JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2804/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) F. V., a b) J. V., zastoupených advokátkou, proti žalované MUDr. H. H., zastoupené advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 84/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2005, č. j. 21 Co 231/2005-94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 428,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Žalobci se domáhali, aby soud žalované uložil povinnost odstranit dřevěnou ohradu na hranici mezi pozemky účastníků, kterou žalovaná nechala v roce 2003 zbudovat na místo dosavadního provizorního plechového plotu. Postavení vysoké ohrady odporuje místním zvyklostem, ohrada zastiňuje malý pozemek žalobců a zhoršuje životní prostředí svým nepříjemným, deprimujícím vzhledem. Ke stavebnímu řízení nebyli žalobci přizváni.

Okresní soud v Hradci Králové („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. listopadu 2004, č. j. 17 C 84/2004-59, zamítl žalobu, „kterou se žalobci domáhali, aby soud žalované nařídil odstranění dřevěné 3 metry vysoké a 8 metrů dlouhé ohrady na hranici pozemků žalobců parcel č. 372, k. ú. 646971 S. P., LV 4866 K. ú. H. K. a sousedícího pozemku žalované parc. č. 280, k. ú. S. p., K. ú. H. K., do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozsudku“, a dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že účastníci řízení jsou vlastníky sousedících pozemkových parcel oddělených plotem. Žalovaná ohlásila 18. 3. 2002 příslušnému správnímu orgánu provedení drobné stavby a ten jí 29. 3. 2002 ve smyslu § 57 odst. 2 stavebního zákona sdělil, že nemá proti stavbě námitky. Drobná stavba spočívala ve zbudování nového oplocení jako náhrady již nevyhovujícího starého oplocení s prodloužením v místech odstraněné přístavby hospodářského objektu. Stavební úřad na místě provedl 18. 9. 2003 místní šetření se závěrem, že z důvodů estetických a nutnosti údržby byl původní plot z vlnitého plechu nahrazen plotem dřevěným stejné výšky, aniž by pro sousedy došlo ke zhoršení poměrů. Soud s odkazem na § 126 a § 127 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) uvedl, že žalobě tak, jak byla podána, nemohl vyhovět, když vlastníkovi nelze uložit povinnost určitého druhu, v daném případě „odstranit dřevěnou stavbu“. Dále konstatoval, že nebyl oprávněn přezkoumávat správnost rozhodnutí správního orgánu. Žalobci neprokázali, že by stavba stínila nad míru přiměřenou poměrům.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 27. června 2005, č. j. 21 Co 231/2005-94, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním závěrem, opřeným o § 127 odst. 1 ObčZ. Ztotožnil se s ním dále v názoru, že nešlo o řízení podle § 244 OSŘ v němž by soud přezkoumával rozhodnutí jiného orgánu. Věc nelze posuzovat ani podle § 417 odst. 2 ObčZ.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Namítají, že odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v názoru, že nejde o řízení, v němž by došlo k přezkoumání rozhodnutí jiného orgánu, protože chybí předpoklad takového řízení – existence rozhodnutí. Soud prvního stupně ale pouze uvedl, že nebyl oprávněn přezkoumávat správnost rozhodnutí stavebního úřadu, nikoliv, že by takové rozhodnutí neexistovalo. Ve věci šlo o stavební řízení na základě ohlášení drobné stavby a dovolatelé na rozpor mezi tím, co bylo jako drobná stavba ohlášeno a co bylo postaveno upozorňovali. Byla ohlášena výměna stávajícího železného oplocení dřevěným plotem vysokým podle znalce 225 cm. Soud ale konstatoval, že žalovaná prokázala, že nově zřízený plot má stejné parametry jako starý. Dovolatelé dále namítají, že nový plot neumožňuje esteticky přijatelné řešení výškově a materiálově navázat na stávající hraniční stavby. V rámci stavebního řízení nemohli tyto námitky uplatnit. Dále uvádějí, že soud nepostupoval správně, pokud nepřipustil výslech některých svědků a neprovedl účastnický výslech žalované; žalobci nebylo soudem umožněno se k věci vyjádřit. Kladou otázku, zda soud použil správnou hmotně právní normu (ObčZ místo předpisů stavebního práva) a zda právní předpis správně aplikoval. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soud vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolatelé na jedné straně uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ, ale na straně druhé namítají vady řízení (nepřipuštění výslechu svědka, neprovedení účastnického výslechu žalované), tedy dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ. Tvrzení žalobců, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, není opodstatněné. Právní posouzení věci soudy obou stupňů považuje za správné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné, popř. je zamítl.

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.

V dané věci bylo zásadní otázkou, zda soud mohl uložit žalované povinnost odstranit stavbu plotu (nikoliv tehdy jen zdržet se v žalobě vymezeného rušení). Tuto otázku soud posoudil v souladu s konstantní judikaturou. Ze znění § 127 odst. 1 ObčZ, ukládajícího vlastníkovi povinnost zdržet se jednání příkladmo uvedených v tomto ustanovení, a z toho, že vlastník někdy obtěžuje jiného nebo ohrožuje výkon práv jiného tím, co jinak tvoří obsah jeho vlastnického práva, vyplývá, že podle tohoto ustanovení se lze návrhem na zahájení řízení domáhat jen uložení povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení (viz č. 50/1985, s. 521, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a č. 45/1986, s. 496, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ochrana podle tohoto ustanovení nesměřuje k tomu, aby žalovaným byla uložena konkrétní opatření; soudy proto nemohou ukládat povinnost něco pozitivního konat (R 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na tom nic nemůže měnit ani tvrzení, že zeď snad byla zřízena v rozporu se stavebním právem; o odstranění takové stavby může rozhodnout jen stavební úřad ve správním řízení.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení, učiněný podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ, vychází ze skutečnosti, že dovolání žalobců bylo odmítnuto, přičemž náklady vzniklé žalované představují odměnu advokátovi za zastoupení v dovolacím řízení (podání vyjádření k dovolání), která činí podle § 8 písm. a), § 10 odst. 3, § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 1 125,- Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a daň z přidané hodnoty 228,- Kč podle § 137 odst. 3 OSŘ, celkem 1 428,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění pak vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. ledna 2007

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 29. January 2007