JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 5166/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, PhD., ve věci žalobců: a) K. J., a b) E. B., obou zastoupených

advokátkou, proti žalovaným: 1) V. P., zastoupenému advokátem, 2) MUDr. P. V., 3) M. V., 4) A. H., 5) L. O., 6) M. O., 7) V. Š., 8) J. M., 9) M. M., a 10) S. v. j. p. d. č. p. 3223, o vydání rozhodnutí podle § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 198/2005, o dovolání žalovaného 1) Vladimíra Peterky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. července 2008, č. j. 14 Co 436/2008-94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný 1) V. P. je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobci a) K. J. částku 3.225,- Kč a žalobkyni b) E. B. částku 3.225,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. I. S.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se u Okresního soudu v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“) domáhali žalobou, aby soud žalovaným v souladu s § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), uložil povinnost „vydat souhlas k stavební úpravě prodejny textilu za účelem změny užívání na kavárnu s hernou v B. č. p. 3223, S. 82, na pozemku parc. č. st. 5372, zastavěná plocha a nádvoří, zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 6710 pro k. ú. a obec B..“

Podáním z 10. července 2006 žalobci navrhli, aby za použití § 92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) do řízení na straně žalované přistoupilo S. v. j. p. d. č. p. 3223 v B., na ul. S.–H. (dále „společenství vlastníků“).

Podáním z 18. srpna 2006 vzali žalobci žalobu proti všem žalovaným 1) až 9) zpět a navrhli, aby s ohledem na podání z 10. července 2006 stálo na straně žalované pouze společenství vlastníků a aby soud řízení ve věci proti žalovaným 1) až 9) zastavil.

Soud prvního stupně usnesením z 10. dubna 2007, č. j. 9 C 198/2005-61, rozhodl pod bodem I. výroku: „Soud podle § 107a o. s. ř. připouští, aby do řízení vstoupil jako žalovaný S. v. j. p. d. č. p. 3223 se sídlem B., S. 3223.“ Pod bodem II. výroku zastavil řízení proti žalovaným 1) až 9) a pod bodem III. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení. Opravným usnesením z 11. července 2007, č. j. 9 C 198-2005-76, soud prvního stupně usnesení z 10. dubna 2007, č. j. 9 C 198/2005-61, ve výroku I. opravil tak, že místo ve výroku původně uvedeného § 107a OSŘ, uvedl § 92 odst. 2 OSŘ.

Proti usnesení soudu prvního stupně z 10. dubna 2007, č. j. 9 C 198/2005-61, podal žalovaný 1) včas odvolání, ve kterém uvedl, že pouhé podání návrhu se žádostí

o přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované a zpětvzetí návrhu proti původním žalovaným nelze považovat za právní skutečnost podle § 107a OSŘ, neboť jiné právní skutečnosti, na jejichž základě by došlo k převodu nebo přechodu práv nebo povinností na jiného žalovaného, podkladem pro rozhodování nebyly. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný 1) podal následně 17. srpna 2007 odvolání i proti opravnému usnesení z 11. července 2007, č. j. 9 C 198-2005-76, a opět navrhl jeho zrušení s odůvodněním, že soud prvního stupně rozhodl podle § 92 odst. 2 OSŘ bez souhlasu žalovaných.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání prvního žalovaného usnesením z 3. července 2008, č. j. 14 Co 436/2008-94, pod bodem I. výroku odmítl odvolání žalovaného 1) ze dne 17. srpna 2007. Pod bodem II. výroku usnesení soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení jednak změnil pouze v tom směru, že připustil, aby do řízení jako další žalovaný vstoupilo „S. v. j. p. d. č. p. 3223, ul. S.-H., B., se sídlem v B., S. 3223“ [odstavec 1) výroku II.] a jednak potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení „ve výroku II. o zastavení řízení a III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.“ [odstavec 2) výroku II.]. Pod bodem III. výroku rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Změna rozhodnutí soudu prvního stupně provedená odvolacím soudem tedy spočívala pouze v uvedení správného názvu společenství vlastníků podle zápisu v rejstříku společenství vlastníků jednotek a ve vynechání ustanovení, které soud prvního stupně na jeho přistoupení aplikoval

a nesprávně je uvedl již ve výroku svého usnesení, kam nepatří.

