JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 3040/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. d. J., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 26/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 16 Co 229/2007-69, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2007, č. j. 16 Co 229/2007-69, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 7. 2007, č. j. 4 C 26/2006-56, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 6. 9. 2006), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť řešená právní otázka (počátku běhu dvouměsíční prekluzívní lhůty k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru u soudu a s tím související otázka řádného doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 6. 9. 2006 žalobci) byla odvolacím soudem posouzena v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. 3. 1971, sp. zn. 3 Cz 4/71, uveřejněný pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997); skutečnost, že doručení písemností zaměstnavatele týkajících se zániku pracovního poměru (tedy i okamžitého zrušení pracovního poměru) zaměstnanci prokazuje v řízení před soudem vždy zaměstnavatel, vyplývá přímo z ustanovení § 266a zákoníku práce (ve znění účinném do 31. 12. 2006) a je v soudní praxi nesporná. Z hlediska aplikace a výkladu ustanovení § 266a odst. 1 a 4 a § 64 zákoníku práce (ve znění účinném do 31. 12. 2006) tedy nemůže mít rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Žalobce však ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) - uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů vztahujících se k posouzení otázky, kdy mu bylo posuzované okamžité zrušení pracovního poměru doručeno, a vytýká odvolacímu soudu nesprávný skutkový závěr o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru mu bylo doručeno dne 6. 9. 2006; zpochybňuje tedy skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. K okolnostem, uplatněným tímto dovolacím důvodem, však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. srpna 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 06. August 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-