JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 810/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného I. H., proti povinnému V. K., zastoupenému advokátkou, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 431/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.5.2005, č.j. 10 Co 1128/2004-70, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Shora označeným usnesením potvrdil krajský soud usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.6.2004, č.j. 93 E 431/2002-51, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Dospěl k závěru, že povinným uplatněné důvody (tj. námitka, že jeho jediným zdrojem příjmu je starobní důchod, snížený o srážky, takže mu k uspokojení jeho životních potřeb zbývá pouze částka ve výši 5.905,- Kč, a že má zvýšené potřeby se zajištěním svého bydlení, neboť mu chování oprávněného brání v užívání rodinného domu) nenaplňují zákonné podmínky zastavení výkonu rozhodnutí dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a/ až h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

Povinný v dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Uvedl, že vymáhanou povinnost již splnil zasláním dopisu plk. J. M., řediteli věznice H., ze dne 5.5.2003, a „nedobrovolně a pod nátlakem přistoupil …prostřednictvím právní zástupkyně k odeslání listin, jak je jejich text uveden v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č.j. 23 C 169/99-34“.

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 238a odst. l písm. d/ odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Hodnocením námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.

Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se naopak podává, že rozhodná hlediska při svém rozhodování bral soud v úvahu, a aplikoval je přiléhavě, v souladu s konstantní judikaturou.

Dovolatelovy námitky neotevírají zobecnitelný (pro všeobecnou soudní praxi užitelný) problém též proto, že se s nimi ztotožnit nelze.

Předně se připomíná (viz výše), že v dovolacím přezkumu přípustném jen se zřetelem k ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jsou skutkové námitky bezcenné, nehledě na to, že správnost napadeného rozhodnutí nelze poměřovat z pohledu skutkových novot (dovolatelem nově tvrzené splnění vymáhané povinnosti; v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí ze dne 14.5.2004 se totiž hovoří toliko o zaslání „omluvy“ JUDr. L. M., namísto rozsudkem uloženého „odvolání“ tvrzení o I. H.) vůbec (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.).

To, že argumentace dovolatele neobstojí, závěr, že podmínky přípustnosti dovolání splněny nejsou, jen posiluje.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by měl jinak právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 31. August 2006