JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 4620/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R. M., proti žalovanému G. a J. š. s p. s. j. z. B., o určení, že výpovědní důvod není dán a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o návrhu žalobce na obnovu řízení podanému proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. září 1998 č.j. 6 C 1512/95-58 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2001 č.j. 15 Co 110/99-71, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 6 C 979/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2008 č.j. 49 Co 190/2005-68, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 11.9.1998 č.j. 6 C 1512/95-58 zamítl žalobu o určení, že "výpovědní důvod podle § 46 odst.1 písm.e) zákoníku práce uplatněný žalovaným ve výpovědi z pracovního poměru žalobce dne 27.6.1995 není dán a výpověď je neplatná", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 4.300,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. M.. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14.3.2001 č.j. 15 Co 110/99-71 rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.075,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. M.. Shodně s okresním soudem dospěl krajský soud k závěru, že žalobce bez zavinění zaměstnavatele "nesplňoval požadavky pro výkon práce učitele, spočívající především v jeho morálních předpokladech pro výchovnou práci, která by byla také zárukou správné výchovy žáků". Dovolání podané žalobcem proti rozsudku krajského soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2002 č.j. 21 Cdo 1446/2002-94 pro opožděnost odmítnuto a žalobci bylo uloženo, aby zaplatil na náhradě nákladů řízení žalovanému 1.325,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. M.

Proti rozsudkům okresního a krajského soudu podal žalobce dne 14.9.2001 u Okresního soudu v Břeclavi návrh na obnovu řízení. Uvedl, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání odvolacího soudu na den 14.3.2001 a že se proto nemohl tohoto jednání zúčastnit a uvést zde konkrétní skutečnosti a důkazy ve svůj prospěch o tom, že "petice žáků třídy 5.A" nebyla soudem prvního stupně řádně čtena jako listinný důkaz, a přesto ji oba soudy hodnotily jako důkaz a vycházely z ní. Žalobce dále jako nový důkaz navrhl výslech svědkyně L. I., o níž se dověděl až po skončení dokazování soudu prvního stupně, s tím, že tento důkaz může přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci, neboť svědkyně hodnotí rozhodné skutečnosti jinak než "petice žáků třídy 5.A".

Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 19.10.2004 č.j. 6 C 979/2001-41 návrh na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 4.725,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. M.. Dospěl k závěru, že žádný z důvodů pro obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31.12.2000) nebyl naplněn. Tvrzení o tom, že žalobci nebylo řádně doručeno předvolání k jednání odvolacího soudu a že proto nemohl uplatnit svá práva, nebo že nebyl řádně proveden listinný důkaz "protest žáků 5.A" ze dne 7.2.1994, není důvodem zakládajícím přípustnost obnovy řízení, ale případně přípustnost řízení o dovolání nebo řízení o ústavní stížnosti, a že důkazy (výslechy svědkyň), pro které se žalobce domáhá povolení obnovy řízení, nejsou v řízení nové a nemohly by ani přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26.3.2008 č.j. 49 Co 190/2005-68 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.834,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. M.. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení o obnově řízení se nelze zabývat námitkami žalobce o tom, že mu "případným nesprávným procesním postupem byla v předchozím řízení odňata možnost jednat před soudem nebo že soudy při svém rozhodování vycházely z důkazů, které řádně neprovedly, ani zvažovat námitky proti právnímu posouzení věci". Žalobcem navrhované důkazy nejsou novými důkazy, neboť je žalobce mohl označit už v samotném odvolání, případně kdykoliv později v odvolacím řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutími soudů obou stupňů, že trvá na svých dříve uvedených námitkách a že "navržené důkazy považuje za nové, neboť se o nich dověděl až po skončení celého sporu, a že, pokud by byly provedeny, musely by přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci". Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Protože usnesení soudů obou stupňů byla v této věci sice vydána po 1.1.2001 (usnesení soudu prvního stupně dne 19.10.2004 a usnesení odvolacího soudu dne 26.3.2008), avšak - vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl návrh na obnovu řízení podaný proti rozsudku okresního soudu vydanému přede dnem 1.1.2001 a proti rozsudku krajského soudu vydanému po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - v souladu s ustanoveními Části dvanácté, Hlavy I, body 15. a 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (jak se též uvádí v usnesení odvolacího soudu), po řízení provedeném podle "dosavadních právních předpisů" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) také podle "dosavadních právních předpisů", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen "o.s.ř.").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Dovolání podané po uplynutí jednoměsíční lhůty však nebude odmítnuto, dodržel-li účastník lhůtu, kterou mu k podání dovolání v písemném vyhotovení rozhodnutí nesprávně vymezil odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2002 sp. zn. 35 Odo 317/2001, které bylo uveřejněno pod č. 7 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu, v jehož písemném vyhotovení nebyla nesprávně vymezena lhůta k podání dovolání, bylo doručeno účastníkům řízení (jejich právním zástupcům) dne 21.5.2008 a že dovolání žalobce ze dne 24.7.2008 bylo téhož dne podáno k poštovní přepravě zásilkou adresovanou soudu prvního stupně.

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 21.5.2008, uplynula lhůta k podání dovolání podle ustanovení § 240 odst. 1, § 243c a § 57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 23.6.2008. Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno (k poštovní přepravě) až dne 24.7.2008, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že žalobci nebyla v písemném vyhotovení usnesení odvolacího soudu nesprávně vymezena dovolací lhůta a že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

JUDr. Ljubomír Drápal,v. r.

předseda senátu

Vydáno: 16. December 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás