JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Nd 28/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátkou, proti žalované Nemocnici N., příspěvkové organizaci, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 226/2005, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nebo Okresnímu soudu v Plzni, takto:

Projednání věci sp. zn. 12 C 226/2005 Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ani Okresnímu soudu v Plzni.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou, jehož příslušnost k projednání a rozhodnutí v této věci vyplývá z § 84 a § 85 odst. 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), předložil Nejvyššímu soudu České republiky spis k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu (§ 12 odst. 2, 3 OSŘ). Žalobkyně navrhla, aby byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nebo Okresnímu soudu v Plzni. Uvedla, že nemá „důvod o pochybnosti podjatosti, ale s ohledem na otázku jiných okolností závislých na důvodu vhodnosti, poukazuje na objektivnost, která může dát vzniknout otázce, zda soudci Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou mohou využívat péče nemocnice a tudíž se tímto stát v daném případě neobjektivní“. Konstatovala, že z hlediska předmětu řízení jde o náhradu škody „následkem nesprávného postupu Nemocnice N.“ a že péči této nemocnice mohou využívat i soudci Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou.

Žalovaná s návrhem žalobkyně na přikázání věci jinému soudu vyjádřila nesouhlas, když důvody uplatněné žalobkyní shledala irelevantními. Uvedla, že není důvod domnívat se, že u jiného soudu bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Delegace věci k soudu v místě sídla právní zástupkyně žalobkyně není důvodem pro postup podle § 12 odst. 2 OSŘ. Navrhla, aby věc z důvodů uváděných žalobkyní nebyla přikázána k projednání a rozhodnutí jinému soudu.

Podle § 12 odst. 2 OSŘ věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána též z důvodu vhodnosti.

Nejvyšší soud České republiky důvody k postupu podle zmíněného zákonného ustanovení v daném případě neshledal. Typickým předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je existence okolností, jež umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci. Žalobkyně ve svém návrhu neakcentuje ani hospodárnost, ani rychlost řízení, naznačuje toliko pochybnost o objektivitě soudce místně příslušného soudu s abstraktní úvahou o jeho závislosti na žalované při případném poskytování zdravotní péče. Nutno mít na zřeteli, že obecná příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace věci jinému osudu je toliko výjimkou z této zásady. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu podle § 12 odst. 2 OSŘ, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, došlo by k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. března 2006

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 15. March 2006