JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 993/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T. a. s., zastoupené advokátem, proti povinné I. L., pro 30.784,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 250/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, č.j. 13 Co 204/2005-24, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením potvrdil městský soud usnesení ze dne 11. 11. 2004, č.j. 34 E 250/2001-19, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné pro bezvýslednost, jelikož u povinné nebyly nalezeny postižitelné věci vhodné k soupisu. Přisvědčil soudu prvního stupně, že byly splněny podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí dle § 326a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Pokud jde o oprávněnou navrhovaný postup dle ustanovení §§ 259, 260 odst. 2 a 260a o.s.ř., odvolací soud uvedl, že uvedené formy pomoci soudu přicházejí v úvahu pouze před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a nikoli v průběhu výkonu rozhodnutí.

Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jež pokládá za přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť dle jejího přesvědčení má uvedené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Závěr odvolacího soudu, že o pomoc soudu lze dle § 260 odst. 2 o.s.ř. požádat pouze před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, označila za „nesprávný a v rozporu se zákonem“.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu zastavení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ustanovení § 260 odst. 2 o.s.ř. patří pod oddíl občanského soudního řádu „Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí“. Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1904/2001 uveřejněném v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2002 pod č. 205, uvedl, že jestliže oprávněný, jemuž vykonatelné rozhodnutí přiznává právo na peněžité plnění, všechny náležitosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nesplňuje, může požádat místně příslušný soud o pomoc při jejich zjišťování. Z toho, že jde o zjišťování skutečností, jež jsou náležitostmi návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, plyne, že tuto žádost je třeba uplatnit - má-li oprávněný výsledků šetření soudu v řízení samotném využít - před podáním tohoto návrhu, tj. před zahájením řízení o výkon rozhodnutí; žádost tudíž po zahájení vykonávacího řízení (tj. po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) či v samotném návrhu úspěšně podat nelze. Kromě toho skutečnosti, jejichž zjištění prostřednictvím postupu podle § 260 odst. 2 o.s.ř. oprávněná očekává (označení plátce mzdy, označení banky, u které má povinná účty, a označení těchto účtů), se ani neváží ke způsobu výkonu rozhodnutí, o který v této věci jde.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; povinné, jež by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 27. September 2006