JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3846/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce J. N., zastoupeného Mgr. D. P., advokátkou, proti žalované T. T. s.r.o., zastoupené JUDr. T. M., advokátem, o zaplacení 357 273,63 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 11 809 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35/33 Cm 4/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2008, č.j. 1 Cmo 6/2007-219, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá v části, jíž byl napaden výrok I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2008, č.j. 1 Cmo 6/2007-219, kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalované částku 11 809 Kč.

II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2008, č.j. 1 Cmo 6/2007-219, ve výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 357 273,63 Kč s příslušenstvím a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. dubna 2008, č.j. 1 Cmo 6/2007-219, výrokem I. změnil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2006, č.j. 35/33 Cm 4/2004-153, tak, že žalobci uložil zaplatit žalované částku 11 809 Kč, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení 357 273,63 Kč s příslušenstvím a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Krajský soud v Brně vyšel ze zjištění, že žalobce provedl pro žalovanou opravu komunikací v rozsahu, který byl uveden ve stavebním deníku a jenž převyšoval původně sjednaný předmět díla ve smlouvách o dílo č. Podle závěru soudu si účastníci konkludentně sjednali k těmto písemně uzavřeným smlouvám dodatky na provedení víceprací a žalobci tak vzniklo právo na zaplacení ceny díla v rozsahu uvedeném ve stavebním deníku. Při stanovení ceny díla vyšel soud z obsahu smluv o dílo, v nichž bylo sjednáno, že vícepráce budou účtovány podle skutečných nákladů. Podle smluv náklady na úpravu komunikací emulzí činily 260 Kč/m2 a náklady na jednu tunu obalované drtě 2 200 Kč. Podle závěru soudu ale skutečné náklady na úpravu komunikací emulzí činily 250 Kč/m2, neboť sazba 260 Kč/m2 vedle skutečných nákladů obsahovala i zisk žalobce ve výši 10 Kč/m2. Cena díla byla pak určena násobkem skutečných nákladů a skutečného rozsahu provedených prací. Protože žalovaná nezaplatila na cenu díla více, než bylo stranami dohodnuto, zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení požadovaných 11 809 Kč.

Vrchní soud v Olomouci na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že předmětné tři smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky jsou neplatné ve smyslu § 37 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) z důvodu neurčitosti předmětu díla, není-li sjednán rozsah prováděných prací, a to ani odkazem na projektovou dokumentaci či určením metrů čtverečních, které mají být na komunikacích opraveny. Odvolací soud ze skutkových zjištění nedovodil, že by konkludentním způsobem došlo k dohodě o předmětu díla nebo že by písemné smlouvy byly konkludentně změněny. Podle odvolacího soudu tak nebylo možno učinit závěr, které práce byly provedeny navíc, když není znám původní rozsah díla, a proto žalobu na zaplacení víceprací zamítl.

Odvolací soud dále konstatoval, že žalovaná částka nemůže být přiznána žalobci ani z titulu bezdůvodného obohacení, když provedením oprav komunikací žalobcem nebyl poskytnut majetkový prospěch žalované, resp. její právní předchůdkyni, ale vlastníku těchto komunikací.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud vyhověl vzájemnému návrhu žalované na zaplacení 11 809 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalobce, bylo-li prokázáno, že oproti smlouvě žalovaná zaplatila žalobci tuto částku navíc bez právního důvodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle názoru dovolatele odvolací soud učinil nesprávný závěr o neplatnosti předmětných třech smluv o dílo z důvodu neurčitosti předmětu díla. Poukazuje na to, že ve smlouvách byl předmět díla vymezen jako zhotovení, resp. zapravení, rýh komunikace po zhotovení vodovodu, a byla rovněž stanovena cena díla dohodou za měrnou jednotku - za tunu obalované drtě a za m2 emulze. Celková cena díla, stanovená ve smlouvách, odpovídala předpokládaným metrům a tunám, určeným podle projektové dokumentace, čímž bylo možno, podle názoru dovolatele, výpočtem dovodit rozsah díla. Žalobce je přesvědčen, že předmět díla byl stanoven určitě, a to i za případného použití výkladu právního úkonu ve smyslu § 35 obč. zák. Poukazuje v tomto směru i na svědeckou výpověď J. Z. Konkrétně provedený rozsah prací pak bylo možné dovodit ze zápisů ve stavebním deníku, které potvrdily obě smluvní strany, kdy za žalovanou, resp. její právní předchůdkyni, jako za objednatelku díla, jednal J. Z. podle § 15 a 16 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jako stavbyvedoucí, a který po žalobci požadoval pokračování v provádění prací i za situace překročení původně plánovaného rozsahu prací. Dovolatel má za to, že tím došlo ke konkludentnímu uzavření dodatku k platně uzavřeným smlouvám, resp. o dohodě o provedení víceprací. Dovolatel rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu týkajícím se bezdůvodného obohacení. Domnívá se, že i v případě, že by závěr o neplatnosti předmětných smluv o dílo byl správný, získala by provedením prací žalovaná bezdůvodné obohacení. Za nepřijatelný považuje závěr odvolacího soudu, že bezdůvodné obohacení mohlo vzniknout jen vlastníku komunikací – obcím, jako investorům oprav komunikací, které ale nebyly v žádném právním vztahu s žalobcem. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolací soud se nejprve zabýval dovoláním směřujícím do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalované částku 11 809 Kč.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní vztah mezi podnikateli založený smlouvou o dílo uzavřenou podle obchodního zákoníku.

Pokud tedy uvedeným měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 11 809 Kč nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, je přípustnost dovolání z toho důvodu vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není v uvedené části, týkající se částky 11 809 Kč, tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání v tomto rozsahu usnesením odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

Dovolací soud se dále zabýval dovoláním směřujícím do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 357 273,63 Kč s příslušenstvím.

Dovolání je v této části týkající se rozhodnutí o nároku na zaplacení 357 273,63 Kč s příslušenstvím přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Dovolací soud se proto dále zabýval dovolatelem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který se pojí s námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř.

Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňuje předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Odvolací soud pominul, že strany si v písemně sjednaných smlouvách o dílo určily cenu za měrnou jednotku, tj. náklady na úpravu komunikací emulzí 260 Kč/m2 a náklady na jednu tunu obalované drtě 2 200 Kč. Skutkový závěr, ze kterého napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází, že nebyl stranami dohodnut rozsah prací např. v metrech čtverečních nebo odkazem na projektovou dokumentaci a že nebylo možno zjistit původně zamýšlený rozsah díla a co bylo provedeno navíc, nemá tedy v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolací soud se ve smyslu § 242 odst. 1 o. s. ř. dále zabýval věcí z pohledu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Vyšel-li tedy odvolací soud z nesprávného skutkového zjištění ohledně cen za měrnou jednotku, která podle zjištění soudu prvního stupně činila za emulzi 260 Kč/m2 a za jednu tunu obalované drtě 2 200 Kč (viz str. 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a byla-li známa i cena díla – sjednaná písemně ve smlouvách, bylo možno učinit závěr, jak správně učinil soud prvního stupně, o rozsahu provedení původně dohodnutých prací a rozsahu víceprací. Odvolací soud rovněž pominul zjištění soudu prvního stupně, že ve smlouvách bylo sjednáno, že vícepráce budou účtovány podle skutečných nákladů, přičemž sazba 260 Kč/m2 vedle skutečných nákladů obsahovala i zisk žalobce ve výši 10 Kč/m2.

Odvolací soud tedy pochybil, dospěl-li k závěru, že předmětné smlouvy o dílo jsou neplatné ve smyslu § 37 obč. zák. pro absenci určení předmětu díla, jestliže rozsah díla, tedy předmět písemně sjednaných smluv o dílo bylo možno dovodit výkladem za použití výkladových pravidel podle § 266 obchodního zákoníku a § 35 odst. 2 obč. zák.

Důvodná je i námitka dovolatele, že písemně sjednané smlouvy bylo možno měnit konkludentně. Jestliže tedy ze skutkových zjištění vyplývá, že ve stavebním deníku byly žalovanou prostřednictvím osoby, která byla za žalovanou oprávněna jednat (J. Z. - stavební dozor žalované), odsouhlaseny provedené práce v rozsahu převyšujícím rozsah, který byl původně sjednán v písemných smlouvách, došlo ke konkludentní dohodě o změně písemné smlouvy co do rozsahu díla. Odvolací soud se pak měl dále zabývat obsahem těchto dodatků smluv, což však s ohledem nesprávný právní závěr o neplatnosti smluv o dílo neučinil.

Vzhledem k nesprávnému právnímu závěru odvolacího soudu o neplatnosti smluv o dílo bylo již bezpředmětné zabývat se přezkoumáním právního závěru o bezdůvodném obohacení, byl-li závěr o bezdůvodném obohacení založen na nesprávném právním závěru o neplatnosti smluv.

Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy rovněž uplatněn důvodně, jestliže odvolací soud nesprávně dospěl k závěru, že smlouvy o dílo, uzavřené mezi účastníky, jsou neplatné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá.

Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v napadeném rozsahu, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby na zaplacení 357 273,63 Kč s příslušenstvím, správné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) v tomto rozsahu zrušil, a věc vrátil v uvedeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. ledna 2009

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Vydáno: 27. January 2009