JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1908/2006

Svědku nepřísluší, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby tak z nich činil o věci skutkové nebo právní závěry.

Právní věty

  1. Svědek vypovídá v občanském soudním řízení o tom, co svými smysly vnímal (postřehl) o skutečnostech tvořících předmět výslechu, tedy - řečeno jinak - o tom, co viděl, co slyšel a co bezprostředně vnímal. Svědku nepřísluší, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby tak z nich činil o věci skutkové nebo právní závěry; svědek proto o svých skutkových nebo právních závěrech (názorech) na věc nemůže být vyslýchán a, uvede-li přesto ve své výpovědi takové závěry (názory), soud k nim nemůže při hodnocení jeho výpovědi přihlížet.

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně B. T., zastoupené advokátem, proti žalované E. C. a.s., zastoupené advokátem, o určení, že pracovní poměr účastnic trvá, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 125/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. prosince 2005 č.j. 21 Co 540/2005-46, takto:

I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.064,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23.5.2005 domáhala, aby bylo určeno, že \"pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou, vzniklý dne 27.8.2005 (správně 27.8.2003), stále trvá\" a že \"žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu mzdy, při průměrné hrubé měsíční mzdě ve výši 15.000,- Kč, a to od 27.3.2005 do dne právní moci rozsudku\". Žalobu odůvodnila zejména tím, že pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 27.8.2003 v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou a že při \"osobním jednání na konci měsíce ledna 2005\" jí přímý nadřízený A. K. sdělil, že zaměstnavatel \"nemá zájem na jejím dalším zaměstnávání a měl by zájem na ukončení pracovního poměru dohodou\". Žalobkyně \"s tím nesouhlasila\"; následně obdržela \"účelový a vykonstruovaný vytýkací dopis ze dne 23.2.2005\" a dne 23.3.2005 jí byl předán dokument nazvaný \"Vyjádření k dohodě o ukončení pracovního poměru\", v němž jí bylo sděleno, že pracovní poměr s ní bude ukončen ke dni 27.3.2005 \"bez odstupného\" na základě \"údajné\" dohody o ukončení pracovního poměru, kterou měla uzavřít se zaměstnavatelem ústní formou dne 27.1.2005. Žalovaná jí ode dne 29.3.2005 odmítá přidělovat práci s odůvodněním, že pracovní poměr účastnic považuje za skončený dohodou ke dni 27.3.2005, ačkoliv ve skutečnosti k dohodě o rozvázání pracovního poměru nedošlo.

Žalovaná namítala, že mezi účastnicemi byla \"ústní formou\" uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru, podle které pracovní poměr skončil dnem 27.3.2005. Den rozvázání pracovního poměru navrhla žalobkyně, neboť měla podle svého sdělení \"k tomuto datu sehnané jiné pracovní místo u jiného zaměstnavatele\".

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17.8.2005 č.j. 8 C 125/2005-25 žalobu o určení trvání pracovního poměru zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že \"žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované náhrady mzdy za období od 27.3.2005, se vylučuje k samostatnému projednání\". Z provedených důkazů zjistil, že žalovaná při jednání se žalobkyní dne 27.1.2005 \"projevila vůli nadále žalobkyni nezaměstnávat s tím, že pracovní poměr žalobkyně skončí dne 27.3.2005\", a tuto vůli opakovaně projevila v dopisu ze dne 22.3.2005, a že nebylo \"prokázané, že by žalobkyně vyslovila (určitý) souhlas s ukončením pracovního poměru ke dni 27.3.2005\", a dovodil, že \"projev vůle žalované a (neurčitý) projev vůle žalobkyně\" je třeba hodnotit \"jako dohodu ve smyslu § 43 zákoníku práce, byť stiženou vadou spočívající v nedostatku náležitosti vůle žalobkyně\". Žaloba o určení trvání pracovního poměru není podle názoru soudu prvního stupně důvodná, neboť žalobkyně nepodala \"v zákonné lhůtě\" žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dohodou \"z důvodu nedostatku náležitosti vůle žalobkyně\", právo žalobkyně o určení neplatnosti právního úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru zaniklo a rozvázání pracovního poměru \"je účinné\".

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14.12.2005 č.j. 21 Co 540/2005-46 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě o určení trvání pracovního poměru účastnic vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 7.218,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.128,50 Kč, vše k rukám advokáta. Poté, co dovodil, že určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dohodou je možné jen tehdy, jestliže byla dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřena, a že žaloba o určení dalšího trvání pracovního poměru \"není žalobou, jejíž právní základ tkví v ustanovení § 64 zákoníku práce, ale žalobou na určení ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř.\", jejíž důvodnost \"se odvíjí od vyřešení otázky, zda vůbec došlo k uzavření dohody o skončení pracovního poměru jako takové\", se odvolací soud po zopakování důkazu výslechem některých svědků ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že \"nebylo prokázáno uzavření dohody o skončení pracovního poměru mezi účastnicemi ke dni 27.3.2005\"; obsah jednání účastnic totiž takovému závěru nenasvědčuje, když \"nebylo prokázáno, že by ze strany žalované byl učiněn návrh na uzavření dohody o skončení pracovního poměru ke dni 27.3.2005\" (z výpovědi svědka A. K. \"lze mít za prokázané jen to, že žalovaná měla v úmyslu ukončit se žalobkyní pracovní poměr, nelze však uzavřít, že by žalovaná adresovala žalobkyni zcela určitý návrh na uzavření dohody, a to včetně sjednání konkrétního termínu, kdy měl pracovní poměr skončit\") nebo že by \"skončení pracovního poměru dohodou navrhla žalovanému žalobkyně\". Protože žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je její žaloba opodstatněná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že odvolací soud \"nevzal v potaz\" výpověď svědka A. K.o, který \"jednoznačně vypověděl a dosvědčil\", že dohoda o ukončení pracovního poměru uzavřena byla (podle protokolu o jednání před odvolacím soudem svědek A. K. vypověděl \"dohodli jsme se na tom, že pracovní poměr bude ukončen dohodou ke dni 27.3.2005\"), když tuto výpověď \"v odůvodnění rozsudku prezentuje jinak\" (podle odvolacího soudu \"žalobkyně dle výpovědi svědka K. řekla, že není schopna dále pracovat a na další otázku mu odpověděla, že během dvou měsíců odejde\"). Výpověď svědka A. K. \"koresponduje\" s výpovědí předsedy představenstva žalované M. M., který \"měl být vyslechnut nikoli jako svědek, ale jako účastník řízení\", a řízení je z tohoto důvodu postiženo \"vadou ve smyslu ustanovení § 241a odst.2 písm.a) o.s.ř. Žalovaná dále odvolacímu soudu vytýká, že výslech žalobkyně jako účastnice řízení byl proveden v rozporu s ustanovením § 131 o.s.ř., neboť \"skutečnosti, které měly být tímto důkazem zjištěny, bylo možné prokázat jinak, a to např. výpovědí svědka K.\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Zdůraznila, že odvolací soud opakovaný důkaz výslechem svědka A. K. \"takřka doslovně převzal do odůvodnění rozhodnutí\" a že předseda představenstva M. M. byl odvolacím soudem vyslechnut jako účastník řízení. Okolnost, že M. M. byl soudem prvního stupně vyslechnut jako svědek, za této situace nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala své tvrzení, podle kterého uzavřela se žalobkyní dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 27.3.2005; vycházel přitom mimo jiné ze zjištění učiněného na základě výpovědi svědka A. K., že žalovaná sice \"měla v úmyslu ukončit se žalobkyní pracovní poměr\", avšak \"neadresovala žalobkyni zcela určitý návrh na uzavření dohody, a to včetně sjednání konkrétního termínu, kdy měl pracovní poměr skončit\", a že žalobkyně nenavrhla žalované skončení pracovního poměru dohodou. Uvedené skutkové zjištění žalovaná zpochybňuje námitkou, že odvolací soud výpověď svědka A. K. \"prezentoval jinak\", když uvedl, že \"žalobkyně dle výpovědi svědka K. řekla, že není schopna dále pracovat a na další otázku mu odpověděla, že během dvou měsíců odejde\", zatímco svědek \"jednoznačně vypověděl a dosvědčil\", že se dohodl se žalobkyní \"na tom, že pracovní poměr bude ukončen dohodou ke dni 27.3.2005\", tedy prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř.

Podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání, které je přípustné mimo jiné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř. (a tak je tomu v projednávané věci), podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovením § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Svědek vypovídá v občanském soudním řízení o tom, co svými smysly vnímal (postřehl) o skutečnostech tvořících předmět výslechu, tedy - řečeno jinak - o tom, co viděl, co slyšel a co bezprostředně vnímal. Svědku nepřísluší, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby tak z nich činil o věci skutkové nebo právní závěry; svědek proto o svých skutkových nebo právních závěrech (názorech) na věc nemůže být vyslýchán a, uvede-li přesto ve své výpovědi takové závěry (názory), soud k nim nemůže při hodnocení jeho výpovědi přihlížet.

Svědek A. K. - jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 14.12.2005 a z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 17.8.2005 - ve své výpovědi uváděl nejen údaje popisující obsah jeho jednání, které vedl (jako vedoucí zaměstnanec žalované) se žalobkyní (údaje o skutečnostech tvořících předmět výslechu), ale také svůj názor o tom, jaký byl po právní stránce výsledek tohoto jednání. Uváděl-li tedy svědek A. K., že podle jeho názoru byla dohoda o rozvázání pracovního poměru účastnic uzavřena ke dni 27.3.2005, nevypovídal o tom, co svými smysly vnímal, ale o svém závěru (úsudku) o vnímaných skutečnostech. Odvolací soud proto v souladu se zákonem k hodnotícím úsudkům svědka nepřihlížel a z jeho údajů vzal v úvahu jen takové údaje, které se týkají skutečností, jež svědek svými smysly vnímal (postřehl), tedy popis průběhu jednání (hovorů) vedených se žalovanou. Dovodil-li odvolací soud na základě výpovědi svědka A. K., že žalovaná sice \"měla v úmyslu ukončit se žalobkyní pracovní poměr\", avšak \"neadresovala žalobkyni zcela určitý návrh na uzavření dohody, a to včetně sjednání konkrétního termínu, kdy měl pracovní poměr skončit\", postupoval při hodnocení tohoto důkazu v souladu s požadavky ustanovení § 132 o.s.ř.

Důvodná není ani námitka žalované, že by řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 241a odst.2 písm.a) o.s.ř., neboť předseda představenstva žalované M. M. byl v rozporu s ustanovením § 126 odst.4 o.s.ř. vyslechnut jako svědek. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 14.12.2005 je nepochybné, že M. M. byl vyslechnut podle ustanovení § 131 o.s.ř. (jako účastník řízení). Okolnost, že byl při jednání dne 17.8.2005 soudem prvního stupně jako svědek, na uvedeném závěru nic nemění, neboť pochybení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem napraveno a na hodnocení tohoto důkazu odvolacím soudem nemohlo mít vliv. Uvedená vada řízení před soudem prvního stupně tedy nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.

Žalobkyně nebyla - jak vyplývá z obsahu protokolů o jednání před soudy obou stupňů - za řízení vyslechnuta jako účastník řízení. Už z tohoto důvodu nemohlo být řízení v této věci, v níž žalovaná měla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o namítané dohodě o rozvázání pracovního poměru ke dni 27.3.2005, postiženo tím, že by - jak uváděla žalovaná v dovolání - byl proveden důkaz výslechem žalobkyně v rozporu s ustanovením § 131 odst.1 o.s.ř.

Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanoveních §§ 229 odst. 1, 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.500,- Kč [srov. § 7 písm. c), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb.)]. Vzhledem k tomu, že advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3, § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [19% - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů], tedy částka (po zaokrouhlení) 489,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání žalované ve věci samé bylo zamítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradila. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.064,- Kč je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. července 2007

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu

Vydáno: 03. July 2007
Vloženo: 07. December 2009