JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 1810/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně T. 0. C. R., a. s., zastoupené JUDr. M. K., proti žalované T.-M. C. R. a. s., zastoupené Mgr. L. L., advokátem, o zdržení se jednání porušujícího práva majitele ochranných známek a zdržení se jednání nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze, pracoviště Slezská 9, 120 00 Praha 2, pod sp. zn. 19 Cm 170/2004, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2007 č. j. 3 Cmo 184/2007-258, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. L. L., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala ochrany proti zásahu do práv majitele ochranných známek a proti nekalé soutěži podanou žalobou, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se užívání označení T.-M. R. a R. při nebo v souvislosti s poskytováním telekomunikačních služeb, dále povinnost zdržet se užívání slovního kmene „r.“ v názvu tarifů a služeb při poskytování telekomunikačních služeb a dále povinnost vzít zpět přihlášky ochranných známek R., T.-M. R. a kombinovaného označení R.

Dle žalobního tvrzení se žalovaná dopustila zásahu do práv k ochranným známkám podle § 8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a dále jednání nekalé soutěže podle § 44 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. února 2007 č.j. 19 Cm 170/2004-158 zamítl žalobu, kterou se požaduje, aby se žalovaná zdržela užívání označení T.-M. R. a R. při nebo v souvislosti s poskytováním telekomunikačních služeb, dále aby se zdržela užívání slovního kmene „r.“ v názvu telekomunikačních služeb a dále aby vzala zpět přihlášky ochranných známek R., T.-M. R. a kombinovaného označení R. (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o zrušení usnesení Městského soudu v Praze č. j. 19 Cm 170/2004-32 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 271/2004-101 o nařízení předběžného opatření o povinnosti žalované zdržet se užívání označení obsahující slovní prvek „r.“ pro označování tarifů a služeb při poskytování telekomunikačních služeb (výrokIII.).

K odvolání žalobkyně, která napadla zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé pouze v části zdržovacího nároku v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované zdržet se užívání v označení obsahující prvek „r.“ v názvů tarifů při poskytování telekomunikačních služeb a dále výroky II. a III. rozsudku, Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. listopadu 2007 č. j. 3 Cmo 184/2007-258 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu ve výroku I. z m ě n i l tak, že žalovaná je povinna zdržet se užívání slovního prvku „r.“ v názvu tarifů při poskytování telekomunikačních služeb, ledaže nedílnou součástí takovéhoto názvu tarifu bude vedle prvku „r.“ alespoň část kmene obchodní firmy žalované ve znění T.-M., jinak v rozsahu uvedené výjimky zamítavý výrok soudu prvního stupně p o t v r d i l (I. výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (II. výrok) a výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že návrh žalované ze dne 8. 2. 2005 na zrušení předběžného opatření z a m í t l (III. výrok).

Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí k dispozici skutková zjištění v potřebném rozsahu a odvolací soud z nich plně vycházel a pro stručnost na ně odkazoval. Odvolací soud však považoval za potřebné zopakovat a doplnit rozhodné důkazy ohledně ochranných známek, popř. jejich přihlášek, obou účastníků tak, aby vlastní zjištění mu umožnila posoudit správnost skutkových a právních závěrů, o něž soud prvního stupně své rozhodnutí opřel.

Odvolací soud konstatoval, že při posuzování porušení práv majitele ochranných známek je nutno vycházet z právní úpravy dané zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (tj. z § 8 odst. 2 a 4), ve znění do 25.5.2006, což soud prvního stupně správně učinil, zatímco v odvolacím řízení pak již včetně úpravy podle části první (tj. z § 8 odst. 1 až 3) zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (§ 4 tohoto zákona); při hodnocení jednání žalované jako jednání nekalé soutěže se vychází z podmínek daných § 44 odst. 1 obch. zák. a žalobní nárok se posuzuje podle § 53 obch. zák. .Dospěl však k závěru, že soud prvního stupně pochybil, pokud při posouzení zdržovacího nároku žalobkyně uvažoval o podmínkách aplikace § 8 odst. 2 písm. c) zákona o ochranných známkách, neboť žalobkyně požadovala ochranu pro činnosti v rámci poskytování telekomunikačních služeb, tedy třídy 38, pro něž má známky zapsány. Dále bylo podle názoru odvolacího soudu nadbytečné, že se soud prvního stupně zabýval tím, zda známky žalobkyně jsou známkami, které mají v ČR dobré jméno.

Odvolací soud uzavřel, že pokud žalovaná pro výrobky a služby třídy, pro něž má žalobkyně zapsány své známky, užije samostatně označení „R.“ či ve slovním spojení, jež neobsahuje alespoň příznačnou část její obchodní firmy ve znění T.-M., pak zasahuje do práv žalobkyně z ochranných známek podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách, neboť u těchto kolidujících označení pro jejich podobnost s ochrannými známkami existuje totiž pravděpodobnost vzájemné jejich zaměnitelnosti na straně veřejnosti a spotřebitel může být označeními maten a dovozovat spojení takto označovaných služeb se žalobkyní a její nabídkou. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně pochybil, pokud jej k závěru o nezaměnitelnosti označení vedlo zjištění, že žalovaná užívá a hodlá užívat slovo „r.“ výhradně se svou obchodní firmou či její částí, ač je prokázáno užití slova „r.“ v názvu určité služby žalovanou v jiném slovním spojení i úmysl užívat toto slovo zcela samostatně, a dále, pokud jej k tomu vedla výhradně grafická podoba známek a označení, neboť tak pominul fonetický a celkový významový vjem spotřebitele z kolidujících označení a známek žalobkyně. Právem tedy žalobkyně požadovala ochranu proti jednání žalované.

Uvedené hodnocení zásahu do práv žalobkyně platí podle odvolacího soudu i pro posouzení zdržovacího nároku z titulu ochrany proti jednání nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.). Pokud žalovaná jako soutěžitel žalobkyně na totožném trhu pro shodný okruh možných zákazníků zvolila pro jí poskytovanou nabídku telekomunikačních služeb (pro názvy tarifů) označení R., popř. R. roaming, za stavu, kdy označení R. je žalobkyní dlouhodobě užíváno a pro ni příznačné jako část názvů jejích služeb a dále jí užíváno v podobě ochranné známky, a tím je dáno vyvolání nebezpečí záměny nabídek účastníků, tedy jednáním žalované je naplněna skutková podstata nekalé soutěže § 47 písm. b) obch. zák. Odvolací soud proto uzavřel, že z posouzení nároku podle § 53 obch. zák. vyplynul shodný závěr jako o důvodnosti žaloby o uložení povinnosti žalované zdržet se užívání slova „r.“ pro označení jí nabízených tarifů s výjimkou případu, kdy v názvu bude zároveň obsažena již uvedená část znění obchodní firmy žalované.

Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tedy změnil tak, že povinnost zdržet se užívání slova „r.“ v názvech tarifů žalované uložil, resp. možnost dalšího užívání označení „r.“ žalovanou podmínil současným použitím příznačné části kmene obchodní firmy žalované T-M., a v rozsahu uvedené výjimky zamítavý výrok rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

Ohledně výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, jímž zrušil ve věci nařízené předběžné opatření, odvolací soud rozhodl tak, že návrh žalované ze dne 8.2.2005 na zrušení předběžného opatření zamítl, když jej neshledal za důvodný a předpoklady, pro něž by bylo na místě předběžné opatření zrušit dány nebyly; předběžné opatření proto zanikne zákonem předvídaným způsobem.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka ve svém dovolání proti části I. výroku rozsudku odvolacího soudu tomuto soudu vytýká, že přestože konstatoval, že nabídkami účastníků oslovení možní zákazníci mohou být mateni a nabýt rovněž dojmu, že je zde souvislost mezi již zavedenými druhy služeb žalobkyně a nově nabízenými službami žalované, nakonec uzavřel, že i ve vztahu k tomu, jak oba účastníci označení užívají či hodlají užívat v nabídce svých služeb, má odvolací soud za správný závěr soudu prvého stupně, že nedojde zde u veřejnosti k vyvolání nebezpečí záměny, pokud žalovaná ke slovu „r.“ připojí pro ni příznačnou část obchodní firmy T.-M.

Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud, i přes správné závěry, které učinil, aproboval svým rozsudkem absurdní situaci. Pokud výhradnost, jedinečnost či příznačnost označení „r.“ na straně žalobkyně konstatoval již soud prvního stupně a soud odvolací dospěl k závěru, že se na straně žalované jedná o nekalosoutěžní jednání, pak odvolací soud zároveň nesprávně tento svůj závěr relativizoval konstatováním, že žalovaná je v době rozhodování odvolacího soudu vlastníkem ochranných známek T.-M. R. a R. a má právo tato označení užívat podle § 8 odst. 1 zákona o ochranných známkách a žalobkyně tak z titulu vlastníka ochranné známky se užívání již účinně bránit nemůže. Dovolatelka však namítá, že odvolací soud přitom nepřihlédl k ustanovení § 31 odst. 2 zákona o ochranných známkách, které upravuje i možnost, že byť již zapsaná známka a její užívání může představovat nedovolené soutěžní jednání (nekalosoutěžní jednání ve smyslu obch. zák.). Podle mínění dovolatelky odvolací soud příznačnost označení „r.“ jasně deklaroval na straně žalobkyně, ale svou výjimkou umožnil vybudovat si na renomé, které zde dlouhodobě budovala žalobkyně, resp. její právní předchůdce, obdobnou příznačnost i přímému konkurentovi žalobkyně, když mu uložil toliko to, aby do názvu tarifu přidal slovo „T.-M.“. Nebezpečí záměny podle názoru dovolatelky nejenže nebylo odstraněno, ale naopak se zvýšilo, neboť odvolací soud de facto povolil zaměnitelný název žalované užívat. Přitom z provedeného dokazování bylo zřejmé, že nekalosoutěžní jednání bylo ze strany žalované činěno s vědomím existence zapsané ochranné známky žalobkyně i s jasným vědomím, že užívání povede ke konfliktu se zapsanou ochrannou známkou užívanou žalobkyní.