K měnícímu výroku odvolací soud uvedl, že v daném případě žalobci neučinili návrh podle § 107a OSŘ, ani podle § 92 odst. 2 OSŘ, nýbrž že ve skutečnosti navrhli, aby na straně žalované přistoupil další účastník do řízení, tedy přistoupení do řízení ve smyslu § 92 odst. 1 OSŘ. Toto ustanovení nepředpokládá souhlas dalších účastníků řízení ani toho, kdo má do řízení na straně žalované vstoupit. Odvolací soud uvedl, že byly splněny i další podmínky pro přistoupení dalšího účastníka do řízení, neboť soud prvního stupně ke dni svého rozhodnutí dosud řízení vůči původním žalovaným pravomocně nezastavil, a ti proto stále byli k okamžiku rozhodování účastníky řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu, a to proti výrokům pod body I., II., 1) a III. (nikoli tedy proti výroku II. 2) podal žalovaný 1) včasné dovolání. Přípustnost dovolání proti výroku pod bodem I., jímž bylo jeho odvolání odmítnuto odůvodňoval tím, že rozhodnutí v této části má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 OSŘ. Ve vztahu k výroku ad II. bod 1) má dovolatel za to, že návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobci obchází institut záměny účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 OSŘ. Přitom poukázal na nález Ústavního soudu z 8. března 2005, sp. zn. I. ÚS 646/2004. Navrhl, aby dovolací soud zrušil výroky I., II, 1) a III. usnesení Krajského soudu v Brně z 3. července 2008, č. j. 14 Co 436/2008-94, rovněž výrok I. usnesení

z 10. dubna 2007, sp. zn. 9 C 198/2005 ve znění opravného usnesení, a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Břeclavi k novému projednání a rozhodnutí.

Žalobci uvedli, že odvolací soud věc řádně posoudil a na případ aplikoval správnou právní normu. Nesouhlasí s argumentací žalovaného 1) ve věci pasivní legitimace a tvrdí, že dovolání je nedůvodné. Navrhli, aby dovolání bylo jako bezdůvodné odmítnuto nebo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se nejprve zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou upraveny v § 237, § 238, § 238a a § 239 OSŘ. Žádné z těchto ustanovení nepřipouští podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým tento soud odmít odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 1) proti rozhodnutí, jímž bylo odmítnuto jím podané odvolání proti opravnému usnesení z 11. července 2007, č. j. 9 C 198-2005-76, podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítl (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, publikované pod č. C 4704 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – dále jen Soubor rozhodnutí). S ohledem na obsah dovolání dovolací soud poznamenává, že rozhodnutí, jímž se odmítá odvolání, není rozhodnutím ve věci samé, a proto poukaz na § 237 OSŘ v tomto ohledu nebyl na místě.

Z obdobných důvodů není přípustné dovolání proti výroku III. rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod pořadovým č. 4.

Dovolání prvního žalovaného proti výroku II. pod bodem 1) je subjektivně nepřípustné.

Okamžikem, kdy usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu ve vztahu i k dovolateli nabylo právní moci, bylo řízení v dané věci vůči němu ukončeno. V důsledku této skutečnosti přestal být dále účastníkem řízení. Dovolatel ostatně proti rozhodnutí o zastavení řízení vedenému vůči němu ve svém dovolání nebrojí – výrok rozhodnutí odvolacího soudu II. bod 2) dovoláním nenapadl a ani

(z hlediska přípustnosti) dobře nemohl. Zaniklo-li definitivně účastenství dovolatele v posuzované věci, není pak s ohledem na § 240 odst. 1 OSŘ oprávněn podat dovolání proti výroku, který se týká pokračování v řízení, jehož již není účasten. K tomuto závěru lze poznamenat: kdyby mělo být dovolání žalovaného 1) ve vztahu k výroku rozhodnutí odvolacího soudu II. bod 1) vyhověno, nezměnilo by to nic v jeho poměrech jako osoby stojící již mimo řízení. Bylo-li řízení vůči žalovaným 1) až 9) s konečnou platností zastaveno, pozbylo by nové rozhodování o přistoupení do řízení jakýkoli smysl, neboť by již nebylo ke komu přistoupit. Z tohoto pohledu lze dovolání prvního žalovaného považovat i za zjevně bezdůvodné ve smyslu § 243b odst. 1 OSŘ.

Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalovaného 1) podle § 243b odst. 1 a § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. b) a c) OSŘ odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného 1) bylo odmítnuto a žalobcům vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalobcům představují odměnu advokátky za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle § 8, § 10 odst. 3,

§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 5.850,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 600,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.

Nesplní-li žalovaný 1) dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. května 2009

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 11. May 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč