JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 5116/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně J. m., s.r.o., , zastoupené Mgr. L. Z., advokátem, s, proti žalované V. G., , zastoupené JUDr. M. M., advokátem, o zaplacení 235 805 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 75/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. července 2008, č.j. 6 Cmo 201/2008-74, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. L. Z., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. července 2008, č.j. 6 Cmo 201/2008-74, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. ledna 2008, č.j. 34 Cm 75/2007-57 ve výroku II., kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 235 805 Kč s 9% úrokem z prodlení od 31.10.2006 do 31.12.2006, s 9,5% úrokem z prodlení od 1.1.2007 do 30.6.2007 a dále od 1.7.2007 ve výši úroků z prodlení ve výši repro sazby stanovené ČNB platné k prvnímu dni kalendářního pololetí v němž trvá prodlení žalované zvýšené o sedm procentních bodů, a to až do zaplacení, a ve výroku a III. o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.“). Neuznal námitku žalované, že rozsudek je nepřezkoumatelný, jestliže odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 o. s. ř., když soud prvního stupně v něm uvedl, že žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy nedostavila k jednání a žalobkyně má právo na zaplacení kupní ceny ve smyslu § 447 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení pro nesplnění závazku včas (§ 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 517 odst.l občanského zákoníku a nař. vlády č. 142/1994 Sb.). Odvolací soud konstatoval, že žaloba obsahovala skutková tvrzení o všech okolnostech, které jsou významné pro právní posouzení věci podle hmotného práva, a vycházeje ze zjištění, že žalovaná zmeškala bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, dovodil, že rozsudek pro zmeškání bylo možno vydat, a to i za situace, kdy žalovaná se před prvním jednáním ve věci písemně vyjádřila a předložila soudu i listinné důkazy, jichž se dovolává.

Po posouzení námitky žalované, že podala dne 21.1.2008 v 15:10 hod. soudu – po předchozí faxové zprávě ze stejného dne - podání, v němž se vyjadřuje k věci a uvádí, že se omlouvá z jednání konaného dne 22.1.2008 s tím, že souhlasí, aby bylo jednáno bez její přítomnosti, odvolací soud dospěl k závěru, že omluva žalované není důvodná, neboť neobsahuje důvody, které vedly žalovanou k neúčasti na jednání a omluvu není možné považovat ani za včasnou, jestliže obsílku na jednání soudu obdržela 11.12.2007 a omluvu doručila soudu po předchozí faxové zprávě až jeden den před jednáním.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolává se nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Je přesvědčena, že nebyly naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, jestliže soudu byly předloženy důkazy prokazující opak skutkových tvrzení žalobkyně. Domnívá se, že pokud písemné listinné důkazy doručila soudu den před konáním jednání, je povinností soudu organizačně zabezpečit, aby se v následující den písemné podání dostalo k rukám předsedy senátu včas. Podle dovolatelky ji bylo nedostatečnou organizační činností soudu odňato právo jednat před soudem v tom smyslu, že ji bylo odňato právo na projednání jí navržených důkazů, čímž ji bylo odňato právo na spravedlivý proces. Namítá, že soud prvního stupně navíc procesně pochybil, jestliže vydal rozsudek, aniž by bylo zřejmé, zda se jedná o rozsudek pro zmeškání, vyplynulo-li pouze z odůvodnění, ale nikoliv z výrokové části rozsudku, že rozsudek je vydáván jako rozsudek pro zmeškání. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla odmítnutí dovolání, nesouhlasí s dovolacími námitkami žalované a je přesvědčena, že oba soudy rozhodly ve věci správně.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.

S ohledem na námitku žalované, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, je nutno připomenout znění ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř.: Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 45b o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v § 118b o. s. ř. nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

Ústavní soud v usnesení ze dne 28. ledna 1999, sp. zn. III. ÚS 370/98, konstatoval, že nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces, vydá-li soud rozsudek pro zmeškání a využije tak nástroje, který je určen k tomu, aby postihl toho účastníka řízení, který po řádném doručení předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, bez důvodné a včasné omluvy zmešká první jednání, které bylo ve věci nařízeno (nyní - které se ve věci konalo).

V dané věci oba soudy shodně dospěly k závěru, že žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy nedostavila k prvnímu jednání. Ve smyslu uvedeného usnesení Ústavního soudu nelze tedy dovolatelce dát za pravdu, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

Namítá-li dovolatelka, že nebyly naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, jestliže soudu předložila důkazy prokazující opak skutkových tvrzení žalobkyně, je nutno konstatovat, že její námitka není důvodná. Okolnost, že žalovaná již před prvním nařízeným jednáním vznášela námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze případu nabízela soudu důkazy, nebrání vydání rozsudku pro zmeškání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.5.2001,sp. zn. 20 Cdo 1910/2000, publikovaný v Soudní judikatuře sešit č. 10/2001 pod označením SJ 122/2001).

Není opodstatněná ani námitka žalované, kterou poukazuje na to, že soud prvního stupně vydal rozsudek, z jehož výrokové části nebylo zřejmé, zda se jedná o rozsudek pro zmeškání, když informace, že je vydáván rozsudek pro zmeškání, vyplynula pouze z odůvodnění. Dovolací soud dospěl k závěru, že skutečnost, že v záhlaví není uvedeno, že se jedná o rozsudek pro zmeškání, není důvodem pro žalovanou navrhované zrušení rozsudku, jestliže z odůvodnění vyplývá, že se jedná o rozsudek pro zmeškání.

Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 7. dubna 2009

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu

Vydáno: 07. April 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás