JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 872/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. ve věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1. L. H., zastoupené advokátem, a 2. B. P., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 326/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2000, č. j. 13 Co 326/94-130, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně„) rozsudkem ze dne 24. listopadu 1998, č. j. 11 C 326/94-72, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 1. července 1999, č. j. 11 C 326/94-110, a z 30. července 1999, č. j. 11 C 326/94-112, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že smlouva uzavřená dne 4. prosince 1991, registrovaná tehdejším Státním notářstvím ve Zlíně dne 30. prosince 1991 pod Reg RI 4909/91, kterou převedl druhý žalovaný na první žalovanou id. 4/8 pozemků parcelních čísel 2863/3, 2865/5, 2662, 2865/13 a 2865/14 v kat. území Z., zapsaných na LV č. 129 v katastru nemovitostí ve Z. je neplatná. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. října 2000, č. j. 13 Co 326/94-130, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalobkyně naléhavý právní zájem na určení neplatnosti označené smlouvy není dán.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Namítá, že soudy se náležitě nezabývaly jejími tvrzeními a argumenty opakovaně předkládanými soudům, a tak na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu dospěly k nesprávnému právnímu závěru. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

První žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Druhý žalovaný navrhl zamítnutí dovolání s tím, že soudy obou stupňů uvedly, z jakých důvodů se neztotožňují s právní argumentací žalobkyně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„).

Dovolání je opožděné.

Podle § 240 odst. 1 věty prvé OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 240 odst. 2 OSŘ zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle § 57 odst. 2 OSŘ lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je podle § 57 odst. 2 OSŘ zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

V daném případě nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci 21. 12. 2000. Lhůta k podání dovolání tedy uplynula dne 22. ledna 2001. Dovolání však bylo podáno osobně až 16. 2. 2001, tedy opožděně.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ dovolání žalobkyně jako opožďené odmítl.

Kromě toho by šlo o dovolání nepřípustné.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 238 odst. 1 písm. b) OSŘ anebo v § 239 odst. 1 a 2 OSŘ.

Podle § 238 odst. 1 písm. b) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ v této věci nejde, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu.

Podle § 239 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. To se v dané věci nestalo.

Podle § 239 odst. 2 OSŘ je dovolání přípustné tehdy, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ani tato situace v řízení nenastala, neboť návrh na připuštění dovolání nebyl učiněn.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné též tehdy, trpí-li řízení některou z vad taxativně vyjmenovaných v § 237 odst. 1 OSŘ. V dovolání se žalobkyně takových vad sama výslovně nedovolává a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z vad uvedených v § 237 odst. 1 OSŘ došlo. I kdyby však k některé takové vadě došlo, za situace, kdy dovolání bylo podáno opožděně, nemohla by se stát předmětem přezkumu dovolacím soudem, který předpokládá včas podané dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovaným, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2001

JUDr. František B a l á k, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 30. May 2001