JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 2990/2016

Podmínky pro rozhodnutí o vyvlastnění

Právní věty

Nejsou k dispozici

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) D. K. a b) M. K., obou zastoupených JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova č. 58/31, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Karviné - Fryštátě, Masarykovo náměstí č. 91/28, o vyvlastnění nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 61/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2015, č. j. 1 Co 269/2014-131, takto:

Dovolání žalobců se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :

K žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR ze dne 15. 6. 2005 Magistrát města Frýdku – Místku rozhodl dne 23. 3. 2012, pod č. j. MMFM 35029/2012, o odnětí vlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. 1748/26 - zahrada, o výměře 308 m² v katastrálním území R., obec H. ve prospěch České republiky, s příslušností hospodařit s majetkem státu pro státní příspěvkovou organizaci Ředitelství silnic a dálnic ČR, a to pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby „Silnice 1/48 R. – F.-M.“.

Odvolání, které podali proti tomuto rozhodnutí žalobci, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 3. 7. 2012, č. j. MSK 92058/2012, zamítl a rozhodnutí potvrdil. Dospěl k závěru, že vyvlastňovací úřad ve správním řízení postupoval v souladu se základními zásadami správního řízení, zejména zásadou materiální pravdy, kdy byl v řízení zjištěn stav věci, o němž nelze mít důvodné pochybnosti. K námitce odvolatelů (zde žalobců), že „v současné době nelze o vyvlastnění předmětného pozemku rozhodovat, neboť Krajským soudem v Ostravě bylo zrušeno rozhodnutí krajského úřadu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby, pro jejíž realizaci má vyvlastňovaný pozemek sloužit“, uvedl, že krajský soud sice svým rozsudkem č. j. 22 A 3/2010-78, ze dne 29. 2. 2012, zrušil rozhodnutí krajského úřadu ze dne 4. 11. 2009, č. j. MSK 180393/2009, kterým v odvolacím řízení potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 1. 10. 2007, č. j. SÚ/18/2003/06/Ra, v současné době však již krajský úřad o podaných odvoláních znovu rozhodl, a jeho rozhodnutí č. j. MSK 82001/2012, ze dne 15. 6. 2012, jímž rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil, nabylo právní moci dne 30. 6. 2012.

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 3. 8. 2012 se žalobci domáhali, aby byl zamítnut návrh vyvlastnitele na vyvlastnění nemovitosti - pozemku parc. č. 1748/26 - zahrada v katastrálním území R., obec H., o výměře 308 m² a pro případ, že tomuto nároku nebude vyhověno, aby vyvlastnění bylo provedeno za náhradu ve výši stanovené znaleckým posudkem vypracovaným oceňovacím ústavem. Namítali, že žádost vyvlastnitele o vyvlastnění nesplňuje zákonné podmínky, že územní rozhodnutí pozbylo platnosti v důsledku zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 4. 11. 2009, č. j. MSK 180393/2009, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2012, č. j. 22 A 3/2010-78, a že se správní orgán nedostatečně vypořádal s odůvodněním veřejného zájmu stavby příjezdové komunikace ke stolárně.

Krajský soud v Ostravě částečným rozsudkem ze dne 21. 5. 2014, č. j. 23 C 61/2012-100, žalobu v části, ve které se žalobci domáhali „zamítnutí žádosti vyvlastnitele ŘSD ČR o odnětí vlastnického práva žalobců k nemovitosti pozemku parc. č. 1748/26 v katastrálním území R., a tím nahrazení rozhodnutí Magistrátu města Frýdku - Místku, odboru územního rozvoje a stavebního řádu ze dne 28. 3. 2012, č. j. MMFM 35029/2012, a rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 3. 7. 2012, č. j. MSK 92058/2012“, zamítl. Vyšel z toho, že územní rozhodnutí vydané Magistrátem města Frýdku - Místku, stavebního úřadu pod č. j. SÚ/18/2003/06/Ra, ze dne 1. 10. 2007, bylo napadeno odvoláním, o kterém rozhodl Krajský úřad Moravskoslezského kraje dne 4. 11. 2009, pod č. j. MSK 180393/2009. Toto rozhodnutí sice zrušil Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č. j. 22 A 3/2010-78, a věc vrátil odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení, ten však ve věci opětovně rozhodl dne 15. 6. 2012, pod č. j. MSK 82001/2012, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2012, spolu s územním rozhodnutím Magistrátu města Frýdku - Místku, stavebního úřadu pod č. j. SÚ/18/2003/06/Ra, ze dne 1. 10. 2007. Dovodil, že Územní rozhodnutí vydané správním orgánem prvního stupně dne 1. 10. 2007 jako platný projev vůle tohoto orgánu nebylo nikdy zrušeno. V důsledku zrušení rozhodnutí odvolacího správního orgánu krajským soudem, pozbylo územní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně právní moci jako určité zvláštní kvality, kterou následně opět nabylo. Územní rozhodnutí vydané dne 1. 10. 2007 tak platnosti nepozbylo a dočasný nedostatek jeho právní moci nemůže vést k závěru o nedostatku veřejného zájmu pro vyvlastnění, jestliže v době rozhodování Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury dne 3. 7. 2012 již územní rozhodnutí bylo opět v právní moci a způsobilé prokázat realizaci územního plánu daného územního celku stavbou „Silnice 1/48 R. – F.-M.“. Stavba je ve veřejném zájmu osob, ať již obyvatel nebo návštěvníků Moravskoslezského kraje a rovněž konkrétně obyvatel obcí podél Silnice 1/48, přičemž stavba charakteru liniové stavby si může vyžádat řadu dílčích řešení, které hodnoceny subjektivně dotčenými vlastníky nemovitostí mohou být vnímána jako řešení, které nadřazují zájmy jiných individuálních vlastníků nemovitostí nad zájmy vlastníků dotčených. Veřejný zájem však nelze posuzovat z hlediska jednotlivých konkrétních vlastníků nemovitostí dotčených realizovanou stavbou, ale jako zájem osob v určitém území, jimž realizovaná stavba jako celek přinese užitek. Z obecného hlediska je nezbytné zajistit přístup ke všem nemovitostem dotčeným stavbou bez ohledu na povahu vlastníka a způsob užívání stavby.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, č. j. 1 Co 269/2014-131, částečný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Souhlasil se soudem prvního stupně, že stavba „Silnice 1/48 R. – F.-M.“ je stavbou ve veřejném zájmu a že je splněna také podmínka přiměřenosti rozsahu vyvlastnění, i s tím, že se není možno zabývat námitkou ztíženého užívání sousedního pozemku parc. č. 532/3, neboť tuto námitku bylo možné učinit pouze při prvním ústním jednání dne 21. 4. 2010, což žalobci neučinili. Požadavek žalobců doplnit dokazování dalším spisem Magistrátu města Frýdku - Místku, který se týká stavby SO 129, byl uplatněn v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobci označují za otázky zásadního právního významu: „Zda lze, aby na základě NEpravomocného a NEvykonatelného (v dané věci soudem zrušeného) územního rozhodnutí, jež bylo dříve platně vydáno k tomu oprávněným správním orgánem při splnění zákonem požadovaných náležitostí pro takové rozhodnutí, započal běh stanovené doby jeho platnosti dle ust. § 92 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon, tj. pro účely umístění stavby, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků, jež stanoví ust. § 93 téhož zákona obecně na dobu 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let?“ (dále též jen „otázka 1“), „Zda lze platnost vydaného a dosud nepravomocného územního rozhodnutí ztotožňovat s platností již pravomocného územního rozhodnutí, které již lze po nabytí právní moci, využít pro účely umístění stavby, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků, a dále též jako podklad pro vyvlastňovací řízení?“ (dále též jen „otázka 2“), „Zda pozbytí první moci správního rozhodnutí - územního rozhodnutí, např. rozhodnutím soudu, znamená ztrátu doby jeho platnosti dvou let pro účely umístění stavby, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků, a současně se též jedná o pozbytí jeho platnosti ve smyslu ust. § 26 odst. 1 vyvlastňovacího zákona?“ (dále též jen „otázka 3“), a „Pokud vyvlastňovací zákon upravuje v ust. § 26 odst. 1 pozbytí platnosti územního rozhodnutí vydaného pro účely umístění stavby, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků, lze za toto pozbytí platnosti považovat i rozhodnutí soudu, kterým byla zrušena jeho právní moc?“ (dále též jen „otázka 4“). Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neoprávněné odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky podmínek pro rozhodnutí o vyvlastnění podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona o vyvlastnění), ve znění účinném do 30. 6. 2012 (srov. též Čl. II bod 1 zákona č. 405/2012 Sb.) [dále jen „zákon o vyvlastnění“] a podle ustanovení Části páté občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 o. s. ř.) a o nichž podle zákona rozhodují správní orgány (srov. § 7 odst. 2 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov. § 244 odst. 1 o. s. ř.); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. § 244 odst. 2 o. s. ř.).

Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán - vyvlastňovací úřad (srov. § 15 zákona o vyvlastnění). Nabylo-li rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř. - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení § 246 o. s. ř.) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§ 244 až 250l o. s. ř.) a v ustanovení § 28 zákona o vyvlastnění.

Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí.

V projednávané věci z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř) bylo (mimo jiné) zjištěno, že k žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR ze dne 15. 6. 2005 Magistrát města Frýdku – Místku rozhodl dne 23. 3. 2012, pod č. j. MMFM 35029/2012, o odnětí vlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. 1748/26 - zahrada, o výměře 308 m² v katastrálním území R., obec H. ve prospěch České republiky, s příslušností hospodařit s majetkem státu pro státní příspěvkovou organizaci Ředitelství silnic a dálnic ČR, a to pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby „Silnice 1/48 R. – F.-M.“. Odvolání, které podali proti tomuto rozhodnutí žalobci, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 3. 7. 2012, č. j. MSK 92058/2012, zamítl a rozhodnutí potvrdil. Územní rozhodnutí (jež bylo také podkladem pro vyvlastňovací rozhodnutí) vydané Magistrátem města Frýdku - Místku, stavebního úřadu pod č. j. SÚ/18/2003/06/Ra, ze dne 1. 10. 2007, bylo napadeno odvoláním, které bylo rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 4. 11. 2009, č. j. MSK 180393/2009, zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Naposled uvedené rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č. j. 22 A 3/2010-78, zrušil a věc vrátil odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení. Krajský úřad Moravskoslezského kraje opětovně rozhodl dne 15. 6. 2012, pod č. j. MSK 82001/2012, a rozhodnutí Magistrátu města Frýdku - Místku, stavebního úřadu pod č. j. SÚ/18/2003/06/Ra, ze dne 1. 10. 2007, znovu potvrdil. Obě rozhodnutí (MSK 82001/2012 i SÚ/18/2003/06/Ra) nabyla právní moci dne 30. 6. 2012.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona o vyvlastnění sleduje-li se vyvlastněním provedení změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území, včetně umísťování staveb a jejich změn, lze je provést, jen jestliže je v souladu s cíli a úkoly územního plánování.

Podle ustanovení § 18 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení musí obsahovat kromě náležitostí stanovených zvláštním právním předpisem zejména doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění (§ 3 až 5).

Stavební zákon i ostatní právní předpisy předpokládají, že v případě staveb, pro které lze vyvlastnit, se nejprve rozhoduje o jejich umístění v územním řízení. Teprve poté (pokud k žádosti o územní rozhodnutí nebyl předložen souhlas vlastníka pozemku) je možné vést řízení vyvlastňovací, jehož předmětem je úplné posouzení podmínek pro vyvlastnění dle § 3 – 5 zákona o vyvlastnění. V okamžiku podání žádosti o vyvlastnění tudíž musí žadatel disponovat pravomocným územním rozhodnutím. Pravomocné územní rozhodnutí tak představuje předpoklad pro následné zahájení vyvlastňovacího řízení (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 6 As 231/2016 – 40).