Z výše uvedených důvodů se dovolatelka domáhá zrušení napadené té části výroku odvolacího soudu, která obsahuje výjimku z jinak změněného výroku rozsudku soudu prvého stupně: „... ledaže nedílnou součástí takovéhoto názvu tarifu bude vedle prvku „r.“ alespoň část kmene obchodní firmy žalované ve znění T.-M.“. Proti části výroku, jíž odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost „zdržet se užívání slovního prvku „r.“ v názvu tarifů při poskytování telekomunikačních služeb“ žalobkyně nebrojí, neboť tuto část naopak dle jejího názoru je založena na spolehlivě zjištěném skutkovém stavu a na správném právním posouzení, že se jedná o nekalosoutěžní jednání i o porušení práv k ochranné známce.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu části výroku „...ledaže nedílnou součástí takovéhoto názvu tarifu bude vedle prvku „r.“ alespoň část kmene obchodní firmy žalované ve znění T.-M.“; jinak se v rozsahu uvedené výjimky zamítavý výrok potvrzuje“ zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaná podala vyjádření k dovolání žalobkyně, v němž uvádí, že dovolání není důvodné a že závěry odvolacího soudu žalobkyně zpochybňuje účelovou argumentací. Žalovaná konstatuje, že žalobkyně uvádí skutečnosti o reklamní kampani žalované a souvisejícím řízení z listopadu 2007 a další tvrzení, která jsou nová, dosud neuváděná, tudíž pro řízení o dovolání irelevantní. Dále považuje žalovaná za zavádějící, že se žalobkyně argumentací „že každý mobilní operátor nabízí své služby v rámci tarifů, neboť to je jediný představitelný způsob, jak služby nabízet zákazníkům“ snaží dovodit, že soud by měl žalované uložit povinnost zdržet se užívání označení „r.“ pro telekomunikační služby obecně. Podle mínění žalované tvrzení a argumenty žalobkyně pouze zamlžují skutečnou podstatu sporu, kterou v této fázi řízení je posouzení správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci, tj. posouzení věci z hlediska platných právních předpisů o ochranných známkách a o nekalé soutěži. Žalovaná považuje rovněž za irelevantní argumentaci a odkaz žalobkyně na § 31 odst. 2 zákona o ochranných známkách, který upravuje možnost zrušení ochranné známky Úřadem průmyslového vlastnictví.

Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl jako zjevně nedůvodné, příp. aby je zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen dovolací soud) posuzoval dovolání, které podala žalobkyně, a zjistil že bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka nesouhlasí s částí výroku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zdržení se užívání slovního prvku „r.“ v názvu tarifů při poskytování telekomunikačních služeb až na v rozhodnutí výše citovanou výjimku, kterou bylo odvolacím soudem na rozdíl do soudu prvního stupně žalobě vyhověno a v tomto rozsahu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno.

Dovolání do části potvrzujícího zamítavého výroku I. rozsudku odvolacího soudu v dané věci není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), nebo je-li v něm řešena otázka v rozporu s hmotným právem.

Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Rovněž tak případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) může zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit jen za předpokladu, že námitky směřují do procesní otázky, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Takové vady dovolatelka v dovolání nenamítá a ani z obsahu spisu se tyto vady nepodávají.

Dovolací soud je podle § 242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka napadá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, který dospěl k závěru pouze o částečné důvodnosti uplatněného zdržovacího nároku žalobkyně.

Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - dospěl k závěru, že jednání žalované, které lze posuzovat jak z titulu ochrany vlastníka ochranných známek tak i z titulu nekalé soutěže, bylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Odvolací soud posuzoval věc nejprve z hlediska zapsaných ochranných známek žalobkyně i žalované a uzavřel, že pouze označením „R.“ (samostatně) nebo v dalším slovním spojení např. „R. roaming“ (bez jednoznačného T.-M.), užitým v rámci výrobků a služeb tř. 38, pro něž má žalobkyně své známky zapsány, zasahuje žalovaná podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách do práv žalobkyně jako vlastníka tří ochranných známek, ale především do práv k ochranné známce kombinované, neboť u těchto kolidujících označení pro jejich podobnost s ochrannými známkami existuje totiž pravděpodobnost vzájemné jejich zaměnitelnosti na straně veřejnosti a spotřebitel dále může být označeními maten a dovozovat spojení takto označovaných služeb se žalobkyní a její nabídkou. Odvolací soud proto tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zdržet se užívání slova „r.“ v názvech tarifů, resp. možnost dalšího užívání označení „r.“ žalovanou podmínil současným použitím příznačné části kmene obchodní firmy žalované T.-M.

K uvedenému hodnocení zásahu do práv žalobkyně a z toho plynoucímu právnímu závěru o částečné důvodnosti uplatněného zdržovacího nároku odvolací soud dovodil, že platí i pro posouzení předmětného nároku podle § 53 obch. zák. z titulu ochrany proti jednání nekalé soutěže. Žalovaná tím, že zvolila na totožném trhu pro shodný okruh možných zákazníků pro nabídku svých telekomunikačních služeb (pro názvy tarifů) označení R., popř. R. roaming, vyvolává nebezpečí záměny nabídek účastníků podle § 47 písm. b) obch. zák. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nedojde u veřejnosti k vyvolání nebezpečí záměny, pokud žalovaná ke slovu R. připojí pro ni příznačnou část obchodní firmy T.-M. Odvolací soud uzavřel, že z posouzení nároku podle § 53 obch. zák. vyplynul shodný závěr jako shora o důvodnosti žaloby o uložení povinnosti žalované zdržet se užívání slova „r.“ pro označení jí nabízených tarifů s výjimkou případu, kdy v názvu bude zároveň obsažena již uvedená část znění obchodní firmy žalované.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka napadá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, který nezohlednil celkový dopad jednání žalované při používání označování svých telekomunikačních služeb (tarifů) slovem „r.“. Z pohledu dovolatelky „je zarážející, že odvolací soud nejprve konstatuje, že na straně žalované dochází (anebo by mohlo docházet) při používání označení „r.“ pro služby k nekalosoutěžnímu jednání a zároveň se jedná (může se jednat) o zásah do práv k ochranné známce žalobkyně, a na straně druhé pak argumentaci uzavírá tím, že toto nekalosoutěžní jednání (pro spotřebitele matoucí) a nezákonné jednání je možné ´napravit´ přidáním příznačné části kmene obchodní firmy žalované - tj. T.-M.“. Dovolatelka tvrdí, že výrok odvolacího soudu obsahující napadenou výjimku nemůže za dané situace obstát.

Právní závěr odvolacího soudu, že jednání žalované zasahuje do práv žalobkyně jako vlastníka ochranných známek (podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách) a současně je nekalosoutěžním, je správný. Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, že jednání žalované splňuje kumulativně všechny tři podmínky generální klauzule nekalé soutěže (podle § 44 odst. 1 obch. zák.) a navíc naplňuje speciální skutkovou podstatu nekalé soutěže - vyvolání nebezpečí záměny (podle § 47 písm. b) obch. zák.).

V posuzovaném případě žalovaná tím, že své telekomunikační služby (názvy tarifů) označovala pouze slovem „r.“ bez uvedení pro ni příznačné části obchodní firmy T.-M., zasahovala do známkových práv žalobkyně a dopouštěla se tím jednání nekalé soutěže. Pokud by vždy užívala slovo „r.“ výhradně se svojí obchodní firmou či její příznačnou částí, nebyla by dána pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti ani pravděpodobnost asociace mezi označením žalované a ochrannou známkou žalobkyně (podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách) ani k nekalému soutěžnímu jednání, resp. k vyvolání nebezpečí záměny (podle § 44 odst. 1 a § 47 písm. b) obch. zák.). Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud v souladu s hmotným právem potvrdil ve zbývajícím rozsahu zamítavý výrok soudu prvního stupně.

Lze tak uzavřít, že dovolatelkou uváděný dovolací důvod, tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) nebyl v souzené věci naplněn, neboť právní posouzení věci není v rozporu s hmotným právem (event. judikaturou dovolacího soudu) a tím není založena ani přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobkyně o d m í t l jako nepřípustné /§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř./.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když náklady úspěšné žalované spočívají v odměně advokáta za zastoupení účastníka v dovolacím řízení ve výši 2.250,- Kč (§ 8, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.), která se sestává z paušální sazby výše odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění účinném od 1. 9. 2006, a v paušální částce náhrady výdajů advokáta ve výši 300,- Kč [§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném od 1. 9. 2006].

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2009

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Vydáno: 27. January 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč