JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 987/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. F., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, zastoupené advokátem, o určení, že loděnice je určená k rodinné rekreaci, o konstatování právního stavu, že smluvní vztah ve věci nájemního práva je vypověditelný pouze ze zákona a za náhradu, a o náhradu škody ve výši 4 987,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 51/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. října 2007, č. j. 22 Co 1883/2007-100, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českém Krumlově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. května 2007, č. j. 5 C 51/2006-52, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, „aby bylo rozhodnuto, že a) předmětná loděnice – jiná stavba bez čísla popisného na stavební parcele č. 884/120 v k. ú. F., obec F. včetně tzv. terasy je ze zákona, stavebním povolením a nájemní smlouvou rekreačním objektem, kde vedle ukládání lodí je určena i k rodinné rekreaci dle § 116 občan. zákoníku, b) podle obsahu smlouvy se jedná o nemovitost registrovanou na Katastru nemovitostí v Č. K. Podle § 151 odst. 1 občan. zákoníku je zde zřízeno věcné břemeno pronajímatele. Proto smluvní vztah může být vypovězen pouze ze zákona a ne za úhradu, c) aby žalovaný byl povinen uhradit žalobci škodu a náklady řízení za jízdné ve výši 4 987,- Kč s roční úrokovou sazbou ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené Českou národní bankou od 20. 3. 2006 do zaplacení“. Dále soud výrokem pod bodem II. rozhodl

o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. října 2007, č. j. 22 Co 1883/2007-100, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání; tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy,

a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 OSŘ, který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.

Dovolání není přípustné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ).

K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku

a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalovaný se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá. Proto se dovolací soud nemohl zabývat ani otázkou, zda žaloba není zmatečná.

K jednotlivým nárokům, o kterých soudy rozhodovaly, lze poznamenat: Dovolatel nepopírá, že v době rozhodnutí odvolacího soudu již nebyl vlastníkem dřevěné loděnice; proto nemohl mít naléhavý právní zájem na určení způsobu jejího užívání, a to ani v případě, že by jím formulovaná žaloba v tomto bodě byla projednatelná; za této situace není třeba řešit ani otázku, zda takového určení se lze v občanském soudním řízení vůbec domáhat. To platí i o nároku, o kterém soud prvního stupně rozhodl pod bodem I. a) výroku. K nároku o náhradě škody odvolatel neuvádí nic, co by mohlo sloužit jako podklad k vymezení právní otázky, která by z napadeného rozsudku činila rozhodnutí po právní stránce zásadní; navíc v této části dovolání není přípustné s ohledem na § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ.

Dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, Soudní rozhledy č. 1/2002). Ani proti rozhodnutí o vyměření soudních poplatků není dovolání přípustné; podle § 237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, a o tento případ zde nejde. Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 OSŘ, upravující taxativně přípustnost dovolání proti ostatním usnesením nezakládají přípustnost dovolání v této věci proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádný z tam vyjmenovaných případů.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první, § 146 odst. 3 OSŘ, neboť dovolatel

s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované

v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. května 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 18. May 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč