JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 550/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) Ing. M. N., b) MUDr. D. R., c) C. G. a d) M. H., všech zastoupených advokátem, proti žalované I. B., o zrušení podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 504/99, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2005, č. j. 19 Co 421/2005-229, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. března 2005, č. j. 18 C 504/99-220, odmítl „návrh žalobců na přistoupení druhého žalovaného – neznámých dědiců po zemřelé H. K.“, a rozhodl o nákladech řízení. Vyzval žalobce, aby návrh doplnili ve smyslu § 79 odst. 1 občanského soudního řádu („OSŘ“) o jména, příjmení a bydliště těchto dědiců, neboť „neznámý dědic“ nemá právní subjektivitu a nemůže být účastníkem řízení. Nevyhověl ani návrhu žalobců na ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 1 a 3 OSŘ, neboť nejsou-li označeni účastníci řízení, jak to vyžaduje § 79 odst. 1 OSŘ, není komu opatrovníka ustanovit. Na výzvu soudu žalobci reagovali toliko odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 155/99 z 30. 9. 1999. Soud proto konstatoval, že jde-li o přistoupení nebo záměnu účastníka podle § 92 odst. 1 a 2 OSŘ, musí být účastník řízení označen podle § 79 odst. 1 OSŘ, a s odkazem na § 43 odst. 2 OSŘ uzavřel, že nebylo-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, nezbylo, než podání usnesením odmítnout.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 20. září 2005, č. j. 19 Co 421/2005-229, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Namítají, že se domáhali ustanovení opatrovníků pro žalované, neboť obě byly neznámého pobytu. Soud prvního stupně tomuto návrhu nevyhověl a sám začal po žalovaných pátrat. Řízení proti H. K. zastavil s tím, že zemřela ještě před zahájením řízení, přestože to nebylo prokázáno úmrtním listem, ani dědickým rozhodnutím. Proto podali návrh na přistoupení neznámých dědiců do řízení a jmenování opatrovníka těmto dědicům. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že nástupnictví po H. K. je možné pouze v případě, že by v době zahájení řízení žila, jinak se jedná o přistoupení dalšího účastníka. Dovolatelé připomínají, že žalobci i žalované jsou v katastru nemovitostí uvedeni jako spoluvlastníci nemovitostí. Žalované jsou neznámého pobytu a jedna údajně zemřela. Neexistují doklady o jejich pobytu, ani úmrtí a není k dispozici ani doklad o dědicích. Správa nemovitostí je takto nečinností žalovaných omezena; proto se žalobci domáhají zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Odmítnutí jejich návrhu z pouhých formálních důvodů pokládají za odmítnutí spravedlnosti. Navrhují, aby usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně dovolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Občanské soudní řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat zejména jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců (§ 79 odst. 1 OSŘ). Stejným způsobem musí být označen ten, kdo má přistoupit do řízení jako další účastník (§ 92 odst. 1 OSŘ). I podle konstantní judikatury musí být účastníci řízení označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. 6 Cdo 14/93, publikovaný v Právních rozhledech č. 2/1994. Pokud by účastník neznámého pobytu nebyl blíže označen, a to údaji umožňujícími jeho identifikaci a nezaměnitelnost s jinou osobou, nemohly by se uplatnit subjektivní účinky právní moci rozhodnutí (§ 159a odst. 1 OSŘ) a tudíž by rozsudek vůči tomuto „účastníkovi“ neměl žádné účinky. Za této situace je nadbytečné uvažovat o opatrovníkovi, jehož ustanovení „neznámému dědici“ by na základní procesní situaci nic nezměnilo.

K výtkám týkajícím se správy nemovitosti je třeba uvést, že zjištění údajů potřebných k řádnému podání žaloby je věcí soukromé iniciativy účastníků, kterou soud nemůže nahradit.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. března 2006

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 23. March 2006