JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2131/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: A) Z. Š. a B) O. Š., zastoupených advokátkou, proti žalované L. P., zastoupené advokátkou, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 C 738/99, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2004, č. j. 12 Co 276/2004-103, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. E. H.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali bezúplatného zřízení věcného břemene „ve prospěch navrhovatele spočívající v právu vyhlídky a v právu užívání dvora domu čp. 47 v šíři 1,2 m od boční zdi domu navrhovatele na stavební ploše parcelní číslo 180/2“.

Okresní soud v Třebíči (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. dubna 2000, č. j. 11 C 738/99-34, žalobu zamítl s odkazem na § 151o občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“).

Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. října 2002, č. j. 12 Co 620/2000-53, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když zjistil, že k věcnému posouzení uplatněného nároku nebyly vytvořeny podmínky, neboť žalobní návrh trpí vadami bránícími jejímu projednání. Ty konkrétně specifikoval a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 680/96, 2 Cdon 1434/97 a 33 Cdo 1855/99.

Soud prvního stupně poté v usnesení ze dne 18. dubna 2003, č. j. 11 C 738/99-57, pod bodem I. konstatoval, že „podání ze dne 3. 8. 1999, které je žalobou, neobsahuje náležitosti v souladu s ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. a § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb.“, pod bodem II. rozhodl, že „chybějící náležitosti je třeba doplnit způsobem blíže specifikovaným v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002 sp. zn. 12 Co 620/2000, které vám bylo doručeno dne 23. 2. 2003“, pod bodem III. vyzval žalobce, „aby vady podání uvedené pod bodem I. odstranil způsobem uvedeným pod bodem II. ve lhůtě 14-ti dnů od doručení tohoto usnesení“. Dále žalobce poučil, že „nebude-li podání ve stanovené lhůty (správně „lhůtě“) řádně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, soud podání odmítne. Odmítnutím podání je řízení skončeno“.

Žalobci na toto usnesení reagovali 5. 5. 2003 s tím, že upřesňují žalobu a žádají „soud o vydání tohoto rozsudku: Zřizuje se věcné břemeno ve prospěch Z. Š. a O. Š., spočívající v právu vyhlídky a v právu užívání dvora domu čp. 47 na pozemku p. č. st. 180/2 v katastrálním území P., obec T., okres T., část obce Z., zapsáno na LV č. 5654 u Katastrálního úřadu v T. Právo užívání dvora se zřizuje v šíři 1,2m od boční zdi domu navrhovatele 1), dům čp. 148 na pozemku p. č. st. 180/3 v katastrálním území P., obec T., okres T., část obce Z., zapsáno na LV č. 4286 u Katastrálního úřadu v T.. Tato věcná břemena se zřizují bezúplatně“.

Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 25. června 2003, č. j. 11 C 738/99-82, žalobu ve shora uvedeném znění zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že věcná břemena vznikají pouze na základě právních skutečností uvedených v § 151o ObčZ.

Odvolací soud usnesením ze dne 30. září 2003, č. j. 12 Co 464/2003-90, posléze uvedený rozsudek soudu prvního stupně opět zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl mu, že nepostupoval v souladu s výzvou žalobců podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) k doplnění žaloby, jak ji učinil ve výrocích II. a III. usnesení z 18. 4. 2003, č. j. 11 C 738/99-57, resp. tuto výzvu shledal nedostatečnou s tím, že žaloba není „stále způsobilá k projednání“. Uzavřel, že v části odůvodnění usnesení soudu prvního stupně „je popsáno pouze to, v čem je žaloba nedostatečná, ale není v ní již uvedeno, jak je třeba opravu nebo doplnění žaloby provést“.

Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 19. 12. 2003, č. j. 11 C 738/99-92, vyzval žalobce, aby ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne doručení usnesení žalobu z 3. 8. 1999 ve znění podání z 5. 5. 2003, doplnili tak, aby byla v souladu s § 79 odst. 1 OSŘ, a rozvedl, co konkrétně musí být v žalobě uvedeno. Žalobce poučil ve smyslu § 43 odst. 2 OSŘ o následcích neodstranění nedostatků žaloby.

Žalobci ve stanové lhůtě, prodloužené k žádosti jejich právní zástupkyně z důvodů jejích zdravotních potíží do 10. 2. 2004, žalobu nedoplnili a soud prvního stupně usnesením ze dne 18. února 2004, č. j. 11 C 738/99-96, žalobu odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Uvedl, že žaloba nevykazovala náležitosti podle § 79 odst. 1 OSŘ, žalobní petit obsahoval neurčité pojmy jako „právo vyhlídky, právo užívání dvora“ a přes poučení ve smyslu § 43 odst. 2 OSŘ žalobci svůj návrh ve stanové lhůtě nedoplnili. Uzavřel, že pro nedostatky žaloby nelze v řízení pokračovat a nezbylo, než žalobu odmítnout.

V odvolání podaném proti usnesení soudu prvního stupně žalobci namítali, že jejich žaloba z 3. 8. 1999, doplněná 5. 5. 2003 je dostatečně konkrétní a srozumitelná, aby o ní mohlo být rozhodnuto.

