JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 826/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele M. B., proti zástavním dlužníkům 1) A. B., 2) B. B., 3) P. M. s.r.o., všech zastoupených advokátem, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 145/2006, o dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 22. října 2007, č.j. 60 Co 352/2007-129, takto:

I. Dovolání zástavních dlužníků 1) a 2) se odmítají.

II. Dovolání zástavního dlužníka 3) se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Zástavní věřitel se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 12.4.2006 domáhal, aby byl k uspokojení jeho pohledávky ve výši 600.000,- Kč s 7% úrokem z prodlení z částky 1.200.000,- Kč za dobu od 3.9.2001 do 30.9.2002, z částky 1.050.000,- Kč za dobu od 1.10.2002 do 7.4.2003, z částky 900.000,- Kč za dobu od 8.4.2003 do 6.11.2003, z částky 750.000,- Kč za dobu od 7.11.2003 do 4.1.2005 a z částky 600.000,- Kč za dobu od 5.1.2005 do zaplacení nařízen prodej zástavy, a to "budovy čp. na st., pozemků st. o vým. 364 m2, zastavěná plocha a nádvoří, p.č. o vým. 934 m2, zahrada p.č. o vým. 377 m2 zahrada, to vše v obci . a k.ú. M. u Z. zapsané na LV č. u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z.". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy ze dne 28.2.2001 poskytl dlužníku "obchodní firmě D., s.r.o. IČ " půjčku ve výši 1.500.000,- Kč "s úrokem 7% p.a. ročně" a že k zajištění této pohledávky bylo podle zástavní smlouvy ze dne 28.2.2001, uzavřené se zástavním dlužníkem 3), zřízeno k uvedeným nemovitostem zástavní právo. Dlužník na úhradu pohledávky dosud zaplatil celkem 900.000,- Kč a na úrocích 52.000,- Kč; zbytek pohledávky nebyl přes upomínky uhrazen a zástavní věřitel se proto domáhá uspokojení ze zástavy.

Okresní soud ve Zlíně - poté, co usnesením ze dne 17.10.2006, č.j. 6 C 145/2006-28 připustil, aby "na straně žalované přistoupili další účastníci, a to A. B., r.č., B. B., r.č. a obchodní společnost D., s.r.o." - usnesením ze dne 11.4.2007 č.j. 6 C 145/2006-64 nařídil "k uspokojení pohledávky žalobce z titulu smlouvy o půjčce ze dne 28.2.2001" soudní prodej zástavy "ve vlastnictví zástavních dlužníků, a to budovy č. p. na st. p. č., pozemku st. p. č., pozemku p.č., pozemku p.č., vše zaps. na LV č. pro obec Z., k.ú. M. u Z. u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z.", ve vztahu "k žalovanému P. M. s.r.o., IČO:, a ve vztahu k D. spol. s r.o., IČO:," žalobu zamítl a rozhodl, že ve vztahu mezi zástavním věřitelem a "žalovanými A. a B. B. jsou tito žalovaní povinni zaplatit" zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 17.406,50 Kč k rukám advokáta a že ve vztahu mezi zástavním věřitelem a "žalovanými P. M. s.r.o. a D., s.r.o. se náhrada nákladů nepřiznává žádnému z účastníků". Na základě zástavní smlouvy ze dne 28.2.2001, smlouvy o půjčce ze dne 28.2.2001, dodatků ke smlouvě o půjčce č. 1 ze dne 20.2.2003 a č. 2 ze dne 26.7.2004, výpisu z katastru nemovitostí, kupní smlouvy ze dne 20.4.2006 a usnesení Policie ČR ze dne 3.4.2007 ve věci ČTS: soud prvního stupně dovodil, že zástavní věřitel poskytl dlužníku D., s.r.o. půjčku ve výši 1.500.000,- Kč, kterou se dlužník zavázal zaplatit "ve splátkovém kalendáři" s poslední splátkou "dne 31.6.2004", že podle zástavní smlouvy ze dne 28.2.2001 bylo ve prospěch této pohledávky zřízeno na předmětných nemovitostech zástavní právo, že "po podání žaloby" došlo dne 20.4.2006 k uzavření kupní smlouvy, kterou zástavní dlužník 3) prodal zastavené nemovitosti zástavním dlužníkům 1) a 2), a uzavřel, že byly splněny všechny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. Soud prvního stupně současně odmítl námitku promlčení zástavního práva s odůvodněním, že zástavní práva se nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka a že případným promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

K odvolání zástavních dlužníků 1) a 2) Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 22.10.2007, č.j. 60 Co 352/2007-129 usnesení soudu prvního stupně změnil ve vztahu k "žalovaným A. a B. B." tak, že k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 600.000,- Kč s 7% úrokem z částky 1.200.000,- Kč za dobu od 3.9.2001 do 30.9.2002, z částky 1.050.000,- Kč za dobu od 1.10.2002 do 7.4.2003, z částky 900.000,- Kč za dobu od 8.4.2003 do 6.11.2003, z částky 750.000,- Kč za dobu od 7.11.2003 do 4.1.2005 a z částky 600.000,- Kč za dobu od 5.1.2005 do zaplacení "z titulu smlouvy o půjčce ze dne 28.2.2001 uzavřené mezi M. B. jako věřitelem a D. s.r.o. se sídlem Z. – M., jako dlužníkem a P. M. s.r.o. jako zástavním dlužníkem" nařídil prodej zástavy, a to "budovy čp. na pozemku parc. č. St. a pozemků parc. č. a parc. č. v katastrálním území M. u Z., obci Z., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z., na listu vlastnictví č." a že "návrh na nařízení soudního prodeje zastaveného pozemku parc. č. v katastrálním území M. u Z., obci Z., se ve vztahu k žalovaným A. B. a B. B." zamítá, a ve vztahu k "žalovanému P. M. s.r.o." ohledně "pozemku parc. č. St. v katastrálním území M. u Z., obci Z.," tak, že k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 600.000,- Kč s 7% úrokem z částky 1.200.000,- Kč za dobu od 3.9.2001 do 30.9.2002, z částky 1.050.000,- Kč za dobu od 1.10.2002 do 7.4.2003, z částky 900.000,- Kč za dobu od 8.4.2003 do 6.11.2003, z částky 750.000,- Kč za dobu od 7.11.2003 do 4.1.2005 a z částky 600.000,- Kč za dobu od 5.1.2005 do zaplacení "z titulu smlouvy o půjčce ze dne 28.2.2001 uzavřené mezi M. B. jako věřitelem a D. s.r.o. jako dlužníkem a P. M. s.r.o. jako zástavním dlužníkem" nařídil prodej zástavy, a to "pozemku parc. č. St. v katastrálním území M. u Z., obci Z., zapsaného u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z., na listu vlastnictví č."; současně rozhodl, že odvolání "žalovaných A. B. a B. B. proti části výroku týkajícího se žalovaného D. s.r.o. " se odmítá, že "žalovanému D. s.r.o. se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává, že "žalovanému P. M. s.r.o., se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů" a že "žalovaní A. B. a B. B." jsou povinni zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 8.370,90 Kč k rukám advokáta. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že za řízení byly ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. doloženy jak zajištěná pohledávka (půjčka ve výši 1.500.000,- Kč, včetně předání půjčené částky dlužníku), tak i zástavní právo k předmětným nemovitostem, a že se věcí v tomto řízení nelze zabývat z jiných hledisek, než jaká jsou v tomto ustanovení uvedena. Zástavním dlužníkem ve vztahu k "pozemku parc. č. St. v katastrálním území M. u Z." však je zástavní dlužník 3) a nikoliv - jak dovodil soud prvního stupně - zástavní dlužníci 1) a 2); v tomto směru proto bylo nezbytné změnit usnesení soudu prvního stupně. Námitku odvolatelů, že "věc musí být vyřešena v nalézacím řízení a nikoli až v exekučním řízení", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že je "v rozporu s aktuálním zněním § 200z odst.1 o.s.