JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 26/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. N., zastoupeného advokátem, proti žalované L. M., o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 912/94, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2005, č. j. 8 Co 102/2005- 256, takto

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 10. 9. 1991 č. j. 6 C 141/90-63, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo odstranit vstupní branku a část plotu na parcele č. 1261-zahrada, zapsané v evidenci nemovitostí Střediska geodézie ve V. na LV č. 660 pro obec a k. ú. L., a to branku a tu část plotu, která se nachází mezi body 3. – 5. grafické přílohy znaleckého posudku z oboru geodézie a kartografie znalce P. K. z 21. 10. 1990. K odvolání žalobce byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 30. 4. 1992, č. j. 10 Co 560/91-97. Rozsudek nabyl právní moci 30. 4. 1992.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě z 27. 11. 1997, č. j. 10 Co 849/97-54, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně z 31. 3. 1997, č. j. 8 C 912/94-44, kterým byla povolena obnova řízení ve věci sp. zn. 6 C 141/90.

Soud prvního stupně usnesením z 29. 9. 2004, č. j. 8 C 912/94-341, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „návrh na změnu rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 9. 1991, čj. 6 C 141/90-63, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 1992, sp. zn.10 Co 560/91, jímž byl zamítnut návrh, aby žalovaná byla povinna odstranit vstupní branku a část plotu na p. č. 1261- zahrada, zapsané na LV č. 660 pro obec a k. ú. L., ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, se zamítá.“ Výrokem pod bodem II. bylo zastaveno řízení ohledně části žaloby, na základě které měla žalovaná odstranit kůlnu z parc. č. 1261 v k. ú. Lidečko, a výroky pod body III. a IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením z 30. 3. 2005, č. j. 8 Co 102/2005, usnesení soudu prvního stupně „v napadené části, tj. s výjimkou odstavce II. výroku“, potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že ve znaleckých posudcích z oboru geodézie a kartografie v řízení vypracovaných, jak v původním řízení znalců Ing. P. K., Ing.V. M., tak po povolení obnovy znalců Ing. P. Ž., Ing. R. P. a revizního znalce Ing. V. D., se sice projevily rozdíly v zaměření hranice mezi pozemky v k. ú. L., a to parc. č. 284 ve vlastnictví žalobce a parc. č. 1261 ve vlastnictví žalované, ale šlo jen o důsledek různých měřičských metod. Závěry všech znaleckých posudků však byly stejné v tom, že vstupní branka a oplocení v žalobou vymezené části, které náleží žalované, se nacházejí na jejím pozemku parc. č. 1261, nikoli na pozemku žalobce parc. č. 284. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobce neprokázal žádný právní titul k tomu, aby žalované byla uložena povinnost branku a oplocení z pozemku parc. č. 1261 odstranit.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 238 odst. 1 písm. b) OSŘ. Považuje za nesprávné zjištění soudů obou stupňů, že branka a oplocení se nacházejí na pozemku žalované, a podrobně rozvádí výhrady ke znaleckému dokazování. Navrhuje, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena, věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem dokazování doplnit novým znaleckým posudkem.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238 odst. 1 písm. b) OSŘ dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. l věta druhá). Podle § 238 odst. 2 OSŘ ustanovení § 237 platí obdobně.

Podle § 235h odst. l OSŘ byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile usnesení nabude právní moci, věc znovu projedná.; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu.

To znamená, že ve věcech uvedených v § 238 odst. 1 písm. b) OSŘ je dovolání přípustné za stejných podmínek, jaké stanoví pro přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho usnesení ve věci samé § 237, a to včetně omezení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 2 OSŘ.

Nejvyšší soud jako soud dovolací proto po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou a řádně zastoupenou osobou včas, nejprve zkoumal, zda s ohledem na to, že rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím potvrzujícím, jsou v daném případě splněny podmínky přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení § 237 OSŘ.

Dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklady stanovené v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyly naplněny, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud uvedl již v usnesení z 29. 4. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikovaném pod C 1164/svazek 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, že „v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, nelze úspěšně uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.“ Přípustnost dovolání podle § 237 odst. l písm. c), odst. 3 OSŘ může být založena jen pro řešení otázek právních.

Žalobcem vytýkaná nesprávnost zjištění, že branka a oplocení v žalobou vymezeném rozsahu se nachází na parc. č. 1261 a nikoli na parcele č. 284, je pro úsudek o přípustnosti dovolání bezpředmětná, neboť není námitkou právní, ale skutkovou. Jestliže žalobce uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 3 OSŘ, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího důvodu přezkoumat, nebotˇ uplatnění tohoto důvodu - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle § 237 odst. l písm. c) OSŘ nezakládá.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal podmínky přípustnosti dovolání v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2006

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 21. February 2006