JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 650/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované H. M., zastoupené advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 54/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2005, č. j. 27 Co 355/2005-649, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. dubna 2005, č. j. 5 C 54/2004-629, pod body I. až III. výroku rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k blíže označeným nemovitostem, pod bodem IV. žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a pod bodem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých České republice.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 22. srpna 2005, č. j. 27 Co 355/2005-649, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem IV. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž se domáhala zrušení dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, dále v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ.

V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. „Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok.“ [viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor“), pod C 264, Svazek 3].

Přípustnost dovolání tak nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 632/2002, uveřejněné v Souboru pod C 2458, sešit 28.

Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) OSŘ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2006

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu

Vydáno: 13. March 2006