JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1637/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému advokátem, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 293/89, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2000, č. j. 24 Co 95/2000-477, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. listopadu 1998, č. j. 4 C 293/89-430, pod bodem I. výroku zamítl žalobu „o uložení povinnosti žalovanému zdržet se a) rušení žalobce vnikáním své drůbeže a psů na pozemek žalobce, b) jakýchkoliv stavebních úprav přístupové komunikace a takových úprav ve sjízdnosti vozovky, které by bránily v jejich užívání žalobci, c) omezování přístupu a zdržování osob navštěvujících žalobce, d) rušení žalobce hlukem svého katru o sobotách a nedělích zcela a rušení hlukem naprázdno běžícího traktoru, případně hlukem nehospodárně užívaného traktoru, e) hnojení svých pozemků práškovým hnojivem v době, kdy v důsledku povětrnostních vlivů dochází ke spadu hnojiv na pozemek žalobce“. Pod body II. a III. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 27. září 2000, č. j. 24 Co 95/2000-477, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a III. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 OSŘ. Podle § 238 odst. 1 písm. a) OSŘ dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) OSŘ (rozsudku odvolacího soudu nepředcházelo zrušující usnesení téhož soudu). Podmínky stanovené v § 239 OSŘ daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalobce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil.

Ustanovení § 237 odst. 1 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Žádnou z vad uvedených v § 237 odst. 1 OSŘ žalobce netvrdil a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k takovým vadám řízení došlo.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl v řízení úspěšný a žalovanému náklady nevznikly (§ 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. září 2004

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu

Vydáno: 03. September 2004