ř." a že předmětem rozhodování soudu "nemůže být, zda zákonodárce zvolil správnou koncepci uplatnění práva". Protože byly doloženy zajištěná pohledávka, zástavní právo a kdo je zástavním dlužníkem a protože jiné otázky nemohou být v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumány, je žaloba zástavního věřitele důvodná.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali zástavní dlužníci dovolání, a to zástavní dlužníci 1) a 2) do výroku, kterým byl ve prospěch pohledávky zástavního věřitele ve výši 600.000,- Kč s 7% úrokem z částky 1.200.000,- Kč za dobu od 3.9.2001 do 30.9.2002, z částky 1.050.000,- Kč za dobu od 1.10.2002 do 7.4.2003, z částky 900.000,- Kč za dobu od 8.4.2003 do 6.11.2003, z částky 750.000,- Kč za dobu od 7.11.2003 do 4.1.2005 a z částky 600.000,- Kč za dobu od 5.1.2005 do zaplacení nařízen prodej "budovy čp. na pozemku parc. č. St. a pozemků parc. č. a parc. č. v katastrálním území M. u Z., obci Z., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z., na listu vlastnictví č. ", a zástavní dlužník 3) do výroku, kterým byl ve prospěch této pohledávky nařízen prodej "pozemku parc. č. St. v katastrálním území M. u Z., obci Z., zapsaného u Katastrálního úřadu pro Z. k., Katastrální pracoviště Z., na listu vlastnictví č.". Namítají, že v "nalézacím" řízení o soudním prodeji zástavy musí být provedeno dokazování (ve smyslu ustanovení § 120 až 136 o.s.ř.) a (s poukazem na článek Prof. JUDr. A. W., CSc. a Doc. JUDr. J. M. "Nad jedním rozhodnutím. Úvaha o soudním prodeji zástavy" uveřejněný v časopise Právní fórum č. 1/2007 na s. 23) dovozují, že nemůže být "posouváno až do řízení vykonávacího (exekučního) to, co má být vyřešeno a postaveno najisto v nalézacím řízení". Soudy proto měly přihlédnout k tomu, že zástavní dlužníci "popřeli správnost předložené soukromé listiny - smlouvy o půjčce ze dne 28.2.2001, a poučit zástavního věřitele, že ho "stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní stran prokázání toho, že skutečně k půjčce došlo". Zástavní dlužníci dovozují, že, nedošlo-li ve skutečnosti k předání půjčených peněz dlužníku, nemohlo vzniknout ani zástavní právo. Zástavní dlužníci dále poukazují na to, že dodatky ke smlouvě o půjčce byly uzavřeny bez souhlasu zástavního dlužníka 3), a dospívají k závěru, že mají "zachovány všechny námitky proti původnímu závazku" a že "zajištění trvá jen v rozsahu původního závazku". Zástavní dlužníci navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání zástavních dlužníků 1) a 2) není přípustné a že dovolání zástavního dlužníka 3) není opodstatněné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Zástavní dlužník 3) napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo (vůči němu) změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Jeho dovolání je proto přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.

