JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 496/2014

K souběhu funkcí člena statutárního orgánu a obchodního ředitele

Právní věty

  1. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu činnost statutárního orgánu obchodní společnosti nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem, neboť výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti není druhem práce ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a vznik, zánik ani obsah tohoto právního vztahu nejsou upraveny pracovněprávními předpisy. Právní předpisy ani povaha obchodní společnosti však nebrání tomu, aby fyzické osoby vykonávající funkci člena statutárního orgánu uskutečňovaly jiné činnosti pro tuto obchodní společnost na základě pracovněprávních vztahů, není-li náplní pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu výkon činnosti statutárního orgánu.

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce OLMA, a. s. se sídlem v Olomouci, Pavelkova č. 597/18, IČO 47675730, zastoupeného JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem v Přerově, Čechova č. 1184/2, proti žalovanému Mgr. J. V., zastoupenému JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě, náměstí Republiky č. 2/1, o 1.188.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 198/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. října 2013 č. j. 16 Co 99/2013-503, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 7. 5. 2010 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1.188.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným, který byl v době od 23. 1. 2007 do 18. 12. 2008 místopředsedou představenstva žalobce, uzavřel dne 23. 1. 2007 „manažerskou smlouvu – smlouvu o individuálních pracovních a platových podmínkách“, podle níž žalovaný vykonával práci obchodního ředitele žalobce. V roce 2008 byla žalovanému vyplacena částka 1.188.000,- Kč jako „pohyblivá část mzdy“ podle manažerské smlouvy ze dne 23. 1. 2007, aniž k tomu byly splněny podmínky sjednané v této smlouvě. Manažerská smlouva ze dne 23. 1. 2007 je navíc podle názoru žalobce neplatná z důvodu „souběhu funkce žalovaného jako místopředsedy představenstva žalobce a vedoucího pracovníka v pozici obchodního ředitele“. Vyplacením částky 1.188.000,- Kč vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobci vydat.

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 6. 2011 č. j. 11 C 198/2010-244 zamítl žalobu a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 81.787,- Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Hulvy. Dospěl k závěru, že žalovaný vykonával pro žalobce práci obchodního ředitele na základě platné pracovní smlouvy, neboť „se nejednalo o souběh funkce místopředsedy představenstva a obchodního ředitele v pracovním poměru, když náplň obou těchto činností je zcela odlišného charakteru“, a že pohyblivá část mzdy, jejíhož vrácení se žalobce po žalovaném domáhá, se v důsledku rozhodnutí generálního ředitele žalobce o jejím přiznání žalovanému „stala nárokovou“, i když v prvních třech čtvrtletích roku 2008 nebyly splněny všechny ukazatele, na které byla tato část mzdy žalovaného vázána podle přílohy č. 2 manažerské smlouvy ze dne 23. 1. 2007.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 2. 2012 č. j. 16 Co 385/2011-311 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně, aby vysvětlil, „v čem tkví odlišnost“ práce obchodního ředitele a funkce místopředsedy představenstva, proč práce obchodního ředitele žalobce nezahrnovala výkon funkce místopředsedy představenstva a zda případně vztah mezi účastníky nebyl „toliko obchodní“, a aby – shledá-li, že žalovaný byl u žalobce v pracovním poměru jako obchodní ředitel - se zabýval podmínkami vzniku nároku žalovaného na vyplacenou pohyblivou část mzdy a tím, jaký význam má pro případný nárok žalovaného na tuto část mzdy rozhodnutí generálního ředitele žalobce za situace, kdy manažerská smlouva „poukazuje“ na rozhodnutí představenstva.

Okresní soud v Olomouci – poté, co usnesením ze dne 6. 6. 2012 č. j. 11 C 198/2010-356 zastavil řízení co do 540.000,- Kč z důvodu zpětvzetí žaloby v této části – rozsudkem ze dne 20. 12. 2012 č. j. 11 C 198/2010-442 zastavil řízení o „příslušenství z částky 540.000,- Kč“ z důvodu zpětvzetí žaloby i v této části, žalobu o 648.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 236.349,- Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Hulvy. Opětovně dospěl k závěru, že manažerská smlouva ze dne 23. 1. 2007 je platná, neboť obsah činnosti, kterou žalovaný měl podle ní vykonávat jako obchodní ředitel žalobce, „není totožný s obsahem činností jím vykonávaných z titulu funkce místopředsedy představenstva“, protože rozsah činností obchodního ředitele vymezený organizačním řádem a dalšími listinami je „podstatně širší“ než obsah činností žalovaného jako místopředsedy představenstva. Dovodil, že v důsledku rozhodnutí představenstva žalobce o přiznání krácených pohyblivých složek mzdy generálnímu řediteli žalobce, který následně rozhodl o přiznání těchto složek mzdy „ostatním členům managementu“, se z nenárokové, fakultativní složky mzdy stala složka obligatorní, a že proto žalovanému na ni vznikl nárok, i když v prvních třech čtvrtletích roku 2008 nebyly „všechny stanovené ukazatele splněny“.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 10. 2013 č. j. 16 Co 99/2013-503 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 648.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši a za dobu, jež rozvedl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 142.923,- Kč k rukám advokáta JUDr. Zdeňka Nováka. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že manažerská smlouva ze dne 23. 1. 2007 je neplatná, a že proto mezi účastníky nebyl pracovní poměr, neboť náplní práce žalovaného podle manažerské smlouvy byla (měla být) stejná činnost, kterou žalovaný vykonával (měl vykonávat) u žalobce jako místopředseda představenstva, tj. zastupování společnosti navenek, obchodní vedení společnosti a právní úkony směrem dovnitř společnosti. Zdůraznil, že představenstvo akciové společnosti zabezpečuje obchodní vedení společnosti, tedy „veškerou obchodní činnost společnosti“, a že činnost obchodního ředitele vzhledem k rozsahu jeho povinností nelze považovat za „pouhou realizaci směru vývoje obchodních záležitostí společnosti“. Uzavřel, že plnění, které žalovaný podle neplatné manažerské smlouvy od žalobce obdržel, je bezdůvodným obohacením, které je žalovaný povinen žalobci podle ustanovení § 451 občanského zákoníku vydat.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže posoudil manažerskou smlouvu žalovaného jako neplatnou z důvodu „souběhu funkcí“ obchodního ředitele a místopředsedy představenstva a současně konstatoval, že mezi účastníky nebyl sjednán „platný pracovní vztah“, aniž by zdůvodnil, v čem tento „souběh funkcí“ - za situace, kdy „výčet povinností“ statutárního orgánu a obchodního ředitele je zcela odlišný - spatřuje, a aniž by vzal v úvahu skutečnost, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán již na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 1980 a že jejich pracovní poměr skončil až dne 31. 1. 2009. Má za to, že žádný právní předpis „nezná neplatnost pracovní smlouvy pro souběh funkcí“ a že „to je výplodem judikatury“. Vytýká odvolacímu soudu, že ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákoníku práce nezohlednil, že případnou neplatnost manažerské smlouvy ze dne 23. 1. 2007 nezpůsobil výlučně žalovaný jako zaměstnanec, a že pominul, že žalovaný „skutečně práci vykonal a pro případ neplatnosti a vzniku bezdůvodného obohacení vzniklo bezdůvodné obohacení také žalobci“, který „přijal plnění práce žalovaným“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nedůvodné zamítl, neboť rozsudek odvolacího soudu je věcně správný a odpovídá ustálené judikatuře soudů. Zdůraznil, že žalovaný jako místopředseda představenstva žalobce „disponoval značnou možností korigovat obsah“ manažerské smlouvy a že v důsledku jeho působení se žalobce dostal do ztráty 43,5 miliónů Kč.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (zda a popřípadě za jakých podmínek může být v akciové společnosti v pracovním poměru ten, kdo byl zvolen místopředsedou jejího představenstva), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Z hlediska skutkového stavu věci bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. - nepodléhá), že žalovaný, který byl dnem 1. 11. 1994 jmenován do funkce obchodního ředitele žalobce a který v době od 25. 6. 2001 do 18. 12. 2008 vykonával též funkci místopředsedy představenstva žalobce, uzavřel se žalobcem dne 23. 1. 2007 manažerskou smlouvu, v níž se zavázal na pracovním místě obchodního ředitele, které bylo v přímé řídící působnosti generálního ředitele žalobce, mimo jiné zabezpečovat úkoly vyplývající z rozhodnutí představenstva žalobce, generálního ředitele, organizačního řádu, pracovního řádu, zákoníku práce a dalších obecně závazných a vnitřních norem a v níž byla sjednána smluvní mzda žalovaného sestávající z pevné a pohyblivé části.

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem, neboť výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti není druhem práce ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a vznik, zánik ani obsah tohoto právního vztahu nejsou upraveny pracovněprávními předpisy; právní předpisy ani povaha obchodní společnosti však nebrání tomu, aby fyzické osoby vykonávající funkci (člena) statutárního orgánu uskutečňovaly jiné činnosti pro tuto obchodní společnost na základě pracovněprávních vztahů, není-li náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) výkon činnosti statutárního orgánu (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, uveřejněný pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995, jakož i odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2004 sp. zn. 21 Cdo 737/2004, ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. 21 Cdo 894/2004, ze dne 4. 11. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1634/2004, ze dne 30. 8. 2006 sp. zn. 29 Odo 801/2005 nebo ze dne 16. 12. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4028/2009).

