JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 92/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné A. P., a.s. v likvidaci, proti povinným 1/ A., s.r.o. v likvidaci, a 2/ městu J., zastoupenému advokátem, pro 3.183.961,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. Nc 1857/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2005, č.j. 24 Co 47/2005-39, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Oprávněná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit povinnému 2/ na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19.890,- Kč k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 13. 9. 2004, č.j. Nc 1857/2004-11 (jímž okresní soud nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2002, č.j. 36 Cm 313/99-139, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. S. K., soudní exekutorku), tak, že návrh na nařízení exekuce proti povinnému 2/ zamítl. Dospěl k závěru, že podkladový rozsudek není vůči povinnému 2/ formálně vykonatelný, neboť v nalézacím řízení nebyl doručen jeho zástupci s procesní plnou mocí.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Odvolací soud pominul, že návrh na nařízení exekuce byl podán v dobré víře na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí s řádně vyznačenou doložkou právní moci. Soud měl rozhodnout o tom, že k zamítnutí návrhu na exekuci došlo na základě nesprávného a nezákonného postupu odvolacího soudu, a proto za vznik škody (spočívající v nákladech povinného 2/, nákladech exekuce a smluvní odměně exekutorky) odpovídá stát. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinný 2/ navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Má zato, že účinky doručení a právní moci nemohou být založeny na základě dobré víry oprávněné, nýbrž pouze na základě řádného doručení rozhodnutí. Náhradu škody vzniklé oprávněné nelze v dovolacím řízení řešit.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání – přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – není důvodné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 49 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004, má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.

Doručil-li soud prvního stupně v souzené věci rozhodnutí pouze účastníku řízení a nikoli jeho zástupci s procesní plnou mocí, jde o neúčinné doručení, s nímž není spojen počátek běhu odvolací lhůty (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2722/99, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 2, ročník 2002 pod č. 41). Dokud není řádně doručeno, nemůže takové rozhodnutí nabýt právní moci ani vykonatelnosti; dobrá víra dovolatelky v doložku vykonatelnosti je zde bez významu. Náhradou škody, jež snad dovolatelce nesprávným postupem soudu v nalézacím řízení vznikla, se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zabývat nemusel, neboť ji nelze řešit v exekučním řízení, nýbrž pouze v samostatném nalézacím řízení zahájeném na základě žaloby podané dovolatelkou.

Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.

Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo povinnému 2/ podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 19.815,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 6., § 10 odst. 3 a § 12 odst. 1 písm. a/ bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou dále o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 21. June 2006