investorovi, tj. společnosti C. B. E. s. r. o., za pozdní předání díla a nedodržení termínu předání části nebytových prostor v objektu do nájmu, a to s ohledem na to, že žalovaná neprokázala, že by k přerušení kolaudačního řízení došlo z viny žalobkyně, a navíc žalovaná vyzvala žalobkyni k dodání některých dokumentů, pro jejichž nepředání bylo kolaudační řízení přerušeno, teprve po půl roce od přerušení kolaudačního řízení.

K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. června 2006, č. j. 1 Cmo 329/2005-95, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 934 503,20 Kč s příslušenstvím, potvrdil, změnil výrok pod bodem III o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda došlo či nikoliv k předání a převzetí díla podle písemně uzavřených smluv za situace, kdy zápis o předání byl podepsán za objednatele vedoucím stavby Ing. Č., který byl žalovanou podle smlouvy zmocněn pro technická a smluvní ujednání. Nicméně účastníci si sjednali, že za objednatele je výslovně oprávněn převzít dílo statutární orgán objednatele nebo k tomuto úkonu písemně statutárním orgánem objednatele zmocněný pracovník. Odvolací soud posoudil smluvní ujednání, podle něhož je v případě převzetí díla jiným nežli statutárním orgánem žalované či písemně zmocněnou osobou neplatným a právně neúčinným úkonem, jako zcela neurčité, neboť oba následky vadných právních úkonů vedle sebe nemohou obstát. Pokud je úkon neúčinný, musí být platný a pouze ve vztahu mezi účastníky není účinný. Pokud je úkon neplatný, musí trpět některou z vad projevu vůle, ale neplatnost vylučuje, aby byl úkon zároveň neúčinný. Pokud smlouvu podepsal jednatel žalované J. Č., měl s obsahem smlouvy seznámit vedoucího stavby Ing. Č. a sdělit mu, že si vyhradil právo na převzetí stavby. To zřejmě učinil, neboť Ing. Č. uvedl ve své výpovědi, že o tomto ujednání věděl. Aniž to však žalované oznámil, převzal Ing. Č. dílo sám. Šlo tedy o pochybení toho, kdo jinak byl podle smlouvy oprávněn pro žalovanou provádět technická i smluvní ujednání. Na tom nic nemění, že nebyl zaměstnancem žalované. Pokud by nebylo speciálního ujednání o převzetí díla, pak by samozřejmě Ing. Č. byl oprávněn dílo převzít. Tento úkon nutno posuzovat podle § 15 ObchZ, jak to učinil soud prvního stupně, kde je uvedeno, že kdo byl pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Protože však v případě převzetí díla došlo k překročení oprávnění vedoucího stavby, pro kterého bylo závazné ujednání o převzetí díla statutárním orgánem, a věděl o něm, je třeba jeho úkon posuzovat podle § 33 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) ve vztahu k § 1 odst. 2 ObchZ. Podle tohoto ustanovení překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. To, že žalovaná dodatečně schválila úkon Ing. Č., je zcela zřejmé, neboť žalovaná dílo dále předala investorovi díla – společnosti C. B. E.s. r. o., která v březnu 2003 požádala o zahájení kolaudačního řízení. Žalovaná tedy nevycházela z toho, že dílo dosud nepřevzala a nemůže je předat investorovi. Ohledně obrany žalované spočívající v započtení částky 2 500 000 Kč jako náhrady škody vzniklé tím, že musela zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 500 000 Kč pro pozdní předání nebytových prostor smluvnímu nájemci z důvodu přerušení kolaudačního rozhodnutí vinou žalobkyně, dospěl odvolací soud ke stejným závěrům jako soud prvního stupně. Žalovaná neprokázala, ač byla soudem vyzvána k předložení důkazů, že by k přerušení kolaudačního řízení došlo z důvodu nečinnosti žalobkyně a z důvodu uvedeného v kolaudačním rozhodnutí (vady díla a chybějící doklady). Pokud žalobkyně dodatečně zajišťovala práce pro vydání souhlasného stanoviska Hasičského požárního sboru, učinila tak ihned poté, co byla vyzvána k takovému jednání. Žalovaná neprokázala, že by tento důvod byl jediným pro přerušení kolaudačního řízení, neuvedla, v čem spočívaly vady díla, zda se jednalo o dílo prováděné žalobkyní a neprokázala ani, že předmětnou pokutu zaplatila a že jí vznikla v této výši škoda.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž uvedla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatelka v řešení otázky určitosti projevů vůle účastníků smluv o dílo č. . a , a to v článku 12 – „Převzetí předmětu díla“, v němž je pro strany závazným způsobem upraven postup a náležitosti takového úkonu. Jde o formulaci následků nedodržení smluvního ujednání, které vymezuje okruh osob oprávněných podepsat za objednatelku zápis o předání a převzetí díla. Odvolací soud v rozporu s ustanovením § 266 odst. 1 ObchZ nevykládal projev vůle podle úmyslu účastníků smlouvy, který se z dikce smluvního ujednání podává. Právě s ohledem na význam převzetí díla (právo vystavit konečnou fakturu, požadovat zaplacení díla) byl ve smlouvě vymezen okruh osob oprávněných dílo převzít a v případě nedodržení tohoto ujednání nemohly nastat žádné účinky sjednané smlouvou pouze pro případ řádně převzatého díla. To, že ve smlouvě vedle sebe stojí pojmy „neplatnost a neúčinnost“ právního úkonu, podle dovolatelky znamená, že účastnice smlouvy chtěly zdůraznit svůj záměr nespojovat s takovým úkonem žádné následky a odvolací soud se mýlí, pokud dovozuje něco jiného. