JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 470/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce obce Ch., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. P., zastoupenému advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. června 2001, č. j. 15 Co 193/2001-51, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. ledna 2001, č. j. 7 C 121/2000-27, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 C 149/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2006, č. j. 14 Co 360/2006-92, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 6. 2001, č. j. 15 Co 193/2001-51, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 1. 2001, č. j. 5 C 121/2000-27, jímž soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 3 o velikosti 3+1 s příslušenstvím v domě č.p. 349 v Ch., sídliště, kterou dal žalobce žalovanému s tříměsíční výpovědní lhůtou, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovanému „spolu se všemi, kdo s ním v bytě bydlí“, uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od přidělení přístřeší, a rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.000,- Kč k rukám „právního zástupce“ žalobce; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje ze zjištění, že žalovaný jako nájemce bytu dluží na nájemném za období od ledna 1997 do října 2000 celkem 95.146,50 Kč, dospěl krajský soud shodně s okresním soudem k závěru, že v posuzovaném případě byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. a že podmínky pro výjimečné přiznání náhrady za vyklizovaný byt ve formě náhradního ubytování či náhradního bytu nebyly splněny. Podle obsahu spisu byl rozsudek krajského soudu doručen žalobci (jeho zástupci advokátu) dne 22. 6. 2001, žalovanému dne 21. 6. 2001 a nabyl právní moci dnem 22. 6. 2001.

Žalovaný podal dne 7. 6. 2004 u Okresního soudu Plzeň-jih proti oběma uvedeným rozsudkům žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost.

Žalobu na obnovu řízení, kterou podal s odkazem na ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., žalovaný zdůvodnil zejména tím, že má k dispozici důkazy, které vyvracejí tvrzení žalobce o jeho údajném dluhu na nájemném a službách spojených s užíváním bytu, že nájemní smlouva je neplatná a že nebyl přihlášen jako odběratel elektrické energie, plynu a vody.

Žalobu pro zmatečnost podal žalovaný z důvodů uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c), § 229 odst. 2 písm. b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Naplnění důvodu podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spatřoval v tom, že v průběhu jednání před okresním a krajským soudem se nacházel ve velmi špatné zdravotní situaci, že přes jeho upozornění o tom, že se nebude moci vzhledem ke svému zdravotnímu stavu účastnit ústních jednání (dne 23. 1. 2001 před okresním soudem a ve dnech 2. 5. 2001 a 6. 6. 2001 před krajským soudem), soudy jednaly v jeho nepřítomnosti (tímto postupem soudů mu podle jeho názoru byla rovněž odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.) a že mu nebylo dáno poučení o možnosti požádat o ustanovení „právního zástupce“ nebo opatrovníka, ačkoliv splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť v té době pobíral pouze částečný invalidní důchod. Naplnění důvodu podle ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřoval v tom, že ve stejné věci již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 5 C 56/99.

Okresní soud Plzeň-jih – poté, co usnesením ze dne 9. 5. 2005, č.j. „9 C 149/2004-9, 9 C 150/2004-27“, řízení o žalobě pro zmatečnost vedené pod sp. zn. 9 C 149/2004 a řízení o žalobě na obnovu řízení vedené pod sp. zn. 9 C 150/2004 spojil ke společnému projednání a rozhodnutí (§ 235b odst. 1 o.s.ř.) - usnesením ze dne 1. 7. 2005, č.j. 9 C 149/2004-51, ve znění usnesení ze dne 26. 8. 2005, č. j. 9 C 149/2004-57, řízení o žalobě pro zmatečnost „v části, v níž žalovaný uplatňuje důvod zmatečnosti podle ust. § 229 odst. 3 o.s.ř.“, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí, „ve zbytku“ žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že „státu se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení“. Dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána po uplynutí zákonné lhůty uvedené v ustanovení § 233 odst. 1 o. s. ř. a že rovněž žaloba pro zmatečnost ve vztahu k zmatečnostnímu důvodu podle ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. byla podána opožděně (po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 234 odst. 1 o. s. ř.). Za opodstatněnou nepovažoval žalobu pro zmatečnost ani v části, v níž byl uplatněn zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., s odůvodněním, že zmatečnost podle tohoto ustanovení může nastat jen tehdy, jestliže nebyla řádně zastoupena fyzická osoba, která byla stižena nedostatkem procesní způsobilosti; žalovaný nikdy za řízení netvrdil, že by byl v době původního řízení stižen duševní poruchou, a proto soud „neshledal důvod k pochybnostem o tom, že jeho procesní způsobilost byla v době původního řízení úplná“. Protože k projednání té části žaloby, v níž žalovaný uplatnil zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., je věcně příslušný Krajský soud v Plzni, vyloučil ji k samostatnému řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 10. 2006, č.j. 14 Co 360/2006-92, usnesení soudu prvního stupně „ve výrocích II a III“, tj. ve výrocích o zamítnutí žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 6.456,- Kč k rukám advokáta. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný podal žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost v části, v níž uplatnil zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř., po uplynutí po uplynutí lhůt uvedených v ustanovení § 233 a § 234 o. s. ř., a shodně se soudem prvního stupně rovněž dovodil, že důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není naplněn; protože žalovanému se nepodařilo prokázat, že v původním řízení byl stižen nedostatkem procesní způsobilosti, nebyly u něj dány podmínky pro ustanovení opatrovníka (§ 29 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že byl zkrácen na svých právech zejména tím, že „v původním řízení se nemohl účinně hájit, byl v takovém zdravotním stavu, že se nemohl k jednání soudu dostavovat, nebyl řádně zastoupen, nebyl o svých právech řádně poučen, nebyl poučen o možnosti ustanovení právního zástupce či ustanovení opatrovníka“; uvedl, že není pravdou, že by jeho ustanovení výslovně odmítl, naopak jeho „ustanovení se domáhal s ohledem na svůj nikoliv přechodně problematický zdravotní stav, a to jak fyzický, tak psychický“. Žalovaný je přesvědčen, že „podal mimořádné opravné prostředky v termínu, který stanoví zákon“, a připomíná, že dále „namítal překážku řízení věci pravomocně rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř.“ a že mu „nesprávným postupem soudu byla odňata zejména možnost uplatnit veškeré důkazy, které by uplatnit mohl, a to dále nesprávným postupem E. ú. JUDr. D. tím, že mu byly jeho věci z bytu vyklizeny ještě předtím, než nabylo usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, a tím byl ve svých právech poškozen“. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, i když žalovaný splňuje podmínky osvobození od placení soudních poplatků a neměl být tedy zavázán k povinnosti platit náklady žalobce (je pod hranicí životního minima a byl mu ustanoven zástupce). Protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní strance zásadní význam, navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a v § 237 o. s. ř. Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, resp. § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu – mimo jiné - ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) a podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3, 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř nebo podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) a v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost), dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustálené judikatury soudů na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

V posuzovaném případě žalovaný v žalobě na obnovu řízení a v žalobě pro zmatečnost napadl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2001, č. j. 15 Co 193/2001-51, kterým bylo potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 1. 2001, č. j. 5 C 121/2000-27, jakož i tento rozsudek soudu prvního stupně, z důvodů uvedených v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) a v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) a § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) a z pohledu těchto důvodů také soudy věc posuzovaly.

Vzhledem k tomu, že ta část žaloby, v níž žalovaný uplatnil zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., byla pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 1. 7. 2005, č.j. 9 C 149/2004-51, ve znění usnesení ze dne 26. 8. 2005, č. j. 9 C 149/2004-57, vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, přičemž – jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 9 C 149/2004 – Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2005, č. j. Ncp 2460/2005-66, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí „vyloučené věci“ jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude „vyloučená věc“ postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Plzni, k námitkám žalovaného v dovolání vztahujícím se k důvodu zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. (že „nebyl o svých právech řádně poučen“a že „nesprávným postupem soudu mu byla odňata zejména možnost uplatnit veškeré důkazy, které by uplatnit mohl“), nemohlo být dovolacím soudem přihlédnuto.

V projednávané věci soudy založily svůj závěr, že žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost ve vztahu k důvodu podle ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. musí být zamítnuta, na zjištění, že byla podána opožděně [po uplynutí lhůt uvedených v ustanovení § 233 odst. 1 o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) a v ustanovení § 234 odst.1 o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost)]. Výklad právní otázky, v jaké lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti.

Žalobu na obnovu řízení lze podat – jak vyplývá z ustanovení § 233 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; žaloba pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. může být podána - jak nepochybně vyplývá z ustanovení § 234 odst. 1 o.s.ř. - ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí. Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů ustálil, a proto soudy, které dospěly k závěru o opožděnosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř., postupovaly v souladu s tímto právním názorem; přesvědčení dovolatele, že „podal mimořádné opravné prostředky v termínu, který stanoví zákon“, na tomto závěru nemohou nic změnit. Námitkou žalovaného, kterou upozorňuje na „překážku řízení věci pravomocně rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř.“, se proto dovolací nemohl zabývat.

Žalovaný v dovolání ve vztahu k důvodu zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovozuje – na rozdíl od závěru soudů obou stupňů - že tento důvod zmatečnosti je dán, neboť „byl v takovém zdravotním stavu, že se nemohl k jednání soudu dostavovat“ a „nebyl řádně zastoupen “. S tímto názorem žalobce dovolací soud nesouhlasí.

Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2 o. s. ř.) a nebyl řádně zastoupen.

Z citovaného ustanovení – mimo jiné - vyplývá, že nedostatek řádného zastoupení účastníka (je-li jím fyzická osoba) v řízení před soudem představuje zmatečnost jen tehdy, jestliže takový účastník neměl procesní způsobilost.

Podle ustanovení § 20 odst. 1 o. s. ř. každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.

Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí (srov. § 8 odst. 1 obč. zák.). Nabytou způsobilost k právním úkonům může fyzická osoba pozbýt jen rozhodnutím soudu; soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví, jestliže není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, vůbec schopna činit právní úkony, popřípadě ji v této způsobilosti omezí, jestliže je pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů schopna činit jen některé právní úkony (srov. § 10 odst. 1 a 2 obč. zák.).

Z uvedeného vyplývá, že fyzická osoba, která je ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 obč. zák. způsobilá vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti, má procesní způsobilost, ledaže by způsobilosti k právním úkonům byla pravomocným rozhodnutím soudu zbavena. Fyzická osoba, která byla pravomocným rozhodnutím soudu ve způsobilosti k právním úkonům omezena, pak má procesní způsobilost v takovém rozsahu, v jakém zůstala zachována její způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.

V posuzovaném případě nebylo zjištěno (a dovolatel to ani netvrdí), že by žalovaný byl pravomocným rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo že by v této způsobilosti byl omezen. Jestliže zde není takové pravomocné soudní rozhodnutí, není ani odůvodněn závěr, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen zmatečnostní vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; k jejímu založení nepostačuje tvrzení žalovaného, že v původním řízení „byl v takovém zdravotním stavu, že se nemohl k jednání soudu dostavovat, a nebyl řádně zastoupen“ a že se „ustanovení opatrovníka domáhal s ohledem na svůj nikoliv přechodně problematický zdravotní stav, a to jak fyzický, tak psychický“ (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 38, ročník 1998). Odvolací soud proto v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že napadený rozsudek není postižen ani zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud uvedené právní otázky posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska těchto právních otázek zásadní význam.

Žalovaný podává dovolání - jak výslovně uvádí – také do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Z ustanovení § 167 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. § 237 až § 239 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení § 237, § 238 a § 238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení § 239 o. s. ř., protože nejde o případy v něm uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Protože dovolání žalovaného směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady, které by byly potřebné k účelnému uplatňování jeho práva, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. února 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 12. February 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-