JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 3222/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce R. F., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému S. m. H. K., o 82.076,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 36/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2008 č.j. 21 Co 56/2008-155 takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.3.2008 č.j. 21 Co 56/2008-155, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14.11.2007 č.j. 8 C 36/2007-121, ve věci samé [tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 82.076,- Kč s úroky z prodlení ve výších a z částek, které ve výroku specifikoval], není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalobce v dovolání uvedl, že jej podává proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a že uplatňuje rovněž dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (výklad ustanovení § 89 odst. 1 zák. práce), ale že především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází. Vytýká soudům jako nesprávný skutkový závěr o tom, že „žalobce vykonával práce, jejichž technologický postup umožňuje práce přerušit“, že „práce byla z důvodu čerpání pauzy fakticky přerušována se souhlasem operačního důstojníka“, a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Na rozdíl od skutkového zjištění soudů v dovolání předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že přerušení práce je pojmově vyloučeno, protože podle interního předpisu „strážník není oprávněn nosit služební zbraň mimo výkon služby“, čímž „zaměstnavatel znemožnil zaměstnanci odložit zbraň a čerpat přestávku na jídlo a oddech“). Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. srpna 2009

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 11. August 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč