JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 1505/2013

Nárok na zaplacení ceny díla

Právní věty

  1. Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že předmětným ujednáním ve smlouvě o dílo: „Předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do provozu a předáním. O předání se sepíše protokol.“, neměli účastníci sjednánu jako podmínku předání díla „sepsání předávacího protokolu“. Jako řádné splnění díla bylo sjednáno úspěšné uvedení díla do provozu. Předávací protokol byl jen důkaz o předání a převzetí díla, nikoliv podmínkou řádného předání a převzetí díla.

  2. Nebylo-li v dané věci sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, ale předávací protokol měl sloužit jen jako důkaz o předání díla, odvolací soud pochybil, dovodil-li, že zhotovitelka nemá nárok na doplacení ceny díla, nebyl-li sepsán předávací protokol mezi stranami smlouvy o dílo.

23 Cdo 1505/2013

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně E-lift s.r.o., se sídlem Hosín 93, identifikační číslo osoby 28089294, zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, proti žalovanému J. B., o zaplacení 96 896 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 114 EC 6/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. února 2013, č. j. 25 Co 694/2012-60, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. února 2013, č. j. 25 Co 694/2012-60, a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 24. července 2012, č. j. 114 EC 6/2012-44, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. února 2013, č. j. 25 Co 694/2012-60, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 24. července 2012, č. j. 114 EC 6/2012-44, kterým byla žaloba o zaplacení 96 896 Kč s příslušenstvím zamítnuta.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byla dodávka a montáž schodišťové sedačky. Žalovaný zaplatil za dílo pouze zálohu ve výši 25 500 Kč a odmítl zaplatit zbytek ceny díla ve výši 96 896 Kč s odůvodněním, že žalobkyně dodala jiné dílo, než které bylo předmětem smlouvy a žalovanému dílo nepředala. Na základě provedeného dokazování, zejména svědeckých výpovědí a listinného důkazu o předání díla mezi žalovaným a investorem, oba soudy dovodily, že obě smluvní strany se dohodly na změně předmětu díla, kdy místo smluveného typu sedačky měla být do domu seniorů dodána sedačka, kterou žalobkyně žalovanému dodala. Oba soudy dále vyšly z obsahu smlouvy o dílo, z jejího článku IV. odst. 1, v němž si strany sjednaly: „Předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do provozu a předáním. O předání se sepíše protokol.“

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že ke splnění povinnosti zhotovitele provést dílo musí být splněny současně dvě podmínky – řádné ukončení díla a předání předmětu díla. Ze sjednaného ustanovení čl. IV. odst. 1 smlouvy o dílo oba soudy dovodily shodný závěr, že zápis o odevzdání a převzetí díla byl v dané věci hmotněprávní podmínkou pro vznik nároku na zaplacení ceny díla, a jestliže takový zápis v dané věci sepsán nebyl, žalobkyni nárok na doplacení ceny díla nevznikl, byl-li vznik práva na zaplacení ceny díla vázán na sepis písemného protokolu o předání díla.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky způsobu předání díla mezi účastníky. Podle dovolatelky je třeba vyřešit, zda existence předávacího protokolu má ve vztahu k předání díla funkci deklaratorní či konstitutivní. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje v tom, že vůlí smluvních stran nebylo vázat předání díla na existenci předávacího protokolu. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně posoudil existenci předávacího protokolu jako hmotněprávní podmínku pro vznik nároku na zaplacení ceny díla. Takový právní závěr podle názoru dovolatelky nekoresponduje se smluvním ujednáním účastníků. Pokud by si účastníci smlouvy dohodli, že předávací protokol je hmotněprávní podmínkou předání díla, znělo by smluvní ujednání odlišně, např. „pro předání díla je nutný předávací protokol,“ nebo „předávací protokol je podmínkou předání díla“, apod. Formulace smluvního ujednání, že o předání díla se sepíše předávací protokol, však podle dovolatelky nemůže vést k závěru, že sepsání protokolu o předání díla je hmotněprávní podmínkou předání díla. Nepovažuje tedy za správný závěr, že dílo předáno nebylo. Na podporu svého tvrzení o řádném předání díla poukazuje na důkaz provedený předávacím protokolem o předání díla žalovaným investorovi ze dne 3. 12. 2010, v němž je výslovně uvedeno, že dílo je předáváno bez vad a nedodělků, a dále poukazuje na dopis ze dne 8. 12. 2010, v němž žalovaný učinil pokus o uplatnění práv z odpovědnosti za vady díla, čímž potvrdil, že dílo předáno bylo.

Dovolatelka odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je pro vyřešení otázky vzniku práva na zaplacení ceny díla rozlišováno, zda mezi účastníky smlouvy je pro řádné splnění povinnosti provést dílo výslovně dohodnuta podmínka sepsání předávacího protokolu pro předání a převzetí (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Odo 799/2009), či taková podmínka pro řádné předání a převzetí dohodnuta není, jako to bylo v daném případě - pro srovnání odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 104/2003.

Dovolatelka z uvedených důvodů navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Trvá na tom, že žalobkyně nezhotovila předmět díla podle smlouvy, ale dodala jinou sedačku, k předání díla fakticky nedošlo a navíc mu jako objednateli díla zakázala užívat dodanou sedačku.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a napadeným rozhodnutím se odvolací soud při řešení otázky nároku na zaplacení ceny díla odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu

Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Nejvyšší soud považuje dovolání za důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení. Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že předmětným ujednáním ve smlouvě o dílo: „Předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do provozu a předáním. O předání se sepíše protokol.“, neměli účastníci sjednánu jako podmínku předání díla „sepsání předávacího protokolu“. Jako řádné splnění díla bylo sjednáno úspěšné uvedení díla do provozu. Předávací protokol byl jen důkaz o předání a převzetí díla, nikoliv podmínkou řádného předání a převzetí díla (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2003, sp. zn. 29 Odo 104/2003).

Podle § 548 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.

Podle § 554 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem.

Nebylo-li v dané věci sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, ale předávací protokol měl sloužit jen jako důkaz o předání díla, odvolací soud pochybil, dovodil-li, že žalobkyně nemá nárok na doplacení ceny díla, nebyl-li sepsán předávací protokol mezi účastníky, jako smluvními stranami smlouvy o dílo.

Odvolací soud nerozhodl po právu a učinil nesprávné právní posouzení věci, jímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posouzení hmotněprávní podmínky pro předání díla. Soudy dovodily nesprávný právní závěr a tudíž se již nezabývaly otázkou, zda došlo k předání díla ve smyslu čl. IV. odst. 1 předmětné smlouvy o dílo. V dalším řízení je třeba se zabývat výše uvedenou otázkou, zda došlo k provedení díla ve smyslu uvedeného smluvního ujednání.

Podle § 243e odst. 1 o. s. ř., nejsou-li podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud jej zruší.

S ohledem na výše uvedené, kdy dovolací důvod nesprávného právního posouzení byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); soud prvního stupně rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. července 2013

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu

Vydáno: 24. July 2013
Vloženo: 10. September 2014