JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 3817/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce JUDr. Z. P., jako správce konkurzní podstaty úpadce H. G., (podnikajícího pod obchodní firmou M. – G.), zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) K. B., a 2) D. B., o 1.217.694,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.4.2004 č.j. 22 Co 565/2004-439, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 10/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č. j. 11 Cmo 299/2007-87, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :

Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, č. j. 11 Cmo 299/2007-87, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2007, č. j. 11 C 10/2007-45, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (tak, že žaloba se zamítá), není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodil, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu, kterým bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, nelze z pohledu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 1521/2007), a že proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, není žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007); uvedené právní názory dovolací soud nadále považuje za správné a nemá důvod cokoliv na nich měnit. Napadené usnesení odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit ani námitky žalobce (zejména, že mu nebylo umožněno účastnit se nařízených soudních jednání, neboť v té době byl ve výkonu trestu odnětí svobody a soudy jej nevyžádaly k eskortě, přičemž mu bylo sděleno, že pokud se chce jednání zúčastnit, může tak učinit na vlastní náklad, který vzhledem k jeho výši nemohl uhradit, a že proto „nemohl vést potřebnou argumentaci“ či se vyjádřit jako účastník řízení), jimiž - jak v dovolání výslovně uvádí - uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., případně zmatečnostní vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto, a dále právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož zmatečnosti nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.)].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. července 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 28. July 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin