JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 933/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. M., proti žalované České republice - Ministerstvu financí v P. 1, zastoupené advokátem, o 8.336,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 12 C 15/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. ledna 2005 č.j. 10 Co 996/2004-245, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Teplicích dne 16.1.1997 domáhal, aby mu žalovaný Okresní úřad v T. zaplatil 8.336,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 10.1.1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl zaměstnancem O. ú. s. s. v T., který byl zrušen ke dni 31.12.1995, a že jeho pracovní poměr byl opakovaně uzavírán vždy na dobu jednoho roku a měl tedy skončit dnem 31.12.1995. Žalobce však byl jmenován členem delimitační komise, jejíž činnost měla být ukončena dnem 22.2.1996; žalobce proto pracoval i po 31.12.1995 "na plnění zadaných úkolů" a svoji činnost skončil teprve dnem 19.1.1996, kdy mu "nebylo umožněno jednat s přednostou okresního úřadu a bylo zřejmé, že bude pracovat zadarmo". Protože žalobce pracoval se souhlasem žalovaného Okresního úřadu v T. a plnil pracovní úkoly, požaduje, aby mu byla zaplacena mzda ve výši 7.836,- Kč a náhrada škody ve výši 500,- Kč, která mu vznikla zbytečnou cestou k jednání s přednostou Okresního úřadu v T.

Okresní soud v T. - poté, co usnesením ze dne 21.1.2003 č.j. 12 C 15/97-156 rozhodl, že na místě zaniklého Okresního úřadu v T. bude v řízení pokračováno s "Českým státem - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových" - rozsudkem ze dne 15.4.2003 č.j. 12 C 15/97-169 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit "Českému státu - Okresnímu soudu v T." na náhradě nákladů řízení 17,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2.500,- Kč ve splátkách po 500,- Kč měsíčně k rukám advokáta. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že ve věci je po zrušení okresních úřadů pasivně legitimován "Český stát - Ministerstvo financí", a posléze dovodil, že žalobce na požadovanou "náhradu mzdy" nemá nárok, neboť tvrzenou práci "pravděpodobně vykonával, ale bez uzavřené pracovní smlouvy", a že neprokázal porušení právní povinnosti ze strany žalovaného Okresního úřadu v T., v důsledku kterého by mu vznikla tvrzená škoda.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a současně požádal, aby mu bylo s ohledem na jeho poměry přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Okresní soud v T. usnesením ze dne 10.11.2003 č.j. 12 C 15/97-220 žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Dospěl k závěru, že poměry žalobce takové opatření neodůvodňují, neboť jeho "výdělkové poměry jsou bezesporu takové, aby požadovaný soudní poplatek zaplatil". K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25.8.2004 č.j. 12 Co 275/2004-234 usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

Okresní soud v Teplicích poté usnesením ze dne 22.11.2004 č.j. 12 C 15/97-237 odvolací řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce soudní poplatek z odvolání nezaplatil ani ve lhůtě, kterou mu soud určil, a že jsou proto splněny všechny předpoklady k zastavení odvolacího řízení podle ustanovení § 9 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11.1.2005 č.j. 10 Co 996/2004-245 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že řízení o odvolání žalobce bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku v souladu se zákonem.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Z obsahu tohoto podání vyplývá, že žalobce požaduje, aby jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15.4.2003 č.j. 12 C 15/97-169 bylo odvolacím soudem projednáno a aby mu bylo přiznáno žalobou požadované plnění.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§ 238 odst. 1 písm. a) a § 238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř. [§ 238 odst. 1 písm. b) a § 238 odst. 2 o.s.ř.], ve věci konkursu a vyrovnání [§ 238a odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. d) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. e) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. f) a § 238a odst. 2 o.s.ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 o.s.ř. [§ 238a odst. 1 písm. g) a § 238a odst. 2 o.s.ř.].

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a nebo § 75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení § 78d o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř.].

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku z odvolání.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem "věc sama" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Napadené usnesení odvolacího soudu je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst.2 písm.a) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř., a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně řízení z důvodu, že žalobce nezaplatit soudní poplatek z odvolání, ačkoliv byl k jeho zaplacení řádně vyzván a poučen o následcích jeho nezaplacení. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku z odvolání, není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2002 sp. zn. 29 Odo 205/2002, které bylo uveřejněno pod č. 102 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2002).

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. ledna 2007

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 09. January 2007