JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Nd 394/2014

Vyloučení soudce

Právní věty

  1. Rozhodování o podjatosti soudce se musí dít na základě objektivního hlediska a pochybnosti o nepodjatosti soudce nelze založit jen na subjektivních pocitech soudce. Musí existovat určité objektivní skutečnosti, v jejichž světle může být nepodjatost soudce zpochybněna. Nejvyšší soud též konstatoval, že „důvodem pro vyloučení soudce ovšem není bez dalšího okolnost, že soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině. Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů. Ani skutečnost, že soudce byl v minulosti zaměstnancem účastníka řízení, popřípadě jeho právního předchůdce, nezakládá sama o sobě jeho poměr k účastníkovi, který by měl za následek pochybnost o jeho nepodjatosti.

22 Nd 394/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce MUDr. M. B., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované MAFRA, a. s., identifikační číslo osoby 45313351, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 7/1289, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 53/2010, o vyloučení soudkyně Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu JUDr. Jitka Horová není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu pod sp. zn. 3 Co 149/2011.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2011, č. j. 32 C 53/2010-109, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal ochrany osobnosti v různých variantách omluv podle § 13 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a to po žalované společnosti MAFRA a. s. a dále Jankovi Kroupovi a Tomáši Syrovátkovi.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce a žalované MAFRA a. s. rozsudkem ze dne 24. dubna 2012, č. j. 3 Co 149/2011-171, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobě vůči žalované MAFRA a. s. zčásti vyhověl, dále výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavých výrocích II. – V. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky III. – V.).

K dovolání žalované MAFRA a. s. (dále již jen „žalovaná“) Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 18. dubna 2013, č. j. 30 Cdo 3121/2012-198, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výrocích I. a III. (jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu žalobce a žalované) a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Ve věci bylo nařízeno jednání na 30. 10. 2014, kdy měl podle rozvrhu práce rozhodovat senát ve složení: předsedkyně JUDr. Romana Vostrejšová a členky senátu JUDr. Milena Opatrná a JUDr. Leandra Zilvarová. Vzhledem k tomu, že JUDr. Milena Opatrná 23. 10. 2014 sdělila, že bude od 30. 10. 2014 v pracovní neschopnosti po dobu tří týdnů, podle rozvrhu práce se členkou senátu stala JUDr. Jitka Horová. O tom se dozvěděla podle jejího sdělení dne 29. 10. 2014 a uvedla, že ji zástupce žalobce JUDr. Tomáš Sokol jako advokát zastupoval v řízení v roce 2005 (mediálně známá kauza lustrace). Má za to, že tato skutečnost je podle § 14 odst. 1 o. s. ř. důvodem k jejímu vyloučení z této věci.

Předseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš podle § 15 odst. 2 o. s. ř. neurčil, že namísto JUDr. Jitky Horové rozhodne jiný soudce, a předložil spis podle § 16 odst. 1 o. s. ř. k rozhodnutí o jejím vyloučení nadřízenému Nejvyššímu soudu.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 věta první o. s. ř. nadřízený soud v senátě.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že „Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský nebo zjevně nepřátelský.

V usnesení ze dne 30. října 2013, sp. zn. 25 Nd 274/2013, publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud. cz Nejvyšší dále uvedl: „K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popřípadě jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak nepřátelský. V úvahu připadá též vztah ekonomické závislosti. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nestranně rozhodnout. Pouhé pracovní (kolegiální) či společenské vztahy samy o sobě důvod podjatosti nezakládají.
Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že nelze vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení pod N 98/23).

Podle judikatury Ústavního soudu, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci je založeno nikoliv jen v případě skutečně prokázané podjatosti, ale i tehdy, lze-li pochybovat o nepodjatosti soudce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, zveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 127/1996, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 71/06). Rozhodování o podjatosti soudce se musí dít na základě objektivního hlediska a pochybnosti o nepodjatosti soudce nelze založit jen na subjektivních pocitech soudce. Musí existovat určité objektivní skutečnosti, v jejichž světle může být nepodjatost soudce zpochybněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 71/06).

Nejvyšší soud též konstatoval, že „důvodem pro vyloučení soudce ovšem není bez dalšího okolnost, že – jak se někdy namítá – soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině“ (Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., výklad k § 14). Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů (usnesení ze dne 14. listopadu 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013).

Ostatně ani „skutečnost, že soudce byl v minulosti zaměstnancem účastníka řízení, popřípadě jeho právního předchůdce, nezakládá sama o sobě jeho poměr k účastníkovi, který by měl za následek pochybnost o jeho nepodjatosti“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 22 Cdo 227/99).

V posuzovaném případě zastupuje žalobce advokát JUDr. Tomáš Sokol, který jako advokát zastupoval soudkyni JUDr. Jitku Horovou v řízení probíhajícím v roce 2005. Z jejího vyjádření nevyplývá, že by po skončení řízení jejich vztah v jiných mezích než společenských nebo pracovních pokračoval. Za této situace, kdy jde o řízení skončené téměř před deseti lety, nemůže být uvedená skutečnost důvodem pro pochybnosti o její nepodjatosti.

Nejvyšší soud proto soudkyni Vrchního soudu JUDr. Jitku Horovou z projednání a rozhodování předmětné věci nevyloučil.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu

Vydáno: 26. November 2014
Vloženo: 29. April 2015

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč