JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 163/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. P. Ch. proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, IČ 00007064, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 25 C 306/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2005, č.j. 16 Co 175/2005-42, takto:

Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7.1.2005, č.j. 25 C 306/2003-33, zamítl „návrh žalobce ze dne 14.12.2004 na prominutí zmeškání lhůty“; odmítl „odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. listopadu 2004, č.j. 25 C 306/2003-21,“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že usnesením ze dne 2.11.2004, č.j. 25 C 306/2003-21, „zastavil řízení ve věci žaloby o zmatečnost, kterou k soudu dne 25.8.2003 podal žalobce (napadeno rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 64 Co 224/203-17) a rozhodl o nákladech řízení s tím, že žalobce nesplnil poplatkovou povinnost, uloženou mu usnesením ze dne 7.9.2004, č.j. 25 C 306/2003-20 (proti němuž není odvolání přípustné), poté, co pravomocným rozhodnutím č.j. 25 C 306/2003-14 mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků“; že „podáním doručeným soudu až dne 14.12.2004 se žalobce proti uvedenému rozhodnutí soudu odvolal s tím, že zároveň požádal o prominutí zmeškání lhůty (aniž by uvedl jediný konkrétní omluvitelný důvod pro takový výjimečný postup), podal podnět k přerušení řízení (ačkoliv neexistuje absolutně žádné zákonné ustanovení, které by v tomto konkrétním případě takový postup vůbec umožňovalo) a ke zrušení rozhodnutí bez návrhu (ačkoliv je zřejmé, že takový postup jde zcela mimo procesní předpisy)“; že žalobce „své odvolání blíže neodůvodnil s tím, že tak hodlá učinit v budoucnu“. Dospěl k závěru, že „v tomto případě měl žalobce možnost podat odvolání nejpozději dne 30.11.2004 a této možnosti nevyužil“; že podal-li žalobce odvolání „až dne 14.12.2004, nemohl zdější soud postupovat jinak, než za použití ust. § 208 odst. 1 o.s.ř. jeho odvolání odmítnout“; že „v případě návrhu na prominutí zmeškání lhůty se jedná o zcela účelové podání, kterým se žalobce pokouší dosáhnout ve svůj prospěch prodloužení zákonné lhůty k podání odvolání“.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.4.2005, č. j. 16 Co 175/2005-42, usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř.].

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně odmítající odvolání pro opožděnost (srov. § 208 o.s.ř.) a zamítající návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání (srov. § 204 odst. 3 a § 58 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 8, ročník 2002).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. června 2006

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu

Vydáno: 20. June 2006