JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 4525/2014

Exekuce a společné jmění manželů

Právní věty

  1. Bylo-li exekuční řízení zahájeno před 1. 1. 2013, nelze vzhledem k Čl. II bodu 1. a Čl. IV bodu 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb. nařídit exekučním příkazem provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného. Pro exekuční řízení zahájené před 1. 1. 2013 není tedy použitelné ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013. Soudní exekutor tak může exekučním příkazem nařídit provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, jen v exekučním řízení zahájeném po 1. 1. 2013, a to za použití ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř., resp. ustanovení § 60 ex. ř. Byla-li však exekuce zahájena před 1. 1. 2013, je soudní exekutor povinen postupovat podle právní úpravy exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.

21 Cdo 4525/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněného ASKO a.s. se sídlem v Praze 10 - Uhříněvsi, Františka Diviše č. 984, IČO 25697242, zastoupeného JUDr. Jaromírem Krutílkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Muchova č. 233/1, proti povinnému I. Š., za účasti manželky povinného I. Š., zastoupené Mgr. Petrem Kvapilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní třída č. 340/21, pro 97.505,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 Nc 4967/2008 a u soudní exekutorky JUDr. Moniky Elfmarkové, Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 115 EX 127/08, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. března 2014, č. j. 21 Co 97/2014 - 69, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Na návrh oprávněného, podaný dne 15. 4. 2008, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 23. 4. 2008, č. j. 3 Nc 4967/2008 - 6, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2009, č. j. 3 Nc 4967/2008 - 18, pravomocným (podle potvrzení ve spise) dne 26. 6. 2009, nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 6. 2. 2008, č. j. 18 Ro 157/2008 - 11, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 97.505,- Kč s příslušenstvím, pro náklady oprávněného a pro náklady exekuce, které budou určeny soudním exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Moniku Elfmarkovou, Exekutorský úřad Praha 4 (dále jen „soudní exekutorka“).

Podáním ze dne 16. 10. 2013, doručeným soudní exekutorce dne 17. 10. 2013, která jej postoupila soudu prvního stupně podle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekutorské činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. ř.“), navrhla manželka povinného částečné zastavení exekuce pro nepřípustnost podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Návrh odůvodnila tím, že soudní exekutorka vydala dne 16. 9. 2013 pod č. j. 115 EX 127/08 - 058 exekuční příkaz, jímž nařídila provedení exekuce srážkou z její mzdy, s čímž nesouhlasí, neboť podle závěru uvedeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, nelze pro vymožení pohledávky vůči povinnému nařídit exekuci srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manželky povinného. Na tom nic nemění ani novela občanského soudního řádu a exekučního řádu provedená zákonem č. 396/2012 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2013, neboť podle přechodných ustanovení tohoto zákona se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona dokončí (s výjimkami zákonem stanovenými) podle dosavadních právních předpisů. Z tohoto důvodu je proto třeba exekuci nařízenou proti povinnému dokončit podle dosavadních právních předpisů.

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 26. 11. 2013, č. j. 3 Nc 4967/2008 - 47, exekuci částečně podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil „v rozsahu, jenž se týká srážek ze mzdy manželky povinného“, a rozhodl, že oprávněný je povinen nahradit manželce povinného náklady řízení ve výši 6.800,20 Kč k rukám jejího zástupce. Soud prvního stupně po zjištění, že soudní exekutorka exekučním příkazem ze dne 16. 9. 2013, č. j. 115 EX 127/08 - 058, nařídila provedení exekuce proti povinnému srážkami ze mzdy (popř. jiného příjmu) manželky povinného, dospěl k závěru, že exekuce je v tomto rozsahu nepřípustná, neboť pro peněžitou pohledávku vůči povinnému nelze nařídit (a tedy ani provést) výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy jeho manželky; v tomto ohledu odkázal na starší judikaturu (rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 1965, sp. zn. 8 Co 558/65, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 1, ročník 1966, pod poř. č. 8) i na soudní praxi pozdější (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004).

K odvolání oprávněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 3. 2014, č. j. 21 Co 97/2014 - 69, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce prováděná podle exekučního příkazu soudní exekutorky ze dne 16. 9. 2013, č. j. 115 EX 127/08 - 058, srážkami ze mzdy manželky povinného se nezastavuje. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že možnost postihnout výkonem rozhodnutí mzdu nebo jiný příjem manžela povinného byla v českém právním řádu zakotvena ustanovením § 262a odst. 3 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2013. Podle části první článku II bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona sice platí, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů, avšak v době rozhodování odvolacího soudu již nabyl účinnosti zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva (dále jen „zákon č. 303/2013 Sb.“), účinný dnem 1. 1. 2014, jehož přechodná ustanovení neobsahují žádné zvláštní ustanovení, ze kterého by bylo možno dovodit, že na projednávanou věc tento zákon nedopadá; článkem LI tohoto zákona byl ovšem změněn exekuční řád, přičemž přechodná ustanovení k tomuto článku obsahuje článek LII, podle jehož bodu 2. platí, že exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti tohoto zákona se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. Pokud tedy soudní exekutorka vydala v dané věci příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného dne 16. 9. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., pak na něj dopadá režim exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to i v případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před tímto datem (v dané věci dne 15. 4. 2008). Toto přechodné ustanovení sice výslovně nestanoví, v jakém znění mají být na exekuční příkazy použita příslušná ustanovení občanského soudního řádu, „je však třeba ho vykládat v souvislosti s ustanovením § 60 o. s. ř.“ a s přechodnými ustanoveními zákona č. 396/2012 Sb., konkrétně článkem IV bod. 1, podle kterého exekuční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů, s výjimkou dále uvedených ustanovení, která ovšem na tuto věc nedopadají a která se použijí ve znění účinném ode dne nabytí tohoto zákona. Z této úpravy pak plyne závěr, že „pokud se má exekuční příkaz řídit exekučním řádem ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., pak se musí ve smyslu článku IV bodu 1. tohoto zákona řídit i občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2013“. Odvolací soud uzavřel, že na exekuční příkaz vydaný soudní exekutorkou dne 16. 9. 2013 se použije ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, které výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy manžela povinného „za dále uvedených předpokladů“ připouští, že soudní exekutorka „tak postupovala podle platných právních předpisů“ a že návrh manželky povinného na zastavení tohoto způsobu provádění exekuce není opodstatněný.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání, jež má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, „zda lze na exekuční řízení zahájené před datem 1. 1. 2013, v rámci kterého byl exekuční příkaz vydán po datu 1. 1. 2013, aplikovat ustanovení § 262a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014, resp. ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013“. Dovolatelka z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. namítá, že již z jazykového výkladu článku LII bodu 2. zákona č. 303/2013 Sb., lze dovodit, že právní úprava v něm obsažená se týká formálních náležitostí exekučního příkazu, tj. ustanovení § 47 - 49 ex. ř., a nikoliv vymezení postižitelného majetku (§ 42 ex. ř.). Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu dále spočívá v jeho názoru, že článek LII zákona č. 303/2013 Sb. je nutno vykládat v souvislosti s ustanovením § 60 o. s. ř. a s přechodnými ustanoveními zákona č. 396/2012 Sb., neboť ustanovení § 60 o. s. ř. bylo zrušeno již k datu 1. 1. 1992, a článek IV bod 1. zákona č. 396/2012 Sb. stanoví, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 33e, § 44b, §46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z přechodného ustanovení článku II bodu 1. zákona č. 396/2012 Sb., podle kterého řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, lze jednoznačně dovodit, že „na exekuční řízení zahájené před 1. 1. 2013, v rámci kterého byl exekuční příkaz vydán po tomto datu, není aplikovatelné ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, resp. ustanovení § 262a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014“. V případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před 1. 1. 2013, pak platí závěr uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, podle nějž nárok manželky povinného na mzdu nepatří do společného jmění manželů. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. V doplnění dovolání, doručeném dovolacímu soudu dne 13. 3. 2015, dovolatelka dále poukázala na to, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 10. 2014, č. j. 21 Co 277/2014 - 61, rozhodl ve skutkově i právně totožné věci opačně, než napadeným usnesením.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno, bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda lze exekuci nařízenou na majetek povinného přede dnem 1. 1. 2013 provést srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů manžela povinného podle ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že návrh na nařízení exekuce byl podán dne 15. 4. 2008 - podle občanského soudního řádu a exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. článek II bod 1. a čl. IV bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Řízení o výkon rozhodnutí je zahájeno dnem, kdy soudu došel návrh na jeho nařízení (§ 82 odst. 1, § 254 odst. 1 o. s. ř.), a exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi (§ 35 odst. 2 ex. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012) nebo soudu příslušnému podle ustanovení § 45 ex. ř., ve stejném znění, spolu s určením exekutora.

Podle ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Občanský soudní řád má (tedy) vůči exekučnímu řádu povahu předpisu subsidiárního. Z poměru předpisu obecného (základního) a subsidiárního plyne, že subsidiární se použije tehdy a jen tehdy, jestliže předpis obecný sám konkrétní úpravu nemá, resp. když určitou situaci, vlastní upravovaným vztahům, sám nereguluje. Má-li však být současně - v obecné rovině - aplikován občanský soudní řád, musí být výklad exekučního řádu podáván tak, aby s občanským soudním řádem byl navzájem slučitelný. Není účelné, aby jedna a táž právní otázka byla vykládána v řízení o výkon rozhodnutí jinak než v řízení exekučním. Tam, kde exekuční řád (výslovně) na konkrétní otázku neodpovídá, je tím přiléhavé dát přednost úpravě zakotvené v občanském soudním řádu před názorem, že i bez toho je daná úprava exekučního řádu úplná (a použitelnost občanského soudního řádu vyloučena). Jednota obou procesů je normativně podtržena ustanovením § 2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb., jež pod pojem exekuce podřazuje „výkon rozhodnutí nařizovaný soudem a prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle zvláštních právních předpisů“. To neznamená, že lze přehlížet zvláštnosti úpravy exekučního řízení, jež jsou odůvodněny jeho podstatou a účelem [srov. bod I. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení, týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.

Podle ustanovení § 262a občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2012, výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství (odstavec 1). Při výkonu rozhodnutí se nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů smlouvou rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky (odstavec 2).

V exekučním řízení prováděném podle zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2012, je exekuční postižení majetku patřícího do společného jmění manželů a majetku, který se pro účely nařízení exekuce považuje za součást společného jmění manželů, upraveno v ustanovení § 42 tohoto zákona obdobně jako v ustanovení § 262 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.

Soudní praxe dovodila, že jiným důvodem pro (částečné) zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) může být - kromě např. vady exekučního titulu - též pochybení při nařízení a provádění výkonu rozhodnutí nebo při provádění exekuce podle exekučního řádu.

Jak starší judikatura z doby, kdy namísto současného společného jmění manželů existoval institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně z 29. září 1965 sp. zn. 8 Co 558/65, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 1, ročník 1966 pod poř. č. 8), tak i soudní praxe současná, dále vyslovila a odůvodnila závěr, podle kterého, směřuje-li exekuční titul jen proti jednomu z manželů - nelze vést exekuci srážkami ze mzdy manžela povinného, neboť nárok na mzdu sám o sobě do společného jmění manželů nenáleží; stejně tak nelze postihnout účet manžela povinného u peněžního ústavu (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. listopadu 2003, sp. zn. 17 Co 46/2003, uveřejněné v Přehledu judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, ASPI, Praha 2005, pod poř. č. 186 na str. 170, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, publikované v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2005, pod číslem 148, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné pod č. 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001, uveřejněný pod č. 75/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2009, sp. zn. 20 Cdo 2562/2007).

Zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl s účinností od 1. 1. 2013 změněn občanský soudní řád, exekuční řád a další zákony.

Touto novelou občanského soudního řádu do něj bylo - z důvodu posílení práv věřitelů a zvýšení úspěšnosti výkonu rozhodnutí - včleněno (vloženo) ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř., podle kterého výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně. (Od účinnosti zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tj. od 1. 1. 2014, jde o ustanovení § 262a odst. 2 o. s. ř.).

Změna občanského soudního řádu je v zákoně č. 396/2012 Sb. obsažena v Části první, Čl. I, přičemž přechodná ustanovení k těmto změnám obsahuje mimo jiné Čl. II, který v bodu 1. stanoví, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

Změnu exekučního řádu obsahuje Část druhá, Čl. III tohoto zákona, přičemž přechodné ustanovení obsažené v Čl. IV bodu 1. stanoví, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 33e, 44b, 46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tyto výjimky se ovšem týkají, jak se uvádí i v Důvodové zprávě k zákonu č. 396/2012 Sb., nově zakotvené součinnosti třetích osob se soudním exekutorem, změny soudního exekutora, povinnosti exekutora vést pro vymožené plnění oddělené účty úschov, nově stanovených náležitostí exekučního příkazu ke zřízení exekutorského zástavního práva, nové úpravy odvolání, nové úpravy vymožení závazků obmeškaného vydražitele a nové právní úpravy exekutorského zástavního práva [srov. Poslanecká sněmovna PČR; Vláda ČR K čl. IV: Důvodová zpráva k zákonu č. 396/2012 Sb., změna občanského soudního řádu]. Žádná z těchto výjimek se však netýká rozšíření rozsahu postižitelného majetku pro vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, o mzdu nebo jiný příjem manžela povinného, jak je tomu podle ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Z uvedeného vyplývá, že nová právní úprava rozsahu postižitelného majetku pro vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, pro peněžitou pohledávku srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného byla zakotvena jen v občanském soudním řádu s účinností od 1. 1. 2013 a nikoliv též v exekučním řádu. Protože podle ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř. se pro exekuční řízení - nestanoví-li tento zákon jinak - použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, lze nové ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř. vzhledem k Čl. IV bodu 1. zákona č. 396/2012 Sb. aplikovat v exekučním řízení prováděném podle exekučního řádu taktéž až v řízeních, která byla zahájena v době od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, nikoli v exekučních řízeních zahájených do 31. 12. 2012.

Zákonem č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, byl s účinností od 1. 1. 2014 v Části čtyřicáté čtvrté, Čl. LI změněn exekuční řád. Tento zákon v Čl. LII bodu 2. přechodných ustanovení stanoví, že exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb.

Z důvodové zprávy k zákonu č. 303/2013 Sb. vyplývá, že změny exekučního řádu jsou provedeny zejména s ohledem na nové pojmy a instituty obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „NOZ“ [srov. např. body 21 a 33 (§ 36 odst. 2 a § 44a odst. 4 ex. ř.]; k bodu 25 (§ 42 ex. ř.) je obdobně uvedeno, že „právní úprava postižení společného jmění manželů exekucí se přizpůsobuje ustanovením NOZ“ [srov. Poslanecká sněmovna PČR; Vláda ČR K části čtyřicáté druhé - změna exekučního řádu. Důvodová zpráva k zákonu č. 303/2013 Sb., změna zákonů v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva].

V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že oprávněný podal u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 15. 4. 2008 návrh na nařízení exekuce na majetek povinného podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 6. 2. 2008, č. j. 18 Ro 157/2008 - 11, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou nařídil exekuci na majetek povinného usnesením ze dne 23. 4. 2008, č. j. 3 Nc 4967/2008 - 6, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2009, č. j. 3 Nc 4967/2008 - 18, a že pověřená soudní exekutorka nařídila exekučním příkazem ze dne 16. 9. 2013, č. j. 115 EX 127/08 - 058, provedení exekuce proti povinnému pro vymáhanou peněžitou pohledávku srážkami ze mzdy manželky povinného.

Jestliže exekuční řízení v dané věci bylo zahájeno dne 15. 4. 2008, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., pak je jednoznačné, že toto řízení je třeba dokončit podle dosavadních právních předpisů, tj. podle exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (článek II bod 1. a článek IV bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.). Vydala-li soudní exekutorka dne 16. 9. 2013 pod č. j. 115 EX 127/08 - 058 exekuční příkaz, jímž nařídila provedení exekuce proti povinnému srážkami ze mzdy manželky povinného, rozhodla v rozporu se zákonem, neboť občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012, a potažmo ani exekuční řád v témže znění, nepřipouštěly nařízení a provedení výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného.

Na uvedeném závěru nic nemění ani Čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. (o němž se Důvodová zpráva k tomuto zákonu nezmiňuje). Stanoví-li tento článek, že exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., pak z něj nelze dovozovat, jak to nesprávně učinil odvolací soud, že by i pro exekuční řízení zahájené před 1. 1. 2013 bylo použitelné ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, neboť exekuční řád ve znění účinném od 1. 1. 2013, tedy po jeho novele provedené zákonem č. 396/2012 Sb., novou úpravu, zakotvenou v ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, neobsahuje, jak již bylo shora uvedeno. Jestliže tedy exekuční řád ve znění účinném do 31. 12. 2012 jako předpis obecný sám konkrétní úpravu, která byla zakotvena v ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, jako v předpisu subsidiárním, nemá, pak je zřejmé, že - vzhledem k ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu, jehož znění nebylo od účinnosti zákona č. 120/2001 Sb. změněno - nelze ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, v exekučním řízení zahájeném před 1. 1. 2013 a prováděném soudními exekutory aplikovat. Je též třeba poukázat na to, že Čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. se týká jen exekučního příkazu (resp. jeho náležitostí), který je upraven v ustanoveních § 47 až 49 exekučního řádu, a nikoliv rozšíření rozsahu postižitelného majetku pro vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, o mzdu nebo jiný příjem manžela povinného.

Mimo to je třeba zdůraznit, že pravá zpětná účinnost (retroaktivita) právních předpisů je nepřípustná. K definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. února 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).

Ze shora uvedeného vyplývá, že soudní exekutor může exekučním příkazem nařídit provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, jen v exekučním řízení zahájeném po 1. 1. 2013, a to za použití ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř., resp. ustanovení § 60 ex. ř. Byla-li však exekuce zahájena před 1. 1. 2013, je soudní exekutor povinen postupovat podle právní úpravy exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.

Dovolací soud proto uzavírá, že bylo-li exekuční řízení zahájeno před 1. 1. 2013, nelze vzhledem k Čl. II bodu 1. a Čl. IV bodu 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb. nařídit exekučním příkazem provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného; na tom nic nemění ani Čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb.

V posuzované věci je tudíž provedení exekuce podle exekučního příkazu soudní exekutorky ze dne 16. 9. 2013 pod č. j. 115 EX 127/08 - 058, srážkami ze mzdy (nebo jiných příjmů) manželky povinného nepřípustné a je proto v tomto rozsahu dán důvod k jejímu částečnému zastavení podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl naplněn.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a § 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 226 odst. 1, § 243g odst. 1 část věty první za středníkem).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. dubna 2015

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu

Vydáno: 23. April 2015
Vloženo: 12. August 2015

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás