JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 344/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce R. N., proti žalované Č. p. a.s., o náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru a o zaplacení příspěvku na penzijní připojištění, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 690/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. února 2005, č.j. 35 Co 178/2005-365, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28.2.2005, č. j. 35 Co 178/2005-365, potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 19.10.2004, č. j. 13 C 690/99-348, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13.9.2004, č.j. 13 C 690/99-338, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesením ze dne 28.2.2005, č.j. 35 Co 21/2005-361, Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 21.12.2004, č.j. 13 C 690/99-356, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se nepromíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13.9.2004, č.j. 13 C 690/99-338.

Proti „usnesení KS ze dne 28.2.2005, které potvrzuje usnesení OS v Liberci ze dne 19.10.2004, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce proti rozsudku OS v Liberci, č.j. 13 C 690/99-338, ze dne 13.9.2004 opožděnost (jednodenní zmeškání)“, podal žalobce dovolání. Namítá, že nemohl současně s podáním odvolání podat i žádost o prominutí jednodenního zmeškání lhůty, neboť „v době odeslání odvolání si nebyl vědom, že se zmeškání dopustil“. Zdůrazňuje, že „v době obdržení rozsudku OS č.j. 13 C 690/99-338“ byl v nemocenském stavu a že „tato skutečnost mu zkrátila zákonnou lhůtu na odvolání z 15 na 9 dní“. Navrhl, aby „napadené usnesení bylo NS zrušeno, jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty vyhověno a o odvolání mohlo být rozhodnuto“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.].

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce pro opožděnost.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce pro opožděnost, je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutími o věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných, a nevyplývá rovněž z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Za „návrh (žalobu)“ nelze totiž ve smyslu ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. považovat odvolání nebo dovolání. Odmítl-li proto soud prvního stupně odvolání podle § 208 odst. 1 o.s.ř. pro opožděnost, není proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo toto usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, dovolání přípustné (srov. obdobně právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, které bylo uveřejněno pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu. Není-li totiž dovolání skutečně přípustné podle ustanovení § 237 až 239 o.s.ř., nesprávné poučení soudu o tom, že dovolání je přípustné, samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá.

Je-li dovolatel o nesprávnosti postupu soudů přesvědčen [tedy má-li zato, že jeho odvolání bylo odmítnuto v rozporu s ustanovením § 218 písm.c) o.s.ř.] a neuplyne-li lhůta uvedená v § 234 odst. 1 o.s.ř., může své námitky uplatnit žalobou pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř.

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty první před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. října 2006

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 25. October 2006