JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1495/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a JUDr. Marie Rezkové ve věcí žalobců: a) B. B., b) J. C., c) F. D., d) I. D., e) D. F., f) H. F., g) Z. H., h) J. H., ch) M. H., i) M. J., j) J. J., k) M. J., l) J. K., m) B. K., n) M. M., o) V. M., p) Z. M., q) J. M., r) R. P., ř) H. P., s) L. R., š) P. Š., t) E. Š., ť) M. Š., u) J. Š., v) M. T., w) H. T., x) J. V., y) P. V., z) W. V., ž) J. Ž., aa) P. B., ab) A. N. B., ac) H. B., ad) V. B., ae) A. B., af) J. C., ag) T. C., ah) P. D., ach) P. D., ai) K. D., aj) M. D., ak) R. F., al) M. G., am) J. H., an) V. H., ao) V. J., ap) I. J., aq) Z. J., ar) R. J., ař) J. K., as) V. N., aš) I. O. at) J. O., ať) M. S., au) K. S., av) J. Š., aw) D. Š., ax) J. Š., ay) H. Š., az) D.Š., až) M. T., ba) J. V., bb) J. V., bc) J. Z., bd) V. Z., be) P. B., bf) M. B., bg) J. B., bh) V. B., bch) M. B., bi) D. D., bj) L. D., bk) L. D., bl) B. H., bm) J. H., bn) Z. J., bo) F. J., bp) M. J., bq) M. J., br) K. K., bř) J. K., bs) W. W. K., bš) K. K., bt) H. K., bť) L. M., bu) M. M., bv) M. N., bw) A. N., bx) A. P., by) Z. P., bz) M. P., bž) K. P., ca) P. P., cb) L. P, cc) M. S., cd) J. Š., ce) A. Š., cf) M. T., cg) V. V., ch) M. V., cch) J. Ž., ci) Ing. M. Ž., zastoupených advokátem, proti žalované D. H., zastoupené advokátem, o zaplacení 59.922,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 4 C 165/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2007, č. j. 20 Co 652/2007-297, takto:

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci, jako spoluvlastníci budov č. p. 150 až 153 v Broumově zapsaných na listech vlastnictví č. 2026 a 2015 pro tamní katastrální území, se domáhali, aby žalovaná, rovněž spoluvlastnice uvedených nemovitostí, uhradila svůj níže specifikovaný dluh na platbách soustředěných na společném účtu vytvořeném podle dohody z 27. 12. 1995 za účelem provozu budov.

Okresní soud v Náchodě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. prosince 2006, č. j. 4 C 165/2003-249, výrokem pod bodem I. uložil žalované povinnost „zaplatit žalobcům částku 59.922,- Kč s l0 % úroky z prodlení ročně z částky 5.135,- Kč od 1. 4. 2000 do zaplacení, 8 % úroky z prodlení ročně z částky 17.425,- Kč od 1. 4. 2001 do zaplacení, 6,5 % úroky z prodlení ročně z částky 8.678,- Kč od 1. 4. 2002 do zaplacení, 2 % úroky z prodlení ročně z částky 10.338,- Kč od 1. 9. 2003 do zaplacení, 3 % úroky z prodlení ročně z částky 7.502,- Kč od 1. 9. 2004 do zaplacení, 8,75 % úroky z prodlení ročně z částky 11.344,- Kč od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2005, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím z této částky od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 a s úrokem z prodlení ve výši odpovídající procentní výši repo sazby zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené znovu k prvému dni každého dalšího pololetí Českou národní bankou do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku“, a výrokem pod body II. a III. uložil žalované nahradit náklady řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že účastníci řízení uzavřeli „Dohodu o výkonu vlastnických práv a vztazích mezi spoluvlastníky“ (dále „dohoda“) označenou datem 27. 12. 1995. Její obsah, včetně čl. IV. s ustanovením o platbách účastníků dohody na společný účet vytvořený k zajištění úhrady výdajů, se žalovaná zavázala plnit 31. 12. 1995, kdy dohodu podepsala. její podpis byl znalkyní Mgr. I. V. shledán pravým. Z posudku znalce Ing. A. B. soud zjistil výši dluhu žalované za léta 1999 až 2004 ve výši 59.922,- Kč; výše úroků byla stanovena ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené Českou národní bankou. Žalobě, kterou se žalobci po žalované domáhali zaplacení výše uvedené částky včetně příslušenství „jako dluhu vzniklého na skutečných výdajích, které byly za žalovanou ostatními spoluvlastníky ze společných prostředků v období let 1999 – 2004 vynaloženy, a to z titulu § 696 odst. 2 občanského zákoníku“ proto v celém rozsahu vyhověl.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č. j. 20 Co 652/2007-297, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o povinnosti žalované uhradit náklady odvolacího řízení. Ztotožnil se jak se skutkovým zjištěním, tak s právním posouzením věci soudem prvního stupně, na něž odkázal. Neakceptoval odvolací námitky žalované týkající se vady řízení ohledně zastupování žalobců advokátem JUDr. V. Š., dále pravosti podpisu žalované na „dohodě“ a nepřehlednosti vyúčtování „nákladů spojených s chodem domu“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“). Namítá, že soud prvního stupně převzal tvrzení žalobců a odkázal na závěry znaleckých posudků ve věci provedených. Argumenty žalované se nezabýval. Odvolací soud hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně akceptoval a nezabýval se odvolacími námitkami žalované. Ta především vytýká nepřehlednost znaleckých posudků a jejich rozpornost, když znalci neměli k dispozici kompletní dokumentaci, a nemohli se proto vyjadřovat ke správnosti určovaných částek. Soudní rozhodnutí je tak postaveno na nekompletních důkazech a z toho vyplývajících pouze předpokládaných, nikoliv prokázaných závěrech; nejde ani tak o věcnou nesprávnost znaleckých posudků, ale o hodnocení jejich průkaznosti soudem. Takto bylo řízení postiženo vadami do té míry, že se to projevilo v nesprávném rozhodnutí ve věci; její posouzení neodpovídá „konečnému stavu dokazování“. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a „přikázal soudu ve věci dále jednat“.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Dovolací soud zjistil, že dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou upraveny v ustanoveních § 237 až 239 OSŘ, přičemž dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Předpoklad přípustnosti dovolání stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl v dané věci naplněn. Přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) přichází v úvahu tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§ 241a odst. 3 a 4, § 243a odst. 2 OSŘ).

K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod č. C 2463 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť dovolání napadá toliko hodnocení důkazů, a žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, se nezabývá; dovolatelka ostatně ani neuvádí, z čeho dovozuje přípustnost dovolání.

K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ (nejde-li současně o otázku zásadního významu) nebo § 241a odst. 3 OSŘ nemůže být při posuzování, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, publikované v časopise Právní rozhledy č. 12/2005, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalované v dovolacím řízení, přičemž úspěšným žalobcům, kteří by na jejich náhradu měli vůči žalované právo, žádné náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 25. February 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-