JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Nd 34/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci složitelky C. K. D. a. s., v řízení o úschově, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 Sd 3/2002, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Nejvyšší soud České republiky neurčuje, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 Sd 3/2002.

O d ů v o d n ě n í :

Složitelka podala u Obvodního soudu pro Prahu 5 návrh na přijetí částky 559,50 Kč do úschovy s odůvodněním, že tak chce splnit peněžitý dluh, který má podle § 214 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“) vůči příjemkyni O. K., a který se jí nepodařilo splnit poštovní poukázkou, zaslanou příjemkyni na její poslední známou adresu v R. Příjemkyně jí změnu bydliště nesdělila, složitelka tedy shledává, že věřitelka je nepřítomna, a dovozuje, že byly splněny jak hmotněprávní podmínky (§ 214 odst. 4 obch. zák.), tak podmínky procesní (§ 185a a násl. občanského soudního řádu, dále též jen o. s. ř.) pro „vzetí peněz do soudní úschovy“.

Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil usnesením ze dne 15. 1. 2002, č.j. 18 Sd 3/2002 – 4, podle § 105 odst. 2 o. s. ř. svou místní nepříslušnost pro toto řízení a zároveň rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Jak uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, dovodil, že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, že však chybějí podmínky místní příslušnosti.

Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (§ 7 odst. 2 o. s. ř.).

Podle § 88 písm. l) o. s. ř. je k řízení o úschovách příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení (jde o tzv. příslušnost výlučnou).

Vzhledem k obchodněprávní povaze vztahu mezi složitelkou a příjemkyní je podle ustanovení § 337 odst. 1 obch. zák. místem plnění peněžitého závazku sídlo, místo podnikání, popř. bydliště věřitele, nestanoví-li smlouva nebo obchodní zákoník jinak. Podle obsahu spisu se poslední známé bydliště příjemkyně (věřitelky ve smyslu citovaného § 337 odst. 1 obch. zák.), které uvádí složitelka v návrhu na zahájení řízení, nachází na území S. r.; zároveň se z ničeho nepodává, že by příjemkyně měla své sídlo, místo podnikání či své bydliště na území Č. r.

Podle § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění zákonů č. 158/1969 Sb., č. 234/1992 Sb. a č. 264/1992 Sb. (dále též jen „zákon č. 97/1963 Sb.“ nebo „ZMPS“), se ustanovení tohoto zákona použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Č. r. vázána. Dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která Č. r. váže ve vztahu ke S. r., je Smlouva mezi Č. r. a S. r. o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, podepsaná dne 29. října 1992 a uveřejněná pod č. 209/1993 Sb. (dále jen „Smlouva“). Smlouva obsahuje ujednání o pravomoci soudů pouze v článcích I., II. a III. Závěrečného protokolu, který je její součástí, v žádném z těchto článků však není upravena pravomoc soudů smluvních stran pro řízení o úschovách a tato otázka není řešena ani ve vícestranných mezinárodních smlouvách, jimiž jsou oba státy vázány. Zákon č. 97/1963 Sb., který rovněž neobsahuje výslovné ustanovení o pravomoci soudů Č. r. pro řízení o úschovách, zakládá ve svém § 37 odst. 1 (pod nadpisem „Pravomoc ve věcech majetkových“) pravomoc soudů Č. r. v majetkových sporech, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost, a umožňuje také, aby pravomoc těchto soudů v majetkových sporech byla založena písemnou úmluvou stran.

Předpokladem existence pravomoci soudů České republiky v této věci je tedy především jejich příslušnost; ta by ovšem byla ve smyslu § 37 odst. 1 ZMPS dána jen tehdy, jestliže by místo plnění peněžitého závazku bylo na území Č. r. Ve zkoumaném případě však tomu tak není (srov. opět § 337 odst. 1 obch. zák.) a tato skutečnost – ve spojení s tím, že zároveň nelze dovodit, že by mezi složitelkou a příjemkyní byla uzavřena písemná úmluva zakládající pravomoc ve smyslu § 37 odst. 2 věty prvé ZMPS – vede Nejvyšší soud k závěru, že věc do pravomoci soudů Č. r. nepatří.

Nejvyšší soud tak nemohl určit místně příslušný soud (§ 11 odst. 3 o. s. ř.), neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí - není dána pravomoc soudů Č. r. pro řízení. Závěr o nedostatku pravomoci českých soudů (jakožto podmínky řízení, za níž může soud rozhodnout ve věci samé ve smyslu § 103 o. s. ř.) je přitom závazný i pro Obvodní soud pro Prahu 5, který – vycházeje z opačného právního názoru - věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti předložil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 28. November 2002