Odvolací soud pak usnesením z 30. 4. 2004, č. j. 12 Co 276/2004-103, usnesení soudu prvního potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Shrnul, že v dané věci vydal v odvolacím řízení již dvě rozhodnutí, jimiž v obou případech zrušil meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně pro vady petitu žaloby, spočívající v nedostatečném označení věcným břemenem dotčených nemovitostí, určení subjektů, v jejichž prospěch má být věcné břemeno zřízeno i ve vymezení vlastních práv a povinností, jež mají být obsahem zřízeného věcného břemene. Již ve svých usneseních z 31. 10. 2002, sp. zn. 12 Co 620/2000 a z 30. 9. 2003, sp. zn. 12 Co 464/2003, jasně vymezil, které konkrétní okolnosti způsobují neurčitost žalobního petitu a proč žalobu není možno projednat. Soud prvního stupně proto usnesením z 19. 12. 2003, č. j. 11 C 738/99-92 vyzval oba žalobce k odstranění vad žaloby spočívající v neurčitosti petitu, poučil je o konkrétném způsobu jejich odstranění a o následcích neodstranění vady ve čtrnáctidenní lhůtě s odkazem na § 43 odst. 2 OSŘ. Tuto výzvu obdržela právní zástupkyně žalobců 7. 1. 2004 a reagovala na ni podáním z 19. 1. 2004, kterým požádala o prodloužení lhůty do 10. 2. 2004. Soud prvního stupně svojí nečinností této žádosti fakticky vyhověl a lhůtu pro odstranění vady žaloby žalobcům prodloužil do 17. 2. 2004. Ani v této lhůtě ale žalobci na výzvu nereagovali, a proto soud prvního stupně rozhodl usnesením z 18. 2. 2004, č. j. 11 C 738/99-96, o odmítnutí žaloby. Odvolací soud pak již neměl důvod odchýlit se od svého předchozího závěru, že vady petitu, i přes jeho částečné doplnění podáním žalobců z 5. 5. 2003, nadále přetrvávávají, když žalobci nevymezili vlastní práva a povinnosti, jež by měla být obsahem zřízeného věcného břemene, to je obsah a rozsah práva, resp. rozsah a obsah povinností žalované. Žaloba tak není způsobilá k věcnému projednání. Odmítl-li soud prvního stupně žalobu podle § 43 odst. 2 OSŘ, rozhodl správně.

Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Namítají, že podáním z 5. 5. 2003 petit žaloby upřesnili. Soudu vytýkají, že nebral na vědomí skutečnosti týkající se okolností výhledu na dvůr domu čp. 47, práva dočasného užívání dvora a neobyvatelnosti nadstavby. Uvádějí, že dosud neobdrželi povolení ke stavbě pro nevyjasněnost vyhlídky a užívání dvora zmíněného domu a tvrdí, že se ve věci objevily nové skutečnosti. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadané usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho odmítnutí. Připomíná, že soud prvního stupně zamítl žalobu pro nerespektování jeho požadavku na odstranění jejích vad. Je přesvědčena, že o žalobě, jak byla podána, skutečně nelze rozhodnout a dovozuje, že i kdyby doplněna byla, musela by být zamítnuta jako nedůvodná, když žalobci zapomínají, že se zdejší soud věcným břemenem již opakovaně zabýval. Uzavírá, že žalobci nepředkládají žádný odpovídající dovolací důvod, když pouhý odkaz na to, že žalobci petit žaloby zpřesnili, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání, které podali včas řádně zastoupení účastníci řízení (§ 240 a § 241 OSŘ), je ve smyslu § 239 odst. 3 OSŘ přípustné a že je podle obsahu uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ věc přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání je nedůvodné.

Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 OSŘ). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (§ 43 odst. 2 OSŘ).

Věcné břemeno musí být ve výroku (a také v žalobě) označeno natolik určitě, aby rozsudek mohl být vykonán v exekučním řízení. Jestliže se poskytuje ochrana výkonu věcného břemene k části nemovitosti, vyznačuje se tato část pozemku na geometrickém plánu, který je potom součástí výroku rozhodnutí; jestliže je však rozsah věcného břemene vztahujícího se k části nemovitosti vymezen ve výroku rozsudku slovně zcela určitě, nejde o rozhodnutí vadné (viz přiměřeně R 28/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V dané věci bylo slovní vymezení věcného břemene nedostatečné. Termín „dvůr domu“ není určitý, z žaloby není zjevné, zda jde jen o část parcely č. 180/2 anebo o tuto parcelu celou a také vymezení slovy „od boční zdi domu navrhovatele“ (v žalobě specifikovaného) není dostatečné, neboť není bez dalšího zřejmé, o kterou boční zeď se jedná. Pokud by takto vymezené věcné břemeno bylo zřízeno, mohly by vzniknout spory o jeho rozsah. Ani termín „právo vyhlídky“ platné právo nezná a bylo by je tedy třeba popsat obsahově a zejména uvést přesně místo, ze kterého má být vyhlídka zajištěna a také rozsah této vyhlídky. Dovolací soud dodává, že tu je i rozpor mezi žalobním návrhem a žalobními tvrzeními, ze kterých se podává, že žalobci namítají vady smlouvy o zrušení věcného břemene; takovým tvrzením by spíše odpovídal návrh na určení existence tohoto břemene.

Protože byly splněny náležitosti pro odmítnutí žaloby podle § 43 OSŘ, soudy v nalézacím řízení žalobu správně odmítly. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ, věta před středníkem).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalované náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ), vznikly. Ty představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření právní zástupkyně k dovolání podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 375,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 450,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 6. prosince 2004

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 06. December 2004