Podle ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. 12. 2012 (dále též jen „stavební zákon“) územní rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území, změně stavby a o dělení nebo scelování pozemků platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší.

Podle ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona územní rozhodnutí pozbývá platnosti, nebyla-li ve lhůtě platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebylo-li započato s využitím území pro stanovený účel, nebo bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno anebo byla-li podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí.

Jak vyplývá z ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (srov. § 192 odst. 1 stavebního zákona), v právní moci je rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že podmínka pro vyhovění návrhu na vyvlastnění spočívající v existenci příslušného územního rozhodnutí je splněna jen tehdy, je-li potřebné územní rozhodnutí pravomocné dříve, než je o vyvlastnění ve smyslu zákona č. 184/2006 Sb. kladně rozhodnuto. Zároveň platí, že pravomocné územní rozhodnutí může být podkladem pro vyvlastnění toliko, byla-li úplná žádost o vyvlastnění (srov. § 18 zákona o vyvlastnění) podána v době jeho platnosti (2 roky ode dne nabytí právní moci). Pro posouzení dodržení uvedené lhůty tak není významné kdy (ve vztahu k příslušnému územnímu rozhodnutí) bylo o žádosti o vyvlastnění rozhodnuto, ale pouze kdy byla (úplná) žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení podána. Jinak řečeno ve lhůtě 2 roky ode dne nabytí právní moci příslušného územního rozhodnutí musí být podána žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, nikoli též o této žádosti kladně rozhodnuto.

Uvedené vztaženo do poměrů projednávané věci znamená, že přezkoumávaným rozhodnutí o vyvlastnění (ze dne 23. 3. 2012, č. j. MMFM 35029/2012, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 3. 7. 2012, č. j. MSK 92058/2012) bylo rozhodnuto v době, kdy rozhodnutí o umístění stavby „Silnice 1/48 R. – F.-M.“ bylo nepochybně v právní moci (ode dne 30. 6. 2012). Vzhledem k tomu, že žádost o vyvlastnění byla podána dne 15. 6. 2005, je nepochybné, že se tak stalo dříve, než uplynula lhůta 2 roky ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby, bez ohledu na to, že rozhodnutí o umístění stavby bylo v právní moci též v době od rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 4. 11. 2009, č. j. MSK 180393/2009, do zrušovacího rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2012, č. j. 22 A 3/2010-78. Rozhodující totiž je – jak výše uvedeno – že žádost o vyvlastnění byla podána dříve, než uplynula lhůta 2 roky ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby.

Správnost dovoláním napadeného rozsudku nemohou zpochybnit ani další dovolateli označené otázky. Dovolatelé se mylně domnívají, že pro rozhodování v této věci má význam skutečnost, že bylo soudem zrušeno rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým bylo odvolání zamítnuto a původní rozhodnutí potvrzeno (rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury ze dne 4. 11. 2009, č. j. MSK 180393/2009); samotné rozhodnutí o umístění stavby (Magistrátu města Frýdku – Místku ze dne 1. 10. 2007, č. j. SÚ/18/2003/06/Ra) zrušovacím rozhodnutím soudu nebylo dotčeno. Zákon o vyvlastnění (a správně i soudy) vychází z toho, že pro postup podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona o vyvlastnění má význam jen případné zrušení nebo ztráta platnosti územního rozhodnutí určující využití pozemku nebo stavby pro daný účel (srov. § 26 odst. 1 vyvlastňovacího zákona). Navíc by v takovém případě musel vyvlastňovaný (zde žalobci) podat u vyvlastňovacího úřadu žádost o zrušení vyvlastnění. V tomto řízení se však žalobci domáhají zamítnutí návrhu vyvlastnitele na vyvlastnění.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

Protože tímto rozhodnutím se řízení nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Vydáno: 22. August 2017
Vloženo: 23. November 2017

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-