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu ohledně vázanosti žalované právním úkonem Ing. Čižinského, ať již překročil své oprávnění nebo při přebírání díla jednal bez jakéhokoliv zmocnění, které odvolací soud dovodil ze znění § 15 odst. 1 ObchZ a § 33 odst. 2 ObčZ. V dané věci účastníci upravili pro určitý úkon okruh oprávněných osob a důsledky porušení takového ujednání, a to na základě své smluvní volnosti. O vymezení okruhu osob, které jsou oprávněny za žalovanou podepsat zápis o předání a převzetí díla a dílo převzít, stejně jako o podmínce připojení písemné plné moci k tomuto protokolu, pokud tento zápis bude za žalovanou podepisovat jiná osoba, než její statutární orgán, a tedy o nezpůsobilosti Ing. Č. k takovému úkonu pod sankcí, že takový úkon nebude mít mezi účastníky smlouvou předpokládané účinky, byla žalobkyně informována. S obsahem smluv o dílo byla žalobkyně velmi dobře seznámena. Šlo o smlouvy zpracovávané žalobkyní, které žalobkyně běžně používala a které vycházely z dlouhodobých standardů žalobkyně. Tyto smlouvy za žalobkyni podepisoval Ing. Š., vedoucí střediska, který byl na stavbě průběžně přítomen a který také předal Ing. Č. v rozporu se smluvním ujednáním k podpisu zápis o předání a převzetí díla. Odvolací soud nesprávně použil ustanovení zákona, která upravují oprávnění a důsledky jednání osob vystupujících v postavení zmocněnců za situace, že mezi účastníky takového jednání neexistuje speciální úprava. V souzené věci si však účastníci upravili pro určitý úkon okruh oprávněných osob a důsledky porušení takového ujednání, a to na základě své smluvní volnosti a jednoznačným způsobem, který byl oběma smluvním stranám znám.Odvolací soud měl podle názoru dovolatelky postupovat podle § 548 odst. 1 ObchZ, podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Tato doba je ve smlouvách o dílo uzavřených mezi účastnicemi vymezena splatností konečné faktury, kterou je zhotovitel (žalobkyně) oprávněn vystavit až po předání díla, jehož neoddělitelnou součástí je podpis zápisu o předání a převzetí díla k tomu ve smlouvách označenou osobou. V souladu s § 263 odst. 1 ObchZ je vymezení doby pro zaplacení ceny díla ponecháno zcela na vůli smluvních stran, stejně jako podmínky a náležitosti předání díla. Při vědomí žalobkyně o podmínkách pro předání díla nelze dovozovat vázanost žalované podpisem Ing. Č. na zápise o předání a převzetí díla za použití § 15 odst. 1 ObchZ a § 33 odst. 2 ObčZ. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání zdůraznila, že se žalovaná ve svém dovolání nikterak neodchyluje od obrany, kterou užila v řízení před soudem prvého a druhého stupně, s níž se oba soudy zcela správně vypořádaly a dospěly ke správnému hodnocení věci jak po stránce právní, tak i skutkové. Podle názoru žalobkyně dovolatelka vytrhuje pro sebe příznivé skutečnosti z kontextu celého stavu, jak byl dokazováním zjištěn. Především pomíjí to, že Ing. Č. byl jedinou osobou, která dovolatelku po celou dobu plnění závazků stran ze smlouvy zastupovala a navíc byl uveden ve smlouvě jako osoba oprávněná jednat ve věcech smluvních, uzavíral smlouvy, jménem žalované objednával dodávky nad rámec sjednaného předmětu díla. Z jednání dále vyplynulo, že přestože nebyl zaměstnancem žalované, byl jedinou osobou s odpovídajícími znalostmi a vzděláním, aby byla po stránce odborné posoudit za žalovanou kvalitu provedení díla a jeho soulad se smlouvou, takže bez jeho přítomnosti by k převzetí díla žalovanou dojít nemohlo (pokud by si nepřizvala jinou osobu). Žalobkyně souhlasí také se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná dodatečně schválila právní úkon Ing. Č. jako platný, neboť by se jinak nemohla dále chovat tak, jak činila, tj. předat dílo svému objednateli, protože by neměla co předávat. Žalobkyně se ztotožnila i s ostatními závěry odvolacího soudu s tím, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení není dán a napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní právní význam. Navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné. Dovodil, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je tudíž i důvodné.

Dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, že smluvní ujednání v písemně uzavřených smlouvách o dílo č. , ve kterém je upraven postup a náležitosti převzetí díla, je neurčité. Toto ustanovení prohlašuje za neplatné a neúčinné takové předání díla, které by bylo vykonáno jinak než postupem podle smlouvy. Odvolací soud naznal, že neplatnost a neúčinnost jako dva rozdílné následky vadného právního úkonu vedle sebe nemohou obstát, jelikož je-li nějaký právní úkon neplatný, vylučuje to, aby byl zároveň neúčinný.

Neplatnost a neúčinnost právního úkonu jsou následky vadných právních úkonů, které nastávají ze zákona. Ve smlouvě nelze podmínky neplatnosti ani neúčinnosti právního úkonu sjednat, ty nastávají pouze z důvodu existence objektivních zákonem předpokládaných skutečností, které neplatnost a neúčinnost právního úkonu způsobují. Proto protokol podepsaný v rozporu se smlouvou není neplatným právním úkonem z toho důvodu, že jej za neplatný prohlašuje smlouva, ale nevyvolává předpokládané účinky ze zákona, jelikož nesplňuje požadavky stanovené smlouvou. Odvolací soud tedy při hodnocení této právní otázky pochybil. Avšak vzhledem k tomu, že vyřešení této otázky nebylo pro posouzení nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla zásadním, nelze uzavřít, že nesprávné právní hodnocení této otázky odvolacím soudem zakládá samo o sobě přípustnost dovolání.

Dovolatelka dále napadla závěr odvolacího soudu, že dílo podle těchto smluv bylo řádně předáno. Pro posouzení, zda má žalobkyně právo na zaplacení ceny díla, je zásadní vyřešení právě této právní otázky, jelikož ve smlouvě o dílo byl nárok na zaplacení konečné ceny díla vázán na ukončení a předání celého díla. Dovolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolací soud vyřešil otázku, zda bylo dílo řádně předáno a převzato, v rozporu s hmotným právem.

Pro posouzení vzniku nároku na zaplacení ceny díla je nezbytné posoudit, zda dílo bylo převzato k tomu oprávněnou osobou, či nikoli, resp. zda předávací protokol podepsala za objednatele k tomu oprávněná osoba. Smlouvy o dílo č. obsahují ohledně převzetí díla speciální ustanovení, podle něhož byl dílo oprávněn převzít výslovně „statutární zástupce“ objednatele nebo k tomuto úkonu písemně „statutárním zástupcem“ objednatele zmocněný pracovník. Zmocnění pro jiného pověřeného pracovníka bylo podle smluv o dílo nedílnou součástí předávacího protokolu.