Statutárním orgánem akciové společnosti je představenstvo, které řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem a které rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou obchodním zákoníkem nebo stanovami vyhrazeny do působnosti valné hromady nebo dozorčí rady; nevyplývá-li ze stanov něco jiného, za představenstvo jedná navenek jménem společnosti každý člen představenstva (§ 191 odst. 1 věty první až třetí zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 – dále jen „obch. zák.“). Představenstvo zabezpečuje obchodní vedení včetně řádného vedení účetnictví společnosti a předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty v souladu se stanovami společnosti (§ 192 odst. 1 věta první obch. zák.). Obchodním vedením akciové společnosti ve smyslu ustanovení § 192 odst. 1 věty první obch. zák. je řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. 29 Odo 479/2003, který byl uveřejněn pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005), a spadá do něj – jak vyplývá z ustanovení § 192 odst. 1 věty první obch. zák. – zabezpečení řádného vedení účetnictví společnosti.

V projednávané věci byl žalovaný na základě manažerské smlouvy uzavřené se žalobcem dne 23. 1. 2007 povinen jako obchodní ředitel mimo jiné zabezpečovat úkoly vyplývající z rozhodnutí představenstva žalobce, generálního ředitele, organizačního řádu, pracovního řádu, zákoníku práce a dalších obecně závazných a vnitřních norem. Jako obchodní ředitel byl dále podle organizačního řádu žalobce – jak bylo soudy zjištěno – povinen mimo jiné řídit a kontrolovat obchodní a marketingovou činnost žalobce a činnost „smluvní dopravy“, předkládat generálnímu řediteli k projednání plány prodeje výrobků a plány účasti na reklamních a propagačních akcích a výstavách, navrhovat po projednání s odbornými řediteli směry obchodní politiky společnosti, zabezpečovat činnost skladů společnosti (mimo technických) a provádění nákupů surovin, materiálu a služeb, zajišťovat průzkum trhu, určovat požadavky na parametry produkce a usměrňovat tak technický rozvoj, výrobní kapacity a obchodně technické služby, zajišťovat „komplexnost péče o zákazníka“ a řádné vedení objednávkového systému a dokumentace o vydání a převzetí výrobků a zboží, stanovovat ceny výrobků, služeb a materiálů po projednání s finančním ředitelem, provádět systém cenové podpory prodeje výrobků, zajišťovat logistickou činnost a projekty „category managementu“ u zákazníků, zajišťovat suroviny, obaly a materiály na jím uzavřené smlouvy, uzavírat kupní smlouvy a smlouvy o přepravě a službách u „běžných, drobných smluvních partnerů“, provádět výběr dodavatelů, zajišťovat vedení evidence smluv na jím řízeném úseku a evidence „v rámci materiálně technického zásobování“, zajišťovat převzetí dodávek a expedici výrobků podle dispozic smluvních partnerů, zajišťovat vystavení faktur a kontrolu jejich správnosti, zajišťovat reklamace, propagaci výrobků a služeb, obchodně propagační dokumentaci a provádět její distribuci, zajišťovat účast na výstavách, veletrzích a prezenčních akcích, zabezpečovat ochranné pomůcky a pracovní oděvy pro zaměstnance, zajišťovat inventarizaci ve skladech společnosti (mimo skladu technického), podílet se na vymáhání pohledávek za dodání výrobků a služeb a zabezpečovat spolupráci s médii. Z uvedeného výčtu povinností obchodního ředitele je zřejmé, že náplní funkce obchodního ředitele nebyla (neměla být) stejná činnost, kterou žalovaný vykonával (měl vykonávat) u žalobce jako místopředseda jeho představenstva, neboť většinu činností obchodního ředitele stanovených v organizačním řádu žalobce (např. řízení činnosti „smluvní dopravy“, zabezpečování činnosti skladů, zajišťování průzkumu trhu a logistické činnosti, vedení objednávkového systému a dokumentace o vydání a převzetí výrobků a zboží, stanovování cen výrobků, služeb a materiálů, zabezpečování ochranných pomůcek a pracovních oděvů pro zaměstnance a další činnosti) nelze zahrnout pod zastupování akciové společnosti navenek ani pod její obchodní vedení, kterým je – jak vyplývá z výše uvedeného - organizování a řízení podnikatelské činnosti společnosti, včetně rozhodování o jejích podnikatelských záměrech a zabezpečení řádného vedení účetnictví společnosti, nikoli však věcně vymezená organizační a řídící činnost na určitém úseku společnosti, vykonávaná za přímé podřízenosti jejímu generálnímu řediteli.

Protože náplní práce žalovaného podle manažerské smlouvy uzavřené mezi ním a žalobcem dne 23. 1. 2007 nebyla (neměla být) stejná činnost, kterou žalovaný vykonával (měl vykonávat) u žalobce jako místopředseda jeho představenstva, není správný závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky nebyl (nemohl být) pracovní poměr, a že je proto manažerská smlouva ze dne 23. 1. 2007 neplatná. Veden tímto nesprávným právním názorem se odvolací soud nezabýval tím, zda žalovanému vznikl nárok na pohyblivou část mzdy, která mu byla na základě této manažerské smlouvy vyplacena v roce 2008 a jejíhož vrácení se žalobce po žalovaném v tomto řízení domáhá.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Vzhledem k tomu, že nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu

Vydáno: 24. February 2015
Vloženo: 10. July 2015

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin