JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 2728/2000

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Č., a.s., proti žalovaným 1) M. Š., a 2) H. Š., o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 184/95, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 1999 č.j. 23 Co 621/99-160, takto:

I. Dovolání žalované 2) se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby bylo určeno, že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále též jen "BSM") a darovací smlouva, obě uzavřené dne 6.1.1995 mezi žalovaným 1) a žalovanou 2) ve formě notářského zápisu sp. zn. NZ 5/95, N 3/95, "týkající se podílové poloviny pozemků č. p. 74/1, 74/2, 184, 193, 206/1, 208, 454 v k.ú. S., zapsaných na LV č. 68 pro obec a k. ú. S. ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr podílová pol. pozemku č. p. 94/1 a 122 k. ú. L. u Katastrál. úřadu v P. zapsány na LV č. 68 pro obec S. k.ú. L., jako parcely ve zjednodušené evidenci - původ Pozemkový katastr, dále podílovou polovinu pozemků č. parcel. 70 a 135 v k.ú. O. u Katastrálního úřadu v P.", jsou neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že má vůči žalovanému 1) pohledávku ve výši 617.680,45 Kč s příslušenstvím, která mu byla přiznána vykonatelným platebním rozkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 1.6.1994 sp. zn. 12 C 133/94. Okresní soud v Příbrami na návrh žalobce usnesením ze dne 6.4.1995 č.j. E 300/95-5 k uspokojení této pohledávky nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí žalovaného, výkon rozhodnutí však nebyl úspěšný, neboť žalovaný 1) převedl svůj majetek na žalovanou 2). Žalobce má za to, že žalovaný 1) učinil napadené právní úkony jen "účelově, tak, aby nebyl nucen dostát svých závazků vůči žalobci", a že tento právní úkon je proto neplatný.

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 25.7.1996 č.j. 12 C 184/95-36 určil, že "darovací smlouva, uzavřená mezi M. Š. a H. Š. dne 6.1.1995, jejímž předmětem je podílová polovina pozemků číslo parcelní 74/1, 74/2, 184, 193, 206/1, 208 a 454 v katastrálním území S., zapsaných u Katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví číslo 68 pro obec a katastrální území S., jako parcely ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, dále podílová polovina pozemku číslo parcelní 94/1 a 122 v katastrálním území L., zapsaných u Katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví číslo 68 pro obec S. a katastrální území L., jako parcely ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, dále podílová polovina pozemku číslo parcelní 70 a 135 v katastrálním území O., zapsaných u Katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví číslo 41 pro obec a katastrální území O., jako parcely ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr", je neplatná a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů 4.475,- Kč "na účet" jeho zástupce advokáta JUDr. V. V. Po provedeném dokazování dovodil, že žalovaný 1), který dlužil žalobci 617.680,45 Kč s příslušenstvím, převedl napadeným právním úkonem veškerý svůj majetek na žalovanou 2) "místo toho, aby dostál své povinnosti a dluh vůči žalobci uhradil", i když si musel být vědom, že žalobce nebude moci "v důsledku jeho chování" uspokojit svoji pohledávku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že darovací smlouva ze dne 6.1.1995 je neplatná, neboť obchází zákon, příčí se dobrým mravům a je "v rozporu se společensky uznávaným míněním".

K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26.11.1996 č.j. 23 Co 545/96-51 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zjistil, že žalovaný 1) se žalovanou 2) uzavřeli dne 6.1.1995 formou notářského zápisu pod sp. zn. NZ 5/95, N 3/95 darovací smlouvu, podle které žalovaný 1) daroval žalované 2) "polovinu pozemků č. p. 74/1, 74/2, 184, 193, 206/1, 208, 454 v k.ú. S., polovinu pozemků č. p. 94/1 a 122 v k.ú. L. a polovinu pozemků č. p. 70 a 135 v k. ú. O., všech zapsaných u Katastrálního úřadu v P.", a dohodu o vypořádání BSM "týkajícího se rodinného domu čp. 29 v S. se stájemi, stodolou, kolnou, přístřeškem u stodoly, studnou, venkovními úpravami, trvalými porosty a pozemky č. p. 7 - zastavěná plocha, 23 - zahrada, 24 - zahrada", podle které tyto nemovitosti připadly žalované 2). Stejného dne žalovaný 1) se žalovanou 2) uzavřel rovněž dohodu o vypořádání movitých věcí, patřících do BSM. Žalobce se žalobou původně domáhal určení, že "dohoda o vypořádání BSM, uzavřená dne 6.1.1995 M. Š. a H. Š." je neplatná. Se souhlasem soudu prvního stupně při jednání dne 9.4.1996 žalobu změnil tak, že požadoval určení neplatnosti dohody o vypořádání BSM a darovací smlouvy, aniž by uvedl, kterou "ze dvou dohod o vypořádání má na mysli". Soud prvního stupně však "opomněl" žalobce vyzvat k odstranění vad žaloby, "bez dalšího" pokračoval v řízení a rozhodl pouze o neplatnosti darovací smlouvy. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně "jako nepřezkoumatelný" zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce poté se souhlasem soudu prvního stupně změnil žalobu tak, že se domáhal, aby bylo určeno, že "darovací smlouva a dohoda o vypořádání BSM manželů M. Š., nar. 10.9.1951, a H. Š., nar. 30.4.1957, sepsané dne 6.1.1995 u notářky Mgr. M. T. pod č.j. NZ 9/95, N 3/95, je vůči žalobci právně neúčinná", a žalobu proti žalovanému 1) vzal zpět.

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 13.4.1999 č.j. 12 C 184/95-127 určil, že "právní úkon, učiněný dne 6.1.1995 pod číslem jednacím NZ 5/95, N 3/95 uzavřením darovací smlouvy a dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, kterým M. Š. převedl do vlastnictví žalované [správně žalované 2)] nemovitosti, a to podílovou polovinu pozemků číslo parcelní 74/1, 74/2, 184, 193, 206/1 a 454 v katastrálním území S., obec S., zapsané u Katastrálního úřadu v P. pro obec a katastrální území S., dále podílovou polovinu pozemků číslo parcelní 94/1 a 122 v katastrálním území L., obec S., na listu vlastnictví číslo 68 ve zjednodušené evidenci u Katastrálního úřadu v P. a dále podílovou polovinu pozemků číslo parcelní 70 a 135 v katastrálním území O., obec O. na listu vlastnictví 41, zapsaných ve zjednodušené evidenci u Katastrálního úřadu v P. a dům čp. 29 s příslušenstvím na pozemku číslo parcelní 7 v katastrálním území S., obec S., zapsaných na listu vlastnictví č. 166 u Katastrálního úřadu v P.", je vůči žalobci právně neúčinný; současně žalované 2) uložil, aby zaplatila žalobci na náhradě nákladů řízení 8.522,- Kč, a řízení proti žalovanému 1) zastavil. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že žalobce má vůči žalovanému 1) pohledávku ve výši 617.680,45 Kč s příslušenstvím, která mu byla přiznána vykonatelným platebním rozkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 1.6.1994 č.j. 12 C 133/94, že bezpodílové spoluvlastnictví žalovaných bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20.11.1994 č.j. 9 C 209/94-7 a vypořádáno dohodami, uzavřenými dne 6.1.1995. Odporovanými právními úkony žalovaného 1) byl žalobce zkrácen v uspokojení své vymahatelné pohledávky a v zákonné lhůtě podal odpůrčí žalobu. Vzhledem k tomu, že k odporovanému úkonu došlo mezi manžely, tj. mezi osobami blízkými, bylo na žalované 2), aby tvrdila a prokázala, že úmysl žalovaného 1) zkrátit žalobce nemohla i při náležité pečlivosti poznat. Žalovaná 2) však nic takového netvrdila a naopak ve své výpovědi uvedla, že o finančních potížích žalovaného 1) věděla. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že "všechny podmínky, které předpokládá ustanovení § 42a obč. zák. pro určení neúčinnosti úkonu", byly naplněny a odporované právní úkony jsou proto vůči žalobci neúčinné. Zastavení řízení proti žalovanému 1) soud prvního stupně zdůvodnil nedostatkem jeho "pasivní legitimace".

193

K odvolání žalované 2) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.12.1999 č.j. 23 Co 621/99-160 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovaným [žalovaného 2) přitom považoval za vedlejšího účastníka] uložil, aby zaplatili žalobci na náhradě nákladů řízení 8.522,- Kč; ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 575,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že "všechny zákonné předpoklady úspěšnosti odpůrčí žaloby byly prokázány". Námitky žalované 2), že žalobce nemohl být napadenými úkony "zkrácen ve svých právech", neboť "nikdy nemohl být z tohoto majetku uspokojen pro zákonnou překážku, a to zástavní právo třetí osoby (A. P.), která by v případě nuceného uspokojení měla přednostní právo na svoji pohledávku a na žalobce by ani nemohlo zbýti z eventuelního výnosu ničeho", a žalovaného 1), že některé z nemovitostí, jež byly předmětem darovací smlouvy mezi ním a žalovanou 2), nabyla rozhodnutím Okresního úřadu v Příbrami ze dne 28.7.1997 č. 500/93 R XV 80/97, které nabylo právní moci dne 9.9.1999, do vlastnictví jeho matka A. Š., odvolací soud odmítl s odůvodněním, že ustanovení § 42a obč. zák. "nezohledňuje" skutečnost, zda se k předmětu odporovatelného právního úkonu vztahuje zástavní právo či že jeho vlastnictví později nabude třetí osoba.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) z důvodu uvedeného v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. dovolání. Namítá, že soudy v rozporu s ustanovením § 94 odst.2 o.s.ř. nepřibraly do řízení matku žalovaného 2) A. Š., ačkoliv bylo prokázáno, že "část pozemků, které tvoří předmět projednávané věci", jsou v jejím vlastnictví. Podle názoru dovolatelky měl odvolací soud z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neboť "si jen ztěží lze představit vykonatelnost rozsudku, když by realizace práv, které uvedeným rozsudkem žalobce získal, směřovala proti chráněným právům třetí osoby, která je nemohla ani v důsledku nesprávného postupu soudu uplatnit". Protože postupem odvolacího soudu "v rozporu se zákonnou definicí účastníků řízení a povinnostmi, které soudům v těchto případech ukládá zákon, byla účastníku řízení v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost před soudem jednat", žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocném rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., projednal věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není.

Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§ 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§ 238 odst. 2 o.s.ř.).

Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.), nebo nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení (§ 239 odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k § 237 odst. 2 a k § 238 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. Protože ve věci určení neúčinnosti darovací smlouvy a dohody o vypořádání BSM, uzavřených žalovaným dne 6.1.1995 a sepsaných do notářského zápisu notářkou Mgr. M. T. pod sp. zn. NZ 5/95, nevydal soud prvního stupně rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen, protože odvolací soud proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil přípustnost dovolání a protože ani žalovaná 2) před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhla, aby byla přípustnost dovolání vyslovena, není proti rozsudku odvolacího soudu dána přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst.1 písm. b) a § 239 o.s.ř.; v této věci proto může přípustnost dovolání zakládat pouze některý z důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Přípustnost dovolání z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.

Námitka dovolatelky, že rozsudek odvolacího soudu je postižen vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst.1 písm. f) o.s.ř., není důvodná.

Podle ustanovení § 237 odst.1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu citovaného ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává, například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

S názorem dovolatelky, že matka žalovaného 1) A. Š. se stala účastníkem tohoto řízení, neboť v něm bylo jednáno o jejích právech a povinnostech (podle tvrzení žalovaných je vlastníkem části pozemků, kterých se týkaly právní úkony, jimž žalobce v tomto řízení odporoval), a že proto měla být postupem podle ustanovení § 94 odst. 2 o.s.ř. přibrána do řízení, nelze souhlasit.

Řízení o odpůrčí žalobě (o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu podle ustanovení § 42a obč. zák.) může být zahájeno jen na návrh, neboť nejde - jak vyplývá z ustanovení § 81 odst. 1 o.s.ř. - o takové řízení, které by soud mohl zahájit i bez návrhu. Okruh účastníků tohoto řízení je vymezen tzv. první definicí účastenství, uvedenou v ustanovení § 90 o.s.ř.; účastníky řízení o odpůrčí žalobě proto jsou navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný).

194

Okruh účastníků v případě tzv. první definice účastenství vymezuje - jak vyplývá z dispoziční zásady, kterou je ovládáno zahájení tzv. sporného řízení - navrhovatel (žalobce). Navrhovatelem (žalobcem) je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a odpůrcem (žalovaným) je ten, koho navrhovatel (žalobce) označil v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) za odpůrce (žalovaného). Jiná osoba se může stát za řízení navrhovatelem (žalobcem) nebo odpůrcem (žalovaným), jen jestliže soud na návrh navrhovatele (žalobce) pravomocným usnesením připustí, aby do řízení přistoupila jako další účastník (srov. § 92 odst. 1 o.s.ř.) nebo aby zaměnila dosavadního účastníka řízení (srov. § 92 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě žalobce - jak vyplývá z obsahu spisu - neoznačil A. Š. v žalobě za žalovanou a ani za řízení nebylo na jeho návrh soudem připuštěno, aby přistoupila do řízení jako další žalovaná nebo aby zaměnila některého ze žalovaných. A. Š. se tedy v této věci nestala účastníkem řízení a soudy obou stupňů postupovaly správně, když s ní jako s účastníkem řízení nejednaly.

Podle ustanovení § 94 odst. 2 o.s.ř. soudy v této věci nemohly postupovat též proto, že usnesením může být do řízení přibrán jen ten, kdo se stal jeho účastníkem na základě tzv. třetí definice účastenství, obsažené v ustanovení § 94 odst. 1 o.s.ř. Podle tzv. třetí definice se posuzuje účastenství - jak vyplývá ze znění ustanovení § 94 odst. 1 o.s.ř. - jen v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu; řízení o odpůrčí žalobě - jak bylo uvedeno již výše - takovým řízení není.

Odnětí možnosti jednat před soudem představuje újmu na procesních právech, k níž došlo v důsledku nesprávného (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) postupu soudu. Z povahy této újmy vyplývá, že se jí může dovolávat jen ten účastník řízení, v jehož procesněprávních poměrech nastala a který má za to, že mu byla znemožněna realizace procesních práv, jež by jinak - kdyby k nesprávnému postupu soudu nedošlo - uplatnil.

Dovolatelka spatřuje naplnění vady uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. v tom, že do řízení nebyla jako účastnice přibrána A. Š. Tvrzené odnětí možnosti jednat před soudem se tedy netýká procesněprávních poměrů dovolatelky; k uplatnění této vady tedy dovolatelka není ani subjektivně legitimována.

Protože řízení před soudy není vadou podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. postiženo, protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatelka netvrdí), že by bylo postiženo jinou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. uvedenou vadou, a protože dovolání z hledisek ustanovení § 238 a § 239 o.s.ř. není přípustné, Nejvyšší soud ČR dovolání žalované 2) podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaná 2) s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. srpna 2001

JUDr. Ljubomír D r á p a l , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 07. August 2001