JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1481/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. H., proti žalovanému S. v. a.s., o neúčinnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 21/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. února 2001 č.j. 11 Co 1065/2000-95, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že prohlášení ze dne 1.12.1997, kterým obchodní společnost B. – S. spol. s r.o., předala "a) nemovitosti zapsané u katastrálního úřadu v O. na listu vlastnictví číslo 1865, k.ú. K. u O., obec O., a to budovy č.p. 253 postavené na pozemku p.č. 565 s karosářskou dílnou, budovou - lakovnou, dřevěným skladem, budovou - saunou, ocelovými přístřešky, dřevěným přístřeškem, venkovními úpravami, to vše vedeno v katastru nemovitostí jako objekt bydlení a pozemku p.č. 565 zastavěná plocha a b) nemovitosti zapsané u katastrálního úřadu v O. na listu vlastnictví číslo 3400, k.ú. O., obec O., a to haly, administrativní budovy a venkovní úpravy postavené na pozemku p.č. 2184/96 jiného vlastníka, to vše vedeno v katastru nemovitostí jako průmyslový objekt" jako nepeněžitý vklad žalovanému, a podle kterého "byl proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 15.1.1998", je vůči němu právně neúčinné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že tento právní úkon zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky ve výši 625.000,- Kč s příslušenstvím, již má vůči B. – S. spol. s r.o a jež mu byla přiznána pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.12.1998 sp. zn. 11 Co 712/98.

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 29.9.2000 č.j. 6 C 21/2000-60 určil, že "prohlášení vkladatele ze dne 1.12.1997, u něhož nastaly právní účinky vkladu dne 15.1.1998, kterým společnost B.-S. spol. s r.o., jako vlastník předala a) nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu v O. na listu vlastnictví č. 1865 pro obec O. k.ú. K. u O., a to budovu č.p. 253 postavenou na pozemku p.č. 565 s karosářskou dílnou, budovou - lakovnou, dřevěným skladem, budovou - saunou, ocelovými přístřešky, dřevěným přístřeškem, venkovními úpravami, to vše vedeno v katastru nemovitostí jako objekt bydlení a pozemek p.č. 565 - zastavěná plocha, b) nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu v O. na listu vlastnictví č. 3400 pro obec O. k.ú. O., a to halu, administrativní budovu a venkovní úpravy postavené na pozemku p.č. 2184/96 jiného vlastníka, to vše vedeno v katastru nemovitostí jako průmyslový objekt jako nepeněžitý vklad společnosti S. v. a.s.", je vůči žalobci právně neúčinné a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7.515,- Kč k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. G. Č. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce se žalobou ze dne 5.9.1996 domáhal, aby mu dlužník B.-S. spol. s r.o zaplatil 625.000,- Kč se 17% úrokem ode dne 1.7.1995 do zaplacení, a že Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4.12.1998 sp. zn. 11 Co 712/98, jenž nabyl právní moci dne 8.1.1999, jeho žalobě vyhověl. Zakladatelskou listinou ze dne 1.12.1997 dlužník jako jediný zakladatel založil žalovaný S. v. a.s. (žalovaný vznikl dne 19.12.1997 zápisem do obchodního rejstříku vedeného Krajským obchodním soudem v Ostravě, oddílu B, vložky 1812) a téhož dne žalovanému písemným prohlášením předal "ve výroku tohoto rozsudku označené nemovitosti" jako nepeněžitý vklad v hodnotě 2.000.000,- Kč. Na základě tohoto prohlášení bylo vlastnické právo žalovaného k uvedeným nemovitostem vloženo do katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni 15.1.1998. Dne 9.1.1998 převedl jednatel a jediný společník dlužníka L. Š. "celý svůj obchodní podíl ve společnosti B.-S. s.r.o. za dohodnutou cenu 250.000,- Kč" na ukrajinskou občanku T. K.; v době tohoto převodu dlužník "již žádný majetek neměl, K. byly předány pouze pohledávky a závazky". Poté, co ke dni 6.6.1998 zaniklo povolení T. K. k dlouhodobému pobytu v České republice, přestal dlužník vyvíjet podnikatelskou činnost, na adrese sídla, uvedené v obchodním rejstříku, není znám, "ulice s tímto číslem domu v P. neexistuje, písemnosti se vracejí jako nedoručitelné". Soud prvního stupně dovodil, že dlužník učinil odporovaný úkon v úmyslu zkrátit věřitele, neboť "právě tímto úkonem se zbavil veškerého svého nemovitého majetku", přičemž "o tomto závěru svědčí i další jednání dlužníka", a že žalovanému tento jeho úmysl musel být znám, neboť v době, kdy byl odporovaný úkon učiněn, za dlužníka i žalovaného jednala tatáž osoba, jednatel dlužníka (jediného zakladatele žalovaného) L. Š. Dospěl k závěru, že všechny předpoklady odporovatelnosti podle ustanovení § 42a obč. zák. byly naplněny. Žalobce podal odpůrčí žalobu proti žalovanému v zákonem stanovené tříleté lhůtě, jeho pohledávka vůči dlužníkovi je vymahatelná a odporovaný úkon zkracuje její uspokojení, neboť dlužník nemá jiný majetek, který by k němu bylo možno použít. Prohlášení dlužníka ze dne 1.12.1997 je proto vůči žalobci právně neúčinné.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.2.2001 č.j. 11 Co 1065/2000-95 rozsudek soudu prvního stupně "změnil" tak, že určil, že "prohlášení vkladatele ze dne 1.12.1997, u něhož nastaly právní účinky vkladu dne 15.1.1998, kterým společnost B.-S. spol. s r.o., jako vlastník předala a) nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu v O. na LV č. 1865 pro obec O. k.ú. K. u O., a to budovu č.p. 253 postavenou na pozemku p.č. 565 s karosářskou dílnou, budovou - lakovnou, dřevěným skladem, budovou - saunou, ocelovými přístřešky, dřevěným přístřeškem, venkovními úpravami, to vše vedeno v katastru nemovitostí jako objekt bydlení a pozemek p.č. 565 - zastavěná plocha, b) nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu v O. na LV č. 3400 pro obec O. k.ú. O., a to halu, administrativní budovu a venkovní úpravy postavené na pozemku p.č. 2184/96 jiného vlastníka, to vše vedeno v katastru nemovitostí jako průmyslový objekt jako nepeněžitý vklad společnosti S. v. a.s., je vůči žalobci právně neúčinné", a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7.440,- Kč "na účet" advokáta JUDr. G. Č.; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.075,- Kč "na účet" advokáta JUDr. G. Č. a že proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Rozsudek soudu prvního stupně změnil ve věci samé pouze "z formálních důvodů vzhledem k upřesnění označení dlužníka" a ve výroku o nákladech řízení proto, že "k úkonu, byť trvajícímu přes dvě hodiny náleží pouze jeden paušál podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění do 31.12.2000". Dovolání proti svému rozsudku připustil pro posouzení otázek "vědomí právnické osoby - společnosti o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele za situace, kdy statutární orgán vycházel pouze z údajů v obchodním rejstříku a v katastru nemovitostí a neměl žádnou vědomost o pohledávce žalobce vůči dlužníkovi" a "zda je možno odporovat právnímu úkonu vložení nepeněžitého vkladu do základního jmění společnosti při založení společnosti".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že žalobci se podařilo prokázat úmysl dlužníka zkrátit věřitele, a zdůrazňuje, že v důsledku napadeného právního úkonu nedošlo k objektivnímu zmenšení hodnoty majetku dlužníka, ale pouze ke "změně ve struktuře aktiv a pasiv". Za chybný považuje rovněž závěr soudů o vědomosti žalovaného o úmyslu dlužníka "cum fraudem creditoris"; namítá, že o vědomosti právnické osoby o určité skutečnosti "lze usuzovat" pouze tehdy, má-li tuto vědomost její statutární orgán. V době, kdy k žalobou napadenému úkonu došlo, nebyl statutárním orgánem žalovaného jednatel a jediný společník dlužníka Leo Šimeček (jenž pouze vykonával funkci správce vkladu podle § 60 obch. zák.), ale představenstvo, jmenované rozhodnutím zakladatele ze dne 1.12.1997. Žalobce přitom v řízení nijak neprokázal, "že by kterýkoliv z členů představenstva mohl mít nějaké poznatky o úmyslu vkladatele zkrátit pohledávku žalobce". Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle "dosavadních právních předpisů" (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle "dosavadních právních předpisů", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen "o.s.ř.").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou účastníkům řízení (jejich zástupcům) ve dnech 16.5.2001 a 23.5.2001 a že dovolání žalovaného bylo podáno u soudu prvního stupně dne 10.7.2001.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 23.5.2001. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 25.6.2001. Protože dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně až dne 10.7.2001, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2002

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 31. July 2002