JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1349/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce V. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) Ing. A. B., a 2) E. B., o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 235/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. září 2004, č. j. 8 Co 275/2003-333, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby soud žalovaným uložil povinnost odstranit z jeho pozemku níže uvedené drobné stavby a zdržet se jeho užívání a jakýchkoliv zásahů.

Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. července 2002, č. j. 10 C 235/95-243, zamítl žalobu, „aby soud rozhodl, že žalovaní 1, 2) jsou povinni odstranit z pozemku žalobce parcelní číslo 1995/1 orná půda, zapsaného u Katastrálního úřadu ve F.-M. na LV č. 434 pro obec a k. ú. K. pod O., plot vedoucí z jejich pozemku parcelní číslo 1995/2 v k. ú. K. pod O. na pozemek žalobce parcelní číslo 1995/1 tamtéž v délce 4,53 m, tak, jak je zakreslen červeně v doplňku ke znaleckému posudku ze dne 7. 2. 1998 soudního znalce Ing. P. Ž. na příloze 1 mezi body 22 a 23 a v délce 5,38 m, tak jak je zakreslen červeně v témže doplňku ke znaleckému posudku mezi body 8 a 9, který sestává z betonové zídky o hloubce 12 cm, šířce 5 cm, výšce 25 cm, z kovových sloupků, na nichž jsou uchyceny kovové rámky, vyplněné roksforem, což je železo, dále že jsou povinni odstranit z pozemku parcelní číslo 1995/1 v k. ú. K. pod O. betonový vjezd, vedoucí z jejich pozemku parcelní číslo 1995/2 v k. ú. K. pod O. na pozemek žalobce parcelní číslo 1995/1 tamtéž v celé délce a šířce, jak je vyznačen ve shora uvedeném doplňku ke znaleckému posudku modře, dále, že jsou povinni odstranit z pozemku parcelní číslo 1995/1 v k. ú. K. pod O. betonové zídky vedoucí z jejich pozemku parcelní číslo 1995/2 v k. ú. K. pod O. na pozemek žalobce parcelní číslo 1995/1 tamtéž a nacházející se po obou stranách betonového vjezdu, každá o šířce 40 cm, délce 5 m a dále, že jsou povinni odstranit z pozemku parcelní číslo 1995/1 v k. ú. K. pod O. betonový chodník o šířce 1,2 m a rantl s betonovými obrubníky vedoucí z jejich pozemku parcelní číslo 1995/2 v k. ú. K. pod O. na pozemek žalobce parcelní číslo 1995/1 tamtéž, tak, jak je vše zakresleno ve shora uvedeném doplňku ke znaleckému posudku žlutě, a to vše odstranit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a dále, že jsou povinni umožnit žalobci vstup na jeho pozemek parcelní číslo 1995/1 přes pozemek parcelní číslo 3447/1 vše v kat. území K. pod O., a to přes branku a bránu žalovaných 1, 2), kteří tyto mají postaveny na pozemku parcelní číslo 3447/1, a to neomezeně, kdykoliv, a to za účelem chůze a jízdy s kolečky a s ručním vozíkem a za účelem užívání pozemku parcelní číslo 1995/1 v k. ú. K. pod O. a dále, že jsou povinni zdržet se zásahů do vlastnických práv žalobce k pozemku parcelní číslo 1995/1 orné půdy v katastrálním území K. pod O., a to zejména oplocováním pozemku, stavěním staveb.“ Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že pozemek, na němž se nacházejí shora specifikované drobné stavby, byl v době jejich zbudování ve spoluvlastnictví žalobce a jeho matky Ž. B.; tento stav trval do 5. 12. 1969. Vztahy mezi nimi a žalovanými byly bezproblémové a soud dovodil, že mezi vlastníky pozemku a žalovanými došlo konkludentně k uzavření dohody podle § 51 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) o tom, že žalovaní jsou oprávněni na sporném pozemku stavět a dohodnutým způsobem jej užívat. Ohledně žaloby v části, jíž se žalobce domáhá zdržení se zásahů do jeho vlastnického práva žalovanými soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že by takové zásahy hrozily, a konečně v té části žaloby, kterou se domáhá umožnění vstupu na svůj pozemek přes pozemek č. 3447/1, dospěl k závěru, že tento pozemek žalovaní nevlastní, a proto nemohl žalobě vyhovět.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. září 2004, č. j. 8 Co 275/2003-333, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud shledal skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho právní závěry správnými. Pokud jde o předmětné drobné stavby, dospěl k závěru, že byly postaveny se souhlasem vlastníka pozemku a nelze tedy žádat jejich odstranění; žalobce neprokázal svá tvrzení, že upozorňoval od samého počátku žalované, že staví na jeho pozemku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Namítá, že pokud jde o plot včetně betonové zídky, měl soud podle § 221 tehdy platného ObčZ nařídit tyto stavby jako neoprávněné odstranit. Měl především vyjít z toho, že výlučným vlastníkem parcely č. 1995/1 je on. Ohledně těchto staveb nikdy mezi ním a právními předchůdci nedošlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 51 ObčZ a nelze dovozovat, že by smlouva tyto skutečnosti upravovala. Plot byl stavěn v roce 1970 a při té příležitosti dával najevo, aby žalovaní plot nestavěli. Pokud soud prvního stupně ohledně betonového vjezdu, zídky a chodníku s rantlem vyšel ze závěru, ze nejde o stavbu, ale pouze o změnu kvality pozemku, pak upozorňuje, že tato změna může být provedena jen se souhlasem vlastníka pozemku, přičemž tento souhlas nikdy nedal. Sám se ale přiklání k názoru, že jde o stavbu pevně spojenou se zemí, ale provedenou bez jeho souhlasu. Ohledně užívání pozemku č. 3447/1 podotýká, že jde o obecní pozemek, komunikaci, která byla běžně užívána občany a pouze přes tento pozemek se může dostat na svoji parcelu; oplocením mu žalovaní tento vstup znemožnili. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání odkazují na rozsudky soudů obou stupňů, jež považují za správné a navrhují, aby dovolací soud dovolání žalobce jako zcela neopodstatněné odmítl.

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 OSŘ).

Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.

Řešení otázky, zda v dané věci šlo o neoprávněnou stavbu na cizím pozemku, záleželo mimo jiné na tom, zda stavba byla zřízena se souhlasem vlastníka pozemku. Soudy dospěly k závěru, že tomu tak bylo, dovolatel to popírá; uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 OSŘ, ke kterému v tomto dovolacím řízení nelze přihlížet (viz výše). Odvolací soud opřel zamítnutí žaloby, pokud jde o betonový vjezd, zídku a chodník s rantlem, právě o souhlas vlastníka s jejich zřízením; za této situace nepřichází do úvahy nejen žaloba z neoprávněné stavby, ale ani negatorní žaloba (§ 126 odst. 1 ObčZ). Provedli-li totiž předchůdci žalované úpravy pozemku se souhlasem jeho vlastníka, nelze požadovat, aby jim byla uložena povinnost je odstranit. Otázka souhlasu vlastníka je opět otázkou skutkovou, kterou nelze v tomto dovolacím řízení řešit.

Ochrany práva obecného užívání pozemní komunikace („obecní cesty“) se nelze domáhat u soudu, příslušný je silniční správní úřad (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1817/99, publikovaný pod č. 384 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. července 2006

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 25. July 2006