Odvolací soud při posuzování této otázky dospěl k závěru, že dílo bylo předáno řádně. Vycházel přitom ze skutkového zjištění učiněného soudem prvního stupně, že protokol o předání a převzetí díla byl podepsán stavbyvedoucím Ing. Č.. Oprávnění Ing. Č. k podepsání protokolu o předání a převzetí díla posuzoval odvolací soud podle § 15 ObchZ, resp. podle § 33 odst. 2 ObčZ. Dospěl při tom k závěru, že v daném případě sice došlo k překročení jeho oprávnění jako vedoucího stavby, které plynulo z uzavřené smlouvy, ale žalovaná zcela zřejmě schválila úkon Ing. Č., jelikož dílo předala investorovi. Z toho odvolací soud dovodil, že úkon Ing. Č. žalovanou zavazuje, dílo bylo předáno a převzato řádně a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Tento závěr odvolacího soudu ovšem není správný.

Při posuzování oprávnění Ing. Č. k podepsání protokolu o převzetí díla je nutné přihlížet jednak k uzavřené smlouvě a jednak ke všem relevantním ustanovením právní úpravy obsažené v obchodním, resp. občanském zákoníku. Ze znění ustanovení o předání a převzetí díla obsaženého v předmětných smlouvách o dílo jasně vyplývá, že oprávnění podepsat protokol o předání díla má pouze statutární orgán objednatele nebo k tomuto úkonu písemně statutárním orgánem objednatele zmocněný pracovník. Tato skutečnost musela být ze znění smlouvy o dílo žalobkyni známa. Bylo proto na žalobkyni, aby si vyžádala písemnou plnou moc Ing. Č. jako potvrzení toho, že je skutečně oprávněn předací protokol podepsat, když podle smlouvy bylo toto v přímé kompetenci pouze statutárního orgánu žalovaného. To žalobkyně neudělala a podepsala předací protokol, aniž by si ověřila oprávnění Ing. Č. pro jednání v této věci jménem žalované.

Podle § 15 odst. 1 ObchZ je ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Podle § 15 odst. 2 ObchZ platí, že překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle § 15 odst. 1 ObchZ, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla.

Pokud by jednání Ing. Č. bylo posuzováno podle tohoto ustanovení jako jednání osoby, která byla pověřena určitou činností (v daném případě technickým a smluvním jednáním podle uzavřených smluv o dílo), je opět nutné dospět k závěru, že žalovaná není jednáním Ing. Č. vázána. Ten sice překročil rozsah svého zmocnění jednat za žalovanou, jelikož mu statutárním orgánem žalované nebylo uděleno písemné zmocnění k převzetí díla, ale o tomto nedostatku zmocnění žalobkyně věděla nebo mohla vědět s ohledem na znění ustanovení o předání a převzetí díla ve smlouvách o dílo. Kromě toho je nutné podotknout, že čistě gramatickým výkladem zmíněného ustanovení smluv o dílo by bylo lze dospět i k závěru, že dílo neměl oprávnění převzít nikdo jiný než statutární orgán a zmocněný pracovník žalované, z čehož vyplývá, že pan Ing. Č. by neměl oprávnění dílo převzít, ani kdyby písemné zmocnění od jednatele žalované měl, jelikož nebyl pracovníkem, tzn. zaměstnancem žalované.

Pokud by Ing. Č. jednal za žalovanou na základě plné moci (§ 33 odst. 2 ObčZ), což ovšem v řízení nebylo prokázáno, pak by byla v případě překročení oprávnění Ing. Č. vyplývajícího z plné moci, případně i v situaci neexistence plné moci, žalovaná vázána jednáním Ing. Č., jen pokud by takové jednání žalovaná schválila. Toto ovšem neplatí v případě, že žalobkyně o tomto nedostatku plné moci věděla (§ 33 odst. 3 ObčZ). Opět je nutné podotknout, že s ohledem na citované ustanovení předmětných smluv o dílo o předání a převzetí díla musela žalobkyně o tomto nedostatku oprávnění Ing. C. vědět, jelikož ze smlouvy jeho oprávnění k převzetí díla nevyplývá a nebylo jí předloženo ani písemné zmocnění pro převzetí díla.

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku platného převzetí díla žalovanou, když uzavřel, že žalovaná předáním díla investorovi schválila jednání Ing. Č., který v rozporu s uzavřenou smlouvou dílo (závěr se týká shora uvedených písemně uzavřených smluv) podepsal předávací protokol, a tudíž došlo k platnému předání díla a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla.

Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné.

Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zrušil v odpovídajícím rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu

Vydáno: 29. January 2009