JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 815/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného O. p. p. v. a s., s.p. N. J. „v likvidaci“, proti povinnému Ing. I. K., zastoupenému advokátkou, pro 67.301,- Kč s příslušenstvím a 948,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 E 113/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2005, č.j. 20 Co 825/2004-52, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil (s výjimkou výroku II. o nákladech řízení, který změnil tak, že povinnému uložil zaplatit oprávněnému na jejich náhradu 8.635,- Kč) usnesení ze dne 14. 7. 2004, č.j. 2 E 113/2004-23, jímž okresní soud nařídil podle platebních rozkazů Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 6. 1994, sp. zn. Ro 1109/94, a ze dne 5. 4. 1995, sp. zn. Ro 609/95, výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že oba podkladové platební rozkazy jsou pravomocné a vykonatelné, neboť odpor proti prvnímu z nich byl odmítnut jako opožděný a proti druhému nebyl podán vůbec. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 1996, č.j. 15 Co 482/96-42, se týká jiné věci; věcnou správnost exekučních titulů soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat.

V dovolání povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že platebním rozkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 6. 1994, sp. zn. Ro 1109/94, bylo přiznáno neexistující právo, neboť nájemní smlouva je neplatná; jelikož toto právo nemohlo vyplývat ze skutečností uváděných žalobcem, neměl být platební rozkaz vydán. Tato skutečnost je podle jeho názoru důvodem zastavení výkonu rozhodnutí, a proto měl odvolací soud postupovat podle § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

S námitkou, že platebním rozkazem bylo přiznáno neexistující právo, a proto platební rozkaz neměl být vydán, se odvolací soud vypořádal v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž věcnou správnost exekučního titulu (jež je touto námitkou zpochybněna) soud při nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat nemůže; obsahem exekučního titulu je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Věcná nesprávnost platebního rozkazu není proto ani důvodem zastavení výkonu rozhodnutí.

Námitkou, že odvolací soud měl namísto přezkoumání usnesení soudu prvního stupně rozhodnout o zastavení výkonu rozhodnutí, uplatňuje dovolatel dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemůže. Jen pro úplnost lze konstatovat nedůvodnost této námitky; o zastavení výkonu rozhodnutí nemůže odvolací soud rozhodnout v řízení o odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, neboť by tím porušil přezkumný charakter odvolacího řízení.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by měl na náhradu právo, náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 22. August 2006