JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 489/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A., s.r.o., proti žalovanému Ing. I. H., o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 278/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2001 č.j. 23 Co 60/2001-179, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 250.000,- Kč s 21% úrokem od 12.8.1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný, který u něj pracoval jako elektronik, mu při skončení pracovního poměru neodevzdal výsledek vývoje nového gravírovacího stroje a část výrobní dokumentace k dosavadnímu typu gravírovacího stroje. Žalobce v důsledku toho nemůže gravírovací stroje prodávat, čímž mu vzniká škoda.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 11.9.2000 č.j. 9 C 278/96-149 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 108.137,50 Kč k rukám "právní zástupce žalobce" a že žalovaný je povinen zaplatit "státu na účet zdejšího soudu" na náhradě nákladů řízení 17.250,- Kč. Na základě výsledků dokazování dospěl k závěru, že žalovaný jednak neoprávněně použil počítačové programy žalobce, jednak poškodil a znehodnotil jejich kopie na počítačích žalobce, v důsledku čehož žalobce nemůže vyrábět funkční gravírovací stroje. Protože žalovaný tímto jednáním porušil povinnost uloženou mu ustanovením § 73 odst.1 písm.d) zák. práce úmyslně, je povinen nahradit žalobci škodu, která mu vznikla tím, že "nevyrobil a neprodal minimálně jeden gravírovací stroj S -30".

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.3.2001 č.j. 23 Co 60/2001-179 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.900,- Kč "na účet" advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalovaný odpovídá žalobci podle ustanovení § 172 odst.1 zák. práce za škodu, kterou mu způsobil porušením právních povinností v souvislosti s pracovním poměrem, a že škoda spočívá v ušlém zisku, neboť žalobce nemohl vyrobit nejméně jeden gravírovací stroj.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že o věci rozhodl věcně nepříslušný soud, neboť podstatou sporu byl "střet zájmů dvou soutěžitelů v rámci obchodního podnikání s gravírovacími stroji", že soudy obou stupňů věc chybně právně posoudily podle ustanovení zákoníku práce o náhradě škody, že skutkový stav věci nebyl náležitě objasněn a že žalobci ve skutečnosti žádná škoda nevznikla. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle "dosavadních právních předpisů" (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle "dosavadních právních předpisů", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen "o.s.ř.").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou účastníkům řízení (jejich zástupcům) dne 16.5.2001 a že dovolání žalovaného ze dne 11.7.2001 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 12.7.2001.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 16.5.2001. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 18.6.2001. Protože dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně až dne 12.7.2001, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. října 2002

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu

Vydáno: 09. October 2002