JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 816/2013

Naléhavý právní zájem osoby zapsané v katastru nemovitostí

Právní věty

  1. Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je skutečnost, že žalobce prokáže, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým.

  2. K otázce, kdy může mít naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti i osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník, se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil s tím, že žalobce zapsaný jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí nemá naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva, jestliže není žalovanými zpochybněno; z toho je patrné, že naléhavý právní zájem je dán i v případě, že žalobce je sice zapsán v katastru nemovitosti jako vlastník sporné nemovitosti, žalovaný však tvrdí, že vlastníkem je ve skutečnosti on sám. Nelze totiž přehlédnout, že stav katastru nemovitostí nemusí být v souladu se skutečným právním stavem.

22 Cdo 816/2013

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, proti žalovanému Folklornímu sdružení České republiky, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 977/24, IČO: 00541206, zastoupenému JUDr. Ladislavem Lackem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 114/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2012, č. j. 54 Co 271/2012-68, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2012, č. j. 54 Co 271/2012-68, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. března 2012, č. j. 27 C 114/2011-46, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 1 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. března 2012, č. j. 27 C 114/2011-46, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. 2318/2 a parc. č. 2318/3 zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrálního pracoviště Praha na LV č. 3065 pro k. ú. N. M., obec P. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu [§ 80 písm. c) o. s. ř.], neboť žalobkyně, která se domáhala určení vlastnictví, je v katastru nemovitostí zapsaná jako vlastnice předmětných pozemků a žalovanému svědčí pouze právo hospodaření. Tudíž zde není nesoulad mezi stavem faktickým a právním a žalobkyně nemůže mít na předmětném určení naléhavý právní zájem.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. září 2012, č. j. 54 Co 271/2012-68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na předmětném určení. Žalobkyně se nedomáhá určením změny zápisu v katastru nemovitostí, ale domáhá se určení svého vlastnictví, přičemž je jako vlastnice zapsána v katastru nemovitostí. Na takovém určení nemůže mít naléhavý právní zájem. Situaci, kdy žalobkyně, která tvrdila, že zápis v katastru nemovitostí je nesprávný a že správně měl být na základě převodní smlouvy zapsán jako vlastník předmětných pozemků žalovaný, nelze řešit určovací žalobou. Nic na tom nemění ani ustanovení § 11 zákona č. 265/1992 Sb.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Žalobkyně považuje dovolání proti rozsudku odvolacího soudu za přípustné, neboť rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, protože odvolací soud posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na předmětném určení v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a rovněž v rozporu s § 11 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem. Porušení zákona spočívá v tom, že ačkoliv soud musel z provedeného dokazování a z předložených listinných důkazů vědět, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, postupoval zcela formalisticky, když při posuzování naléhavého právního zájmu u žalobkyně vyšel z presumpce správnosti zápisu v katastru nemovitostí. Přitom měl nejprve jako předběžnou otázku posoudit správnost zápisu v katastru nemovitostí a teprve na základě jejího vyhodnocení pak posuzovat existenci naléhavého právního zájmu podle § 80 písm. c) o. s. ř.

Žalobkyně uvedla, že již v žalobě upozorňuje, že při zápisu vlastnického práva Folklorního sdružení České republiky došlo k chybě, když jako vlastník zůstala zapsaná Česká republika a právo hospodaření s majetkem státu bylo zapsáno pro Folklorní sdružení. V řízení před soudy obou stupňů předložila důkazy o tom, že Folklorní sdružení České republiky nebylo organizační složkou státu, státním podnikem ani jinou organizací hospodařící s majetkem státu, a že smlouvou na ně přešlo právo vlastnické. V současné době je chybný zápis v katastru nemovitostí již opravený. Vadu řízení, která měla na nesprávné právní posouzení vliv, žalobkyně spatřuje v tom, že soudy obou stupňů neaplikovaly § 11 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Namítá, že žalobkyně uplatňuje v dovolání nepřípustně nové skutečnosti a důkazy, odkazuje-li na oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu není plně v souladu s judikaturou dovolacího soudu, a má tak po právní stránce zásadní význam.

Předmětem řízení, vymezeným žalobkyní, bylo určení vlastnického práva žalobkyně; o tom, zda žalovanému svědčí ke spornému pozemku „právo hospodaření“, řízení vedeno nebylo.

Žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř.].

Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je skutečnost, že žalobce prokáže, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K otázce, kdy může mít naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti i osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník, se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil např. v rozsudku ze dne 4. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 655/2001, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy 2003, č. 1, str. 5, a v usnesení ze dne 23. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 4264/2007, s tím, že žalobce zapsaný jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí nemá naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva, jestliže není žalovanými zpochybněno; z toho je patrné, že naléhavý právní zájem je dán i v případě, že žalobce je sice zapsán v katastru nemovitosti jako vlastník sporné nemovitosti, žalovaný však tvrdí, že vlastníkem je ve skutečnosti on sám. Nelze totiž přehlédnout, že stav katastru nemovitostí nemusí být v souladu se skutečným právním stavem (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 880/2006).

Dovolání sice není jednoznačně formulováno, lze z něj však dovodit, že dovolatelka soudu vytýká, že její vlastnické právo neposoudil věcně (tedy nezabýval se tím, zda skutečně existuje) a vyšel pouze ze stavu katastru nemovitostí. Za předpokladu, že by mezi stranami bylo vlastnické právo sporné, by tato výtka byla opodstatněná.

V dané věci soudy zamítly žalobu jen proto, že žalobkyně je v katastru nemovitostí jako vlastnice zapsána, aniž si – postupem podle § 118 odst. 1, příp. § 118a odst. 1 o. s. ř. – vyjasnily, zda žalovaný vlastnictví žalobkyně zpochybňuje a tvrdí, že vlastníkem je on sám. Pokud by tomu tak bylo, měla by žalobkyně na určení jejího vlastnictví naléhavý právní zájem, i když je v katastru nemovitostí jako vlastnice zapsána. Pokud odvolací soud nepostavil najisto, zda je mezi účastníky o vlastnictví spor (tato skutečnost není podle obsahu spisu zcela jednoznačná), je jeho rozhodnutí předčasné, právní posouzení věci není úplné, a je tak dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu

Vydáno: 17. December 2013
Vloženo: 19. May 2014