JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1010/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. M., proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 73/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 12. února 2004, č. j. 23 Co 411/2002-265, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu čp. 94 v T.; její podíl činil jednu třetinu a podíl žalovaného dvě třetiny. Tvrdila, že před zahájením výstavby a po dobu stavby žila s žalovaným jako družka, dům postavili společně a ještě před zahájením stavby se dohodli, že jej budou vlastnit společně s podíly shora uvedenými. Poté, co se vztahy mezi nimi zhoršily, žalovaný znemožnil žalobkyni společné užívání domu a není přístupný ani dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. října 2002, č. j. 3 C 73/2001-164, výrokem pod bodem I. zrušil „podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k domu čp. 94 postavenému na stavební parcele č. 131 zapsanému v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v H. B. na LV č. 236 pro k. ú. T.“, výrokem pod bodem II. rozhodl, že „dům čp. 94 postavený na stavební parcele č. 131 zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v H. B. na LV č. 236 pro k. ú. T., se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného“ a výrokem pod bodem III. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu částku 433.333,30 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že předmětný dům je ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného s podíly 1/3, resp. 2/3. Tento závěr považoval za doložený notářským zápisem sepsaným 26. 10. 1999 před notářem JUDr. L. V. a výpisem z příslušného katastru nemovitostí. Dále vyšel z výpovědí účastníků řízení.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. února 2004, č. j. 23 Co 411/2002-265, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. a výrok pod bodem III. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu částku 356.088,20 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud doplnil dokazování a vyšel i ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Konstatoval, že účastníci uzavřeli dohodu o vlastnictví domu s určením konkrétních podílů ještě před jeho postavením, což vyplývá ze zmíněného notářského zápisu, který je veřejnou listinou. Ta by mohla být zbavena své důkazní síly pouze v případě, pokud by žalovaný tvrdil skutečnosti a nabídl důkazy, jimiž by byla prokázána její nepravost nebo nesprávnost. Ačkoliv odvolatel na její nepravdivost poukazoval, nic takového v řízení najevo nevyšlo. Proto soud prvního stupně nepochybil, pokud vztahy účastníků posoudil podle § 142 odst. 1 občanského zákoníku (dále „ObčZ“), když zjistil, že reálné rozdělení nemovitosti není možné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jeho přípustnost opírá o

§ 237 odst. 1 písm. c) a odůvodňuje je odkazem na § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“). Po právní stránce za zásadní považuje otázku, zda vůbec vzniklo vlastnictví žalobkyně k předmětné nemovitosti a zda tedy existovalo podílové spoluvlastnictví účastníků řízení. Žalovaný nabyl vlastnické právo k domu jeho postavením a zápis jeho vlastnického práva k němu do katastru nemovitostí byl proveden záznamem s deklaratorními právními účinky. Prokázal, že mu stavbu postavila stavební firma tzv. „na klíč“ a také ji plně financoval. Je vlastníkem pozemku, a správní rozhodnutí o umístění stavby, o stavebním povolení i rozhodnutí kolaudační byla vydána na jeho jméno; uzavřel i smlouvu o dílo. Žalobkyně opírá své vlastnické právo o notářský zápis z 26. 10. 1999, který podle odvolacího soudu obsahuje shodné prohlášení účastníků, má písemnou formu a osvědčuje existenci spoluvlastnictví. Podle soudu jde o veřejnou listinu a nepravdivost jejího obsahu tvrzená žalovaným vylučuje skutečnost, že žalovaný před notářem projevil svoji vůli o uspořádání vlastnických vztahů. Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatel povahu a význam předmětného notářského zápisu. Tvrdí, že je toliko jedním z důkazních prostředků a nemá žádnou vyšší právní sílu než ostatní důkazy. Notář pouze osvědčil, že před ním účastníci jisté skutečnosti prohlásili, neosvědčuje ale jejich pravdivost, či reálnou existenci tvrzených skutečností. Dovolatel uvádí, že v notářském zápise účastníci uvedli nepravdivé skutečnosti, a to je doloženo důkazy obsaženými ve spise. Notářský zápis se může stát listinou způsobilou podle § 5 odst. 4 zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, ale za předpokladu, že potvrzuje nesporné právní skutečnosti, které nelze doložit jinak. V daném případě ale notářský zápis obsahuje nepravdivé údaje o tom, kdo dům postavil a financoval a je v něm nepravdivě uvedeno, že se žalobkyně na stavbě a na jejím financování podílela v rozsahu jedné třetiny. Žalovaný učinil nepravdivé prohlášení u notáře jen proto, že mu žalobkyně přislíbila podíl na splácení poskytnutých úvěrů. Vlastnictví dovolatel nabyl dokončením stavby a její kolaudací před sepsáním notářského zápisu. Odvolací soud navíc při stanovení výše vypořádání přihlédl jenom k nesplacené jistině dluhu a nikoliv k jeho příslušenství. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání odkazuje na svá prohlášení v nalézacím řízení. Za nepravdivé označuje tvrzení žalovaného, že jsou v notářském zápise uvedeny vědomě nesprávné údaje. Připomíná okolnosti, za nichž byla nucena opustit předmětný dům a zdůrazňuje, jaké sociální problémy u ní poté nastaly. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm. a) OSŘ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm. b) OSŘ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm. c) OSŘ]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.

Otázky, které odvolatel považuje za zásadní a pro jejichž řešení navrhuje připuštění dovolání, byly dovolacím soudem již v minulosti řešeny a soudy se v dané věci od právních názorů Nejvyššího soudu neodchýlily. Skutečnost, že notářský zápis je veřejnou listinou, o níž platí, že – pokud není prokázán opak - potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, vyslovil dovolací soud např. v rozsudku ze dne 4. srpna 1999, sp.zn. 28 Cdo 1521/99, a v rozsudku ze dne 20. února 2002, sp. zn. 28 Cdo 1540/2001. Vznik spoluvlastnického práva ke stavbě řeší R 16/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze kterého vyplývá, že pro vznik spoluvlastnictví ke zhotovované stavbě je podstatná dohoda účastníků. Také skutečnost, že pro posouzení vzniku spoluvlastnictví ke stavbě není rozhodující, kdo je vlastníkem pozemku a komu bylo vydáno stavební povolení, vyplývá z konstantní judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2004, sp. zn. 22 Cdo 349/2004, publikovaný na internetových stránkách Nejvyššího soudu). Ať byly motivy (pohnutky) dovolatele pro pořízení zmíněného notářského zápisu jakékoliv, je zřejmé, že s žalobkyní uzavřel dohodu o spoluvlastnictví domu a že neprokázal skutečnosti nasvědčující neplatnosti této dohody.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud jej podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2004

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu

Vydáno: 30. November 2004