Zástavní dlužníci 1) a 2) dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo (vůči nim) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání zástavních dlužníků 1) a 2) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 152 občanského zákoníku); zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky (srov. § 155 odst.1 větu druhou občanského zákoníku). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 165 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy; při nařízení soudního prodeje zástavy a při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu (srov. § 165a odst. 1 občanského zákoníku).

Soudní prodej zástavy se uskutečňuje - jak správně uvedly soudy - ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soud smí vyhovět tomuto návrhu, jen jestliže usnesení o nařízení prodeje zástavy obsahuje označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o.s.ř.).

Soudní prodej zástavy (jako jedno z řízení upravených v občanském soudním řádu) není - jak se mylně domnívají dovolatelé a autoři článku, na něž ve svém dovolání poukazují - sporem a ani řízením nalézacím nebo vykonávacím (exekučním). Jde o zvláštní typ řízení před soudem (z pohledu ustanovení § 2 o.s.ř. jde o "jinou právní věc"), jehož smyslem je - jak bez pochybnosti vyplývá z ustanovení § 165a odst.1 občanského zákoníku - dosáhnout zpeněžení zástavy a tím získat výtěžek, z něhož se může (by se mohl) uspokojit zástavní věřitel. Nelze proto - mimo jiné - úspěšně dovozovat, že by se v něm jednalo o "spor o právo", že by "ve vykonávacím řízení neměly být řešeny otázky nastalé před vydáním titulu" a další okolnosti, jinak příznačné pro projednávání "sporů" a "nesporů" v občanském soudním řízení. Právní úprava soudního prodeje zástavy je uzpůsobena svému účelu, tedy získání výtěžku z prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy; to, jak takovou právní úpravu hodnotí dovolatelé (a jiné osoby, na něž odkazují), nemá pro její aplikaci žádný význam.

Podle ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud - jak bez pochybností vyplývá z ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. - zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy - jak správně uvádí odvolací soud - prokázány (postaveny dokazováním najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Podkladem pro rozhodnutí soudu o nařízení prodeje zástavy tedy nejsou (nemusí být) výsledky dokazování; soud nařídí prodej zástavy také tehdy, budou-li se rozhodné skutečnosti jevit jako pravděpodobné.

To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Nejedná se přitom o "nepřípustné přenášení sporu z nalézacího do vykonávacího řízení", ale o zákonem předepsaný postup při rozhodování o prodeji zástavy soudem, který zajišťuje na straně jedné, že k prodeji zástavy soud přistoupí neprodleně, a na straně druhé, že nedojde k prodeji zástavy, nemá-li zástavní věřitel vskutku právo na uspokojení ze zástavy.

Z hlediska rozhodných skutečností uvedených v ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. dovolatelé zpochybňují, že by zástavnímu věřiteli svědčila zajištěná pohledávka. Ve své námitce vycházejí z tvrzení, že v řízení před soudem prvního stupně "výslovně popřeli správnost" smlouvy o půjčce ze dne 28.2.2001, která je "soukromou listinou", když "popřeli, že by zástavní věřitel poskytl obchodní firmě D., s.r.o. půjčku v celkové výši 1.500.000,- Kč". Vzhledem k tomu, že dlužník D., s.r.o., ve smlouvě o půjčce ze dne 28.2.2001, jejímž účastníkem byl rovněž zástavní dlužník 3), "podpisem této smlouvy potvrdil, že mu půjčka byla zástavním věřitelem předána k datu podpisu smlouvy v hotovosti", že dlužník půjčku následně splácel a že v dodatcích ze dne 20.2.2003 a 26.7.2004 byl sjednán "splátkový kalendář" k zaplacení půjčky, dovolací soud souhlasí se závěry soudů v tom, že zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, neboť se jeví přinejmenším pravděpodobným, že půjčka byla poskytnuta. Okolnost, že soudy neprovedly dovolateli namítané dokazování, na splnění předpokladů pro rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy podle ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. nemá - jak vyplývá z výše uvedeného - jakýkoliv vliv.

Zohledněna nemohla být ani námitka dovolatelů, že dodatky ke smlouvě o půjčce uzavřené ve dnech 20.2.2003 a 26.7.2004 byly sjednány bez souhlasu zástavního dlužníka. Mají-li dovolatelé za to, že jim proto zůstaly "zachovány všechny námitky proti původnímu závazku" a že "zajištění trvá jen v rozsahu původního závazku", nic jim nebrání, aby je uplatnily v druhé fázi soudního prodeje zástavy (v řízení o prodeji zástavy).

Z uvedeného vyplývá, že soudy rozhodly o nařízení prodeje zástavy v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že tedy je usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Usnesení odvolacího soudu tedy nemůže mít po právní stránce zásadní význam; protože dovolání zástavních dlužníků 1) a 2) není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř., Nejvyšší soud ČR jejich dovolání podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl. Přípustné dovolání zástavního dlužníka 3) pak bylo zamítnuto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, neboť zástavní dlužníci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a zástavnímu věřiteli v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. listopadu 2009

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 